Zadání domácího úkolu

Vyberte si jedno zadání a to zpracujte.

1) Máte nějakou oblíbenou mudlovskou zoo? Kterou a proč? A jaké druhy hadů v ní chovají? Nemusíte uvádět všechny. Postačí nějaká konkrétní zajímavost apod. (Minimálně 3 palce.)

2) Inspirujte se typickou zmijí klikaticí a výtvarně ji využijte a rozveďte dál. Je mi jedno, jestli budete vyšívat, abstraktně kreslit, péct... Nemusíte vůbec tvořit hada, prostě jen využijte motiv klikaté čáry alá zmijí kresba. Možné je cokoli, co odpovídá rozsahu DÚ. 

3) Básnicky zpracujte téma "oko do duše okno". Básnička se nemusí rýmovat, ale bude mít minimálně 16 veršů. Nemusí souviset s hady. 

4) Zjistěte, co je to hadník. Minimálně 3 palce. 

5) Napište vlastní příběh, ve kterém se vyskytne had. Minimálně 3 palce.

Vypracování

Moje oblíbená mudlovská zoo

Tohle je pro jednou extrémně snadné rozhodování. Nejraději mám zoologickou zahradě v pražské Troji Zoo Praha. Je to proto, že jsem zde během svého mudlovského studia na vysoké škole měla praxe a dohromady jsem tam péčí o zvířata strávila několik měsíců.

Byl to nádherný čas, ať už jsem tam byla v kteroukoliv část roku (užila jsem si pár týdnů v každém ročním období) a nehrálo ani roli, kam mě pro tu kterou praxi přiřadili. Zkusila jsem si pečovat o žirafy, které svůj pavilon sdílí s hrabáči a surikatami, pár zimních týdnů jsem pomáhala v pavilonech pro ptactvo, starala jsem se o jeleny, soby a divoká prasata, pomáhala jsem v pavilonu pro zvířata jihovýchodní Asie. A mám neodbytný pocit, že jsem ještě na něco zapomněla.

Každé z těchto stanovišť bylo pod vedením jiného ošetřovatele a lišila se i práce, kterou tam bylo třeba odvádět. V principu to tedy bylo všude stejné, ráno bylo třeba zkontrolovat, že se přes noc zvířatům nic nestalo (nikdo neutekl, na nikoho se nedobývala zdivočelá kočka, nikde se neobjevilo hnízdo, vajíčka nebo mláďata), uklidit jim výběh a dát jim krmení. Pak se totéž udělalo pro zvířata v zázemí, kam návštěvníci nemají přístup. Potom se připraví „velké krmení“, to ranní je jako snídaně, odpoledne zvířata čeká hlavní chod, a nakonec menší, průběžný úklid výběhu.

Do zázemí se umisťují zraněná nebo nemocná zvířata, březí samice, zvířata, která čeká převoz jinam, nebo byla přivezena z jiné zoo, a také zvířata, která to ve výběhu na očích návštěvníků nemají ráda. Tak se v jednom zázemí ocitla například jedna pralesní krysa, která byla tak agresivní, že se nepřestávala snažit přes sklo útočit na lidi, kteří šli kolem. V zázemí ji tak umístili do výběhu, který zakryli rákosovou stěnou, aby i ošetřovatele viděla, jen když ji přišli nakrmit a uklidit u ní. I na to byli potřeba dva lidé, aby jeden rychle udělal, co je třeba a druhý držel krysu zavřenou v boudičce, protože i ošetřovatel, který s ní pracoval každý den, pro ni pořád byl nepřítel.

Ale každé zvíře má specifické požadavky, příprava potravy pro něj může být velmi odlišná. Je opravdu velký rozdíl, jestli mám do koryta nasypat jablka či dát do krmelce seno a tím je nakrmeno, nebo mám naporcovat čerstvé ryby, odměřit k nim ovoce nebo zeleninu podle rozpisu, který je pro každý den jiný, a nakonec tuhle směs poschovávat do do různých misek ze výběhu, aby mělo zvíře nejen pestrou stravu, ale také ji muselo hledat. Jelení bobky jsou suché kuličky, ty stačí zamést koštětem a výběh je čistý, zato třeba některé ptačí výběhy bylo nutné každé ráno pořádně osprchovat hadicí a pak vydrhnout rýžákem.

Opravdu jsem tam neměla jedinou nepříjemnou zkušenost. To, že úklid po zvířeti někdy nevoní, nepočítám, tak to prostě je. Jediné, co mě mrzelo, ačkoliv to plně chápu, bylo to, že praktikanty nikdy nepouští k šelmám a hadům. S těmito zvířaty smí pracovat jen zkušení ošetřovatelé. Líbilo by se mi, kdybych se v rámci praxe mohla podívat k těmto tvorům blíž než běžný návštěvník, ale plně souhlasím, že bezpečnost je přednější než moje zvědavost.

Moc se mi líbí, že je v této zoo expozice hadů, kteří se u nás v Česku přirozeně vyskytují. Návštěvníci se tak mohou seznámit s tím, jak vypadají hadi, které u nás venku mohou potkat a dozví se, jakých hadů se tak není třeba bát. Aktuálně tedy mají k dispozici obrázky a videa těchto hadů a skutečně živou chovají v zoo jen užovku stromovou, nicméně ta je velmi důležitá.

V naší republice je totiž tento had poměrně vzácný, žije jen v několika málo lokalitách, kde se snoubí říční břehy s vysokými teplotami. Užovka stromová je opravdu velký had, který může v dobrých podmínkách dorůst délky i 2 metry a její hnědozelená barva působí exotičtěji než zbarvení ostatních našich hadů. Lidé, kteří v blízkosti těchto užovek žijí, je dobře znají a vědí, že jsou zcela neškodné. Jenže jak se díky oteplování teplota zvolna zvyšuje, tyto veliké užovky se v létě stále častěji vydávají i za hranice míst, kde jsou doma. Tam pak na ně mohou narazit lidé, kteří o nich nikdy neslyšeli a velmi často je vyhodnotí jako nějakého exotického a potenciálně jedovatého hada, který musel utéct nějakému chovateli a volají hasiče kvůli jeho odchytu. Ti užovku chytí a zase vrátí zpátky do míst, kde se užovky stromové běžně vyskytují.

Skutečným exotickým hadem, kterého můžeme v Zoo Praha vidět, je třeba anakonda velká, což je nejdelší had na světě. Anakondy jsou škrtiči, nemají tedy jedové zuby. Ta první, kterou kdy tato zoo získala, byla celý svůj život uměle krmena ošetřovateli, protože sama od sebe odmítala přijímat potravu. Nikdy se nepodařilo zjistit, proč tomu tak bylo. Faktem ovšem je, že u některých hadů chovaných v zajetí k tomuto jevu dochází. Chovatel může mít více hadů, všechny zahrnovat stejně odpovědnou péčí, všichni hadi budou jen vzkvétat a jeden nebude ochotný se nakrmit.

Pak tu najdeme zmiji nosorožčí, která je ukázkou toho, proč spousta chovatelů zvířat považuje hady za zatraceně nudné tvory. Tento had má totiž velmi pomalý metabolismus, což je u některých plazů běžné. Tento had je sice velmi jedovatý, ale jeho přirozeností je šetřit energii vždy a za každé situace. To znamená, že se tato zmije nehýbe, pokud se hýbat nemusí. V teráriu si najde místo, které jí přijde naprosto dokonale vyhřáté, uvelebí se tam a může uplynout i několik dnů, aniž by se jakkoliv pohnula. Pomalý metabolismus znamená i pomalé trávení, takže je u ní běžné, že se krmí třeba jen jednou do roka. Bez potravy vydrží rok a půl, aniž by ji to začalo omezovat. Ve volné přírodě se pak snaží najít si vyhřáté a bezpečné místo, kde může celé dny nehnutě spočívat a obvykle sežere to přiměřeně velké zvíře, které jí napochoduje až pod nos. Jelikož jí stačí krmit se tak zřídka, obvykle se jí něco k sežrání naskytne dřív, než by ji hlad přiměl začít po nějaké kořisti pátrat.

Svým způsobem pravý opak zmije nosorožčí je šírohlavec východní. Tento had je drobnější, štíhlejší a ačkoliv je také jedovatý, jeho jed je velmi slabý. Je to velice aktivní had, který vydrží v klidu v podstatě jen během slunění se. A i přitom je neustále ve střehu, aby se schoval do bezpečí při jakékoliv známce ohrožení. Je pak možné vidět, jak ze svého úkrytu co chvilku vykukuje, aby zjistil, jestli už je vzduch čistý. Dokonce i když číhá na kořist, má problém vydržet nehnutý a často zvedá hlavu, nebo se napřimuje trochu jako kobra, aby se mohl rozhlédnout a zjistit, jestli už se na dohled nějaká ta kořist neobjevila.

Vedle těchto hadů v Zoo Praha můžeme vidět i další zástupce. Mají tu mimo jiné několik druhů krajt, hroznýšů, nebo i chřestýše.

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár