Zadání soutěže

Strašidelný den!

 

Před časem jsem tvořila pro kolejní časopis článek, ve kterém jsem se zaměřila na tematické děsivé dobroty všeho druhu (nápoje, snídani, oběd atd.) a nyní budu chtít po vás, abyste si během trvání soutěže připravili něco  tematického halloweenského, či děsivě vypadajícího. Na pinterestu jistě najdete spoustu inspirace, jak by to mohlo vypadat. 

Po vás budu chtít, abyste připravili něco z následujících kategorií: 

- nápoj 

- snídaně 

- hlavní chod 

- něco na zub 

 

Soutěž budu hodnotit samozřejmě podle obtížnosti přípravy vámi zvoleného receptu a také výsledku samotného. Pokud se pustíte do přípravy nápoje, určitě neočekávejte odměnu za džus ve sklenici, ale to je jistě pochopitelné. Stejně tak pokud jako něco na zub použijete oloupanou mandarinku a píchnete do ní tyčinku, tak to opravdu nebudu hodnotit plnou odměnou. Takže se nad prezentací určitě zamyslete, děkuji. 

Za každou kategorii můžete získat až 15 jednotek. Nezapomeňte na aktuální datum a podpis. Zároveň vás poprosím o krátký popis k jednotlivým kategoriím, na co se to vlastně dívám. Poslat můžete jednu, dvě, nebo všechny kategorie. 

 

Překvapte mě! 

Vypracování

Ahoj,

 

tak jsem se zcela výjimečně v rámci prokrastinace pustila do tvoření... něčeho. A to bych nebyla já, aby se to obešlo bez potíží!

 

Snídaně: Pizza dýničky (Pumpkin pizza balls)

Na internetu na mě vyskočily tyto velice efektivní pizza bomby ve tvaru dýně. Recept je prý jednoduchý, dokonce tak, že se mudlové na TikToku, Pinterestu ani Instagramu příliš nenamáhali s detaily nebo podorbnými popisy, co máš vlastně dělat. Spoustu věcí jsem musela dohledávat, například teplotu trouby. Ale vypadalo to vážně nenáročně. 

Těsto jsem pochopitelně koupila, jenom jsem namíchala vlastní rajčatovou omáčku. Princip je jednoduchý, do čtverců těsta dáš trochu suga, trochu mozzarelly, zabalíš do kuličky a následně pomocí provázku zavážeš tak, aby při nakynutí vznikly dýňové rýhy. Potřeš vajíčkem a pečeš. Po upečení velmi pracně a s nadávkami vytáhneš či vytrháš z těsta provázky a zapíchneš kousek slané tyčinky jako stopku.

Nápad jistě dobrý, avšak Andersonová zapomněla, že má neohrabané a nešikovné prsty a že jí vázání ničeho nikdy nešlo. Jakože bez legrace. Měla jsem problém zavázat si boty snad do puberty. Když jsme na brigádě uzlovali šňůrky na visačky, napřed mi museli ukázat, jak vlastně na to a pak jsem byla třikrát pomalejší než zbytek... No, záhy jsem si vzpomněla, protože ta pitomá šňůrka absolutně nedržela a poté, co mi každá dýně zabrala asi sedm minut minimálně, jsem se na to vykašlala a vázala je úplně náhodně halabala. Některé bomby mi navíc praskly a vytekly ještě před zavázáním (a zbytek po zavázání v troubě).

Ale bylo to nakonec překvapivě dobré. Tedy, většina suga a mozzarelly vytekla ve na v podstatě jsme jedli kousky těsta ve tvaru tykviček, ovšem v kombinaci se zbytkem suga jako omáčkou to bylo výborné! Sama jsem si dochutila pasírovaná rajčata solí, pepřem, česnekm, olivovým olejem a bylinkami a při namáčení do dipu to vlastně bylo zajímavé.

A vypadalo to roztomileji, než jsem doufala. Dokud je nezkoumáš zblízka, tak ty nesrovnalosti a naprosto nelogické vázání nevidíš!

Chod zařazuji jako snídani, neboť všechno může být snídaně, když máš dost odvahy. Ale ne, teď vážně – já je skutečně snídala a mudla, který chodí do práce na půl šestou, si je dal ke svačině, takže zrhuba kolem deváté ráno. Nevím, jak je to s výživovými hodnotami, ale říkám si, že díky tomu poměrně čistému sugu/dipu to není zas taková hrůza. Je tam zelenina...

 

Něco na zub: Černočerné cupcakes

Od té doby, co mám černou metalovou kuchařku od metal influencera Cikindelese, miluju černé kakao. Prodává ho například Dr. Oetker a jde o kakao, které pražené nějak intenzivněji než to klasické hnědé, takže má zaprvé epickou barvu a zadruhé nám, kteří preferují méně sladké dezerty, vyhovuje jeho větší hořkost.

Ani tady nešlo vše podle plánů. Těsto bylo super, povedlo se krásně, ale o něco horší to bylo s čokoládovými ozdobami. Zkoušela jsem napřed rozpouštět hořkou čokoládu, poté sáhla po kupované čokoládové polevě a plánovala si, jak pomocí zdobičky udělám roztomilá čokoládová zvířátka. Obrysy, chápeš. Třeba netopýra. Jenže čokoláda mi zdobičku kompletně ucpala a poleva byla moc tekutá, takže jsem ve výsledku udělala nějaké abstraktní cákance, klikyháky a čokoládové střepy.

Rustikální vzhled cupcakes podpořilo následně to, že mi při zdobení černým máslovým krémem praskl sáček. Ozdobila jsem přesně jeden cupcake tak, jak jsem si to vysnila, a v příštím okamžiku mi po rukou tekla černá hmota. Pohotově zasáhl mudla se stěrkou, zbytek polevy mi setřel do mísy a jelikož už jsem neměla další sáček, zdobila jsem lžičkou. Prostě jsem na ten muffin vždycky kydla lžičku krému a nazdar. Přidala borůvky a čokoládový střep/klikyhák a bylo hotovo.

Ve výsledku dopadly mnohem lépe a roztomileji, než jsem čekala. A všem chutnalo .Takže asi dobrý. Ale do budoucna musím vyladit pár věcí!