Zadání semináře

Vyberte si jednu možnost:

1) a) Podívejte se na Posla z Liptákova a vypište mi tři nesmrtelné repliky.

b) Co mě na hře nejvíce potěšilo? Zkuste odhadnout, co byl balzám na mou duši v první části hry Posel z Liptákova. Jak by vypadal svět, kdyby tak mluvili všichni. (text nejméně na 1,5 palce)

2) Kdy jste byli vy poslem dobrých/špatných zpráv?

3) Namalujte mi (p)osla. Ale ať je to krasavec!

4) Óda na práci posla. Nejméně 4 sloky po 4 verších a ať mě pobaví!

5) Posel – vyfoťte mi nějakého poslíčka. Nezapomeňte přiložit jmenovku. Kdo nebo co může být poslem jara nebo jiné příležitosti? (text na 1 palec k tomu)

6) Filmová nebo knižní zpracování, ve kterých objevíte poslíčka, messengera atp. Nejméně 3 palce textu s vysvětlením, jakou funkci posel měl, byl-li opravdu dobrým poslem…

Vypracování

Dobrý den,

mám poslední týdny nějakou depresivní náladu, takže z uvedených možností jsem si vybrala bod 2.

Poslem špatných zpráv jsem se stala zcela neočekávaně. Před mnoha lety, když mi umřel táta. Nevěděla jsem, že v nemocnici měli kontakt na mě a ne na maminku nebo na bratra. Takže jednoho krásného prvního ledna večer mi zavolali, že táta zemřel. Můj mozek se tím odmítl zabývat (proto jsem se s tím faktem sžila až během následujících tří let). Mnohem důležitější mi v tu chvíli přišlo vymyslet, jak to říci mamince a bratrovi. Taková informace se prostě dobře sdělit nedá.  Vím, že je to hloupost, ale připadala jsem si, jako by to byla moje vina. Nakonec jsem to tak nějak řekla, doufám, že ne úplně pitomě.  Léta běžela a já věděla naprosto přesně, že není mnoho horších věcí, než někomu sdělovat, že jeho blízký zemřel. 

Dokud nezemřela maminka.  S tím jsem se, pro jistotu, nesmířila doteď. Tentokrát byl poslem špatných zpráv můj bratr. A víte, co? V první chvíli jsem mu to chtěla vyčítat. Na štěstí jsem se zarazila včas. 

 

Na těchto dvou situacích jsem pochopila dvě věci. Zaprvé, být poslem opravdu špatných zpráv je po formální stránce to nejhorší, co se vám může stát. Po zkušenostech s těmi výčitkami, ať už vůči bratrovi nebo vůči sobě samé, se vlastně ani nedivím, že poslové špatných zpráv v historii neměli dlouhého života.  A zadruhé,  on opravdu není dobrý způsob, jak takovou zprávu předat.  Protože to je mizérie vždycky. A vlastně i zatřetí, horší, než být poslem špatných zpráv, je být jejich adresátem.

 

Doubravka