Zadání domácího úkolu

1. Vyberte si jednoho z dnes probraných a namalujte mi, jak si myslíte, že vypadá.
2. Napište mi příběh o Jitřence
3. Máte svojí představu pekla? Vypadá podle vás či funguje jinak? Napište mi o tom.
4. Zpracujte mi anděly. Napište mi něco o nich. Kdo jsou, co chtějí, co mají za popis práce. Ve výkladu jsem se o nich jen zmínila. Nebo mi nakreslete vaši představu o andělu.
Pokud by to, z jakéhokoliv přesvědčení, byl pro vás problém, kontaktujte mě a můžeme se domluvit na jiné variantě.

Vypracování

Dobrý den, madam Oresto,

 

Posílám příběh o Jitřence :D

 

Bylo nebylo jedno peklíčko zvané Žhavý Čmoudov, kde vládl Jitřenka, kterému však všichni ďáblíci ze strachu říkali Lucifer. Byl to démon s pověstí tvrdého šéfa, ale kdo ho znal blíž, věděl, že má slabost pro své tři nezbedné synky - Uhlíka, Frflína a Kazimíra. A také pro svou ženu Bublinu.

Jednoho dne se Jitřenka probudil s podivným pocitem, že dnes není všechno tak žhavé, jak by v Čmoudově mělo být. Protáhl se, protřel si oči a zamířil k obrovskému zrcadlu vyrobenému z obsidiánu, který byl tak leštěný, že si na něm kdysi jeden démon usmažil omeletu.

 

Podíval se a ztuhl.

Uprostřed jeho rudé hřívy se skvěl šedý chlup.

„Co to krucifix je?! To je… stáří?!“ zaburácel tak mocně, že Kazimír v jiné místnosti upustil pochodně, Frflínův kotlík udělal salto a Uhlík leknutím nestihl doběhnout na záchod a způsobil peklu velké nadělení.

 

Jitřenka se dramaticky chytil za hlavu. Klekl si, vzdychal a zkoušel najít úhel, kde chlup nebude vidět. Marně. Ten zatracený chlup zářil jako maják hanby.

Do místnosti vběhla Bublina. Výrazem připomínala sopku, která už měsíc zadržovala erupci.

„KDO ti to udělal?!“ zasyčela.

„Nikdo,“ zamumlal Jitřenka. „To je jen… proces.“

Bublina přimhouřila oči. „Proces? Čí proces jako! Která démonka ti sahala na vlasy?!“

Jitřenka polkl. „To je přirozené! Chlup… vyrostl… sám.“

Bublina se obrátila k dětem. „Kdo z vás tátovi obarvil hlavu?!“

Kazimír zvedl ruce. „Mami, já fakt nic! Obarvil jsem jen Frflína, protože vypadal jako usmažený marshmallow.“

„A já ho zapálil,“ pochlubil se Frflín.

Mezitím Jitřenka dál hypnotizoval svůj šedý chlup a probíral se vzpomínkami. Možná za to mohla poslední rekonstrukce Čmoudova. Bublina tvrdila, že každé pořádné peklo potřebuje pastelové závěsy. Nebo to byla nehoda, kdy kluci omylem přidali do ohnivého kotle chladicí gel. 

Nakonec se Jitřenka rozhodl pozvednout svou démonickou důstojnost a dodal.

„Rodino,“ pronesl vážně, „ten šedý chlup přijímám. Je to známka zkušeností, moudrosti a mého postavení.“

V tu chvíli chlup odpadl.

 

Bublina se smála tak moc, že popraskalo i to naleštěné zrcadlo. Děti popadaly po podlaze. A Jitřenka si uvědomil, že i kdyby zestárnul ještě desetkrát, jeho rodina mu nikdy nedá přílež

itost brát se vážně.

 

 

Krásný večer,

Sara Lance