Zadání domácího úkolu

Vyberte si jedno ze zadání a to zpracujte.

Zadání č. 1 – pro ty, kteří rádi komunikují

V hodině jste se setkali s různými vodními bytostmi. Jak se vám s nimi komunikovalo? S kým lépe a s kým hůře? Proč myslíte, že tomu tak bylo?

Zadání č. 2 – pro architekty

Každá z bytostí, s kterými jsme se dnes setkali, má ráda nějaké to soukromé zázemí. Vyberte si jednu z vodních bytostí, vciťte se do její povahy a potřeb a navrhněte (= nakreslete) pro ni hezké útočiště.

Zadání č. 3 – pro milovníky pokladů

Jak víte, voda v nás probouzí i lásku ke kráse a estetičnu. Obdiv ke krásným věcem je vlastní i nejedné vodní bytosti. Vyrobte pro ni nějaký pěkný šperk nebo ozdobu. Své tvoření vyfoťte. (2 snímky z procesu výroby a 1 snímek finální podoby) Můžete připsat i komentář, co jste to vytvořili, z čeho přesně a proč.

Zadání č. 4 – pro imitátory

Jezerština je zvláštní jazyk. Pod vodou nám zní jako pěkný, melodický projev, kterému rozumíme, ale nad hladinou je to často nesnesitelný skřek. Zkuste mi v pěti různých zvucích zopakovat, co jste slyšeli, když na vás vodní lidé volali.

Vypracování

Vážená paní profesorko,

po vašem úvodu jsem se vydala k malé říčce, přitékající do údolí. Většina třídy utíkala k jezeru – asi si mysleli, že jim jezerní lidé prozradí, kde je poklad. Nemám ráda tlačenici a u říčního břehu nikdo nestál. Bohužel jsem nikde neviděla ani jednu vodní bytost. Vypravila jsem se tedy proti proudu a došla jsem až tam, kde začínal les. Přesně na rozhraní slunečního svitu a stínu stromů jsem ji konečně zahlédla. Uprostřed řeky na velkém plochém kameni klečela nymfa a vybírala z proudu plující klacíky a lístky. Byla ještě krásnější, než jsem si představovala. Vypadala jako drobná křehká dívka s dlouhými smaragdově zelenými vlasy. Její lehké a jednoduché šaty se třpytily stříbřitě modrou perletí.
Přemýšlela jsem, jak ji oslovit a vzpomněla jsem si, že jste říkala, že mají rády verše a zpěv. Narychlo jsem si tedy něco vymyslela a zazpívala to na melodii: Červená se line záře.

„Budiž zdráva říční vílo, nechci rušit tvoje dílo.“
Nymfa ani nezvedla oči a řekla jen: „Ušetři mě.“

(Zkusím dál napsat, jak probíhal náš hovor.)

Já – „Co prosím?“
Nymfa – „Abys přestala.“
Já – „Ale paní profesorka říkala, že nymfy mají rády zpěv, verše a zábavu.“
Nymfa – „Jo, to sedí.“
Já – „Tak proč…? To jako že neumím zpívat? Jsi nymfa, že ano?“
Nymfa – „Ne, já jsem bobr a vyměřuju si tady hráz.“
Já – „Nejsi náhodou vodník?“
Nymfa – „No dovol! Jak tě to napadlo?“
Já – „Vodníci jsou zákeřní a topí lidi.“
Nymfa – „Kdybych byla zákeřná, usměju se na tebe, nalákám tě blíž na pár lesklých perel a stáhnu tě pod vodu. Jenže já tě nelákám blíž, naopak ocením, když odtud vypadneš.“
Já – „Proč? Já jsem studentka školy čar a kouzel. Jsme tu s paní profesorkou, abychom se naučili rozumět vodním bytostem.“
Nymfa – „To že se nějaká suchozemská opice naučí mluvit, ještě neznamená, že je natolik inteligentní, aby vedla rozhovor s pány vodstva.“
Já – „Hm, nejsi moc zdvořilá. Paní profesorka říkala, že nymfy jsou každá jiná, stejně jako je voda někdy klidná a mírná jako voda v jezeře, někdy divoká jako horská řeka, někdy zlostná jako mořská bouře, někdy laskavá jako pramen v pustině…“
Nymfa – „Zrovna já jsem jako voda v té nádobě, co jí říkáte splachovací toaleta. Připravená smést každé svinstvo.“
Já – „Proč ses mi vůbec ukázala? Mohla jsi se schovat pod vodu, když tě hovor se mnou tolik štve.“
Nymfa – „Nemůžu. Jsem tu… za trest…“
Já – „To jako že nesmíš za trest domů, nebo že si se mnou musíš za trest povídat?“
Nymfa – „Obojí.“
Já – „To mě mrzí. Můžu ti nějak pomoct?“
Nymfa – „Jo, vychrl na mě ty obvyklé otázky. Jako: Jak můžeš pod vodou dýchat? Nepálí tě voda do očí? Není ti pod vodou zima? Neboucháš se v zimě hlavou o led…? Já ti odpovím, a můžu si odškrtnout trest.“
Já – „Proč se mám ptát na tyhle věci?“
Nymfa – „Vím já? Všichni se na to ptají. Dvakrát do roka sem ta tvoje profesorka přivede tlupu takových jako jsi ty. My máme celý den povinnost si s vámi povídat a navazovat kontakty. Blééé!“
Já – „Vážně se všichni ptají na takové blbosti? Nikdy ses s nikým nebavila normálně?“
Nymfa – „A k čemu to je? Někdo se objeví a třeba se mi i zalíbí a je s ním zábava, ale za hodinu pá pá, profesorka si vás posbírá jako kuřata a už z vás nikdy nikoho neuvidím, i když mi slíbil, že za mnou přijde…“
Já – „Aha, takže tobě se líbí nějaký student?“
Nymfa – „O tom jsem mluvit nechtěla. Jestli to někomu řekneš, utopím tě!“
Já – „Třeba nevěděl, kam má přijít. My jsme se sem dostali pomocí přenášedla. Vlastně vůbec nevím, kde jsem. Třeba ten tvůj kamarád jen neví, kde tě má hledat.“
Nymfa – „Mohl se zeptat té vaší profesorky ne?“
Já – „I kdyby se zeptal…, jestli ještě nesložil zkoušky z přemisťování, sám se sem nedostane. Nechceš mu napsat dopis? Donesu mu ho.“

Nebudu to už protahovat paní profesorko, nakonec ten dopis opravdu napsala na lasturu říční perlorodky. Dopis jsem předala. Měl obrovskou radost. Jméno spolužáka neprozradím, ale možná se ho brzy dozvíte sama, protože bude zkoušky z přemisťování skládat už po Vánocích, a pak se vás určitě přijde zeptat, kam vodíte druháčky na exkurzi o vodě.
Jo a ta krásná a milá nymfa se jmenuje Tjúviel.

Než napsala ten dopis, zabralo to dost času, takže jsem si už s nikým jiným povídat nestihla. S Tjúviel se mi povídalo moc dobře, snad proto, že vypadala stejně stará jako já. Asi byla o dost starší, ale v hlavě určitě ne. Mám ráda řeky a potoky, takže se mi říční nymfa líbila moc.

Přeji krásný den
Varda Elisabeth Rývorová