Soutěže 1927
Výuka 2243
Semináře 759
Hogwarts.cz

Autor: James Watfar
Práce odevzdána: 14. 2. 2014 16:15
Předmět: Soví orákulum, 1. A
Termín: 1. termín

Zadání domácího úkolu

Vaše první zadání je prosté a velice volné: Óda na sovu. Zpracujte zcela libovolným způsobem – kresbou, grafikou, básní apod. Musí být ovšem znát váš zápal pro soví věc. 

Text bude mít minimálně tři palce, báseň alespoň 20 veršů a obrázek neodflákneme, že.

Vypracování

Původním záměrem bylo k obrázkové ódě nic víc nedodávat a mlčet jako zamyšlená sova, ale výsledek nakonec ukázal, že byste musela být vybavena sovím krkem, aby šlo všechno potřebné z obrázku vyčíst. Pracně jsem tedy text z obrázku přepsal :))

 

 

V odlescích oblačných červánků, v ohnivé záři vzdušných beránků, choulí se slunce do vánku, za obzor horké ke spánku a světlé chvíle dne zas chřadnou, nemocí stínů neodkladnou a o slovo se zas a zas, ozývá chladných nocí hlas, aby, jak navykla si země, svět k spánku ukonejšil jemně. V ten okamžik kdy se vše mění, kdy tma se chápe žezla a kdy světlo není, kdy příboj zas chladněji pění a kdy lidem na mysl jde snění, mění se vláda nad světem, pod severkou i nad rovníkem, kdo bude jeho panovníkem, kdo v temných časech tiché noci, chápe se nad ním vší té moci. Lidé však věčně špatně tuší, že měsíci svět předá vlastní duši, že jeho světlu svěří krajinu, že jeho stříbro topí ve stínu, jezera i lesy, radosti i běsy. Od toho měsíc na nebi však není. Probouzí světlem pravé strážce snění, vládce nočních mraků, kouzel i zázraků, probouzí sovy, ty co na křídlech, nosí světa běh, co moudrostí mu neskonalou, vládnou svou soví duší dokonalou. Sovy, co jenom moudrým všechno poví, ve vánku od svých per, prozradí světa směr, v ozvěnách sovích hlasů, ukáží světu noční krásu. Vyrazí do tmy a pak spolu nebo samy, létají nocí pod hvězdami, vznáší se lidem nad cestami, v očích jim věčná moudrost žhne a plane, moudrost co nikdy hořet nepřestane, v očích, co hluboké jsou jako sama noc, když letí světu na pomoc, když drží nad ním sovy strážný spár, svět by se bez sov noci bál. A tak dál, skromně jako pravý král, ve svých křídlech sovy střeží, co jiný uhlídal by s těží, duše všech bytostí, radosti smích i slzy neštěstí, život i smrt, tajné sny i veliká přání, skutečnosti i zdání, hlídají sovy bez přestání, a přitom jak svět chrání, světlu všech dní se věčně brání, s rozbřeskem mizí do ústranní. Snad proto mají lidé zdání, že bez důvodu sovám báje stranní, však moudří, ti se sovám klaní.