Soutěže 2289
Výuka 2779
Semináře 956
Nebelvír

Autor: Dors Venabili
Práce odevzdána: 11. 12. 2025 13:15
Předmět: Barvokouzlení, 1. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Vážení studenti,

zadávat esej z Barvokouzlení takto brzo je nerozum, ale aspoň budete mít více času na to si své dílo promyslet. Přeci jen by mělo kvalitou odpovídat přibližně 12 palcům textu. Myslete na to, prosím, při vytváření vaší závěrečné eseje a závěrečného díla.

V eseji by se měla objevit kouzla, která jste použili přesně tak, jak jste kouzlili. Samozřejmě nemusíte použít všechna známá kouzla, ale vřele vám doporučuji si na vypracování eseje ještě pár vyučovacích hodin počkat.

Váš výsledný obraz pojmenujete a popíšete, co na něm mám vidět, co má představovat a proč jste zvolili právě takový název, jaký jste zvolili. Tato část by měla mít přibližně 2-3 palce.

A jako každý správný obraz i ten váš bude zarámovaný. Jak se s tím poperete je jen na vás.

Přeji hodně štěstí a těším se na nádherná díla!

Vypracování

Dobrý den madam Barb,

děkuji za skvělý předmět a přeji Vám krásné Vánoce a Nový rok!

S hřejivými pozdravy,

Dors

 

 

*Accio plátno*

*Macula coeruleus*

*Macula rubens*

*Macula luteus*

*Macula odes*

*Macula nigra*

*Linea rubens*

*Linea nigra*

*Macula circulus coeruleus*

*Macula luteus*

*Linea luteus*

*Linea odes*

*Linea coeruleus*

*Macula rubens*

*Macula circulus coeruleus*

*Macula luteus*

*Linea nigra*

*Macula apkula*

*Macula pakula*

*Macula nigra*

*Macula trigonomus nigra*

A nakonec jsem si nechala obraz i zarámovat, dle zadání. Nikdy jsem to předtím nedělala a asi si nakonec zarámuji vícero svých obrazů:)

Výkřik oblohy nad tichem pustiny

Juxtapozice bouřlivé, až hlasité oblohy s klidnou, tichou, slunečnou rovinkou, která působí jako prázdná pustina, kde na kilometry do všech stran není žádná civilizace, mi přišla velmi intenzivní a působivá už na první pohled. Obloha jako by nahlas křičela, zatímco země pod ní mlčí nebo si jen tiše brouká a odevzdaně přijímá vše, co přichází zezhora. Zlaté stromy na obzoru působí jako poslední svědkové tohoto světa, který kdysi žil bujnou přírodou, nebo možná naopak jako první známky nového začátku. Celý obraz je jako hluboký nádech, moment těsně před změnou. Jako by se něco mělo stát, ale ještě nevíme přesně co.

Hory v pozadí pak perfektně tyto dva světy rozdělují tenkou, ale definitivní černou čarou a přidávají obrazu třetí hlubší prostor v dáli. 

Jméno jsem vybrala na základě tohoto rozporu mezi bouří a pustinou.