Zadání domácího úkolu

Během svého prvního ročníku jste se setkali s mnoha přísadami do lektvarů. Jistě máte i nějaké doma. Najděte (=vyrobte) si proto tři přísady, které mi doma s cedulkou se svým kouzelnickým jménem a aktuálním datem vyfotíte a přiložíte pomocí školní galerie do eseje. (pokud někdo nemůže z nějakého důvodu fotografovat, ať se mi ozve sovou. Sovy dotírající poslední týden výuky budu aktivně ignorovat.).

Dále v délce na 5 palců (minimálně) sepíšete pojednání na téma „Já a lektvary“. Jak esej pojmete je na vás, ale byla bych ráda, kdybyste to přežili!

Přeji hodně štěstí!

Vypracování

Dobrý den madam Barb,

děkuji za krásný první rok zpátky na hradě a těším se na Vás i příští rok! Hodně štěstí s opravováním závěrečných esejí a veselé Vánoce!

Dors

 

Hned ze začátku jsem se vrhla na tvorbu ingrediencí, naplánovala jsem si, že každou vyrobím jinou technikou, z jiných materiálů, abych předvedla svoji uměleckou flexibilitu a také co nejlépe vystihla fyzické vlastnosti jednotlivých elementů.

Začala jsem háčkováním, v tom už mám nějaké zkušenosti, takže jsem bez návodu zvládla udělat Nezralou muchomůrku v odpovídajících barvách.

Nakonec jsem ji i vyfotila v jejím přirozeném prostředí.

Dále jsem se ve stejný den vrhla i na Blány z mločího ocasu. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to jak emulovat jejich poněkud slizký povrch a ohebnost blány.

Nakonec mě to ťuklo, když jsem si z obličeje sundala gelovou pleťovou masku!

Stačilo ji ostřihnout do správného tvaru a namalovat akrylovými barvami skvrny a černé šupinky.

Ingredience jsem chtěla zakončit netopýřím křídlem a dlouho jsem zvažovala, jak na to.

Po dvou pokusech s drátkem a látkou, jsem se rozhodla použít modelínu.

 

 

Já a lektvary

Jako maličká kouzelnice v mudlovském světě jsem milovala sbírání různých rostlinek na zahradě a nebo v lese a jejich bezhlavé míchání do takzvaných magických lektvarů, které v mé představivosti měly nejrůznější účinky od léčebných po lektvary lásky a vlasorostů. Většinou to byly samozřejmě jen směsy listí, hlíny, okvětních lístků a vody ze zahradní hadice, ale tehdy jsem byla přesvědčená, že jsem objevila minimálně elixír věčného mládí.

Pamatuji si, jak jsem seděla s maličkým kyblíčkem u záhonu, tvář celou vážnou, jako mistryně čarodějek alchymistek. U každého listu jsem si dělala důležité poznámky ve své dětské hlavě: tento list má určitě sílu léčení, tahle šiška je výbušná a pampeliška zajišťuje neviditelnost.

Později, když jsem nastoupila do Bradavické školy a zjistila jsem dost rychle, že opravdové lektvary vyžadují přesné postupy, odměřené ingredience a hlavně… že by se do nich neměl dávat písek a šnečí ulity jen proto, že „to vypadá magicky“, popravdě byla jsem trochu zklamaná.

Musela jsem párkrát v laboratoři vybuchnout a poučit se, že nosit pracovní rukavice je důležitější, než jestli se mi hodí k aktuálnímu hábitu. Některé ingredience jsou také velmi drahé nebo nedostupné, alespoň v porovnání s mojí zahrádkou plnou každodenních elementů.

Ale mít příležitost vytvořit velkou škálu lektvarů v naší laboratoři je opravdu speciální a měli bychom si toho všichni, jak studenti, tak profesoři, cenit. Máme lektvary, které nás zachrání před bolestí, nemocemi a dokonce i plešatostí, které nám mudlové mohou jenom závidět. Energizující dryák se s kávou nedá ani porovnat a Lektvar mládí mě zajisté bude v budoucnosti udržovat stále hebkou a svěží a to lépe, než nějaké mudlovské botoxy a chemikálie. Slyšela jsem ale, že Lektvary mládí se dají míchat jenom o úplňku, tak abych na malé zásobě začala pracovat už teď.

Moje dětská směsice bláta a sedmikrásek možná nebyla léčivým elixírem, ale byla prvním krokem k tomu, abych si zamilovala celý tento obor. A dnes, když stojím nad kotlíkem, míchám přesným směrem a odpočítávám kapky ranní rosy, pořád v sobě cítím tu malou holku ze zahrady, která věřila, že každý list v sobě ukrývá magii.