Zadání domácího úkolu

Zadání závěrečné eseje zní „Knihomilské desatero“.

Zamyslete se a sepište deset pravidel, kterými by se měl každý správný knihomil řídit.

Doporučený rozsah je 9 palců, pokud se rozhodnete esej vypracovat klasicky (deset pravidel a ke každému krátký slovní komentář), u kreativnějších vypracování může být samotný text trochu kratší - nejdůležitější je to, aby esej obsahovala 10 srozumitelných pravidel.

Vypracování

Dobrý den,

na dalším pergamenu přikládám svou ročníkovou práci. Zároveň bych vám tímto chtěla poděkovat za uplynulý školní rok, opravdu moc jsem si ho užila a kdo ví, třeba se potkáme i v dalším roce :) 

 

Irenne Lois Calder

 

+pod prvním lístečkem se nachází úhledně srolovaný pergamen převázaný modrou stužkou+

 

Knihomilství - ročníková práce 2025/26

Zpracovala Irenne Lois Calder, 4. ročník

 

Pravidla knihomilství

Tato pravidla jsou spíše taková motivační doporučení, aby se nám knihy nezprotivily a pořád nás čtení bavilo. Myslím si, že by se téma dalo pojmout i v "techničtějším" smyslu typu "ke knihám se chováme hezky", ale říkala jsem si, že to každý správný knihomil snad už ví a nepotřebuje to proto připomínat. Rozhodla jsem se tedy ve své práci spíš pro inspirující variantu. Ještě dodám, že na čísle u pravidla vůbec nezáleží - všechna jsou stejně důležitá bez ohledu na to, jak vysoko v žebříčku jsou.

 

1) Na počtu nezáleží

Ať už jde o počet knih přečtených za rok, počet stran jedné přečtené knihy nebo snad o počet slov na jedné stránce - nezáleží na tom! Knihomila z nás nedělá soutěživost, jak je to často prezentováno, ale láska ke knihám. Nejde přeci o to předhánět se v tom, kdo toho přečte víc nebo rychleji, ale o to, že si čtení užíváme - a to občas znamená číst svým vlastním komfortním tempem.

 

2) Měj svůj názor

Každý knihomil se občas setkal s tím, že nějaká kniha byla veřejně označovaná za naprostý hit nebo naopak propadák a on sám se škatulkováním nesouhlasil. Je v pořádku jít proti proudu a užívat si knihy a žánry, které ostatní nemusí nebo naopak odložit knihu, co mi nesedí, i když si ji všichni ostatní vychvalují. Čti, co tě baví!

 

3) Vytvoř příjemné prostředí

Někdy se nám do čtení moc nechce, ale jakmile začneme číst, děj nás najednou úplně vtáhne. Mně osobně pomáhá navodit tu správnou atmosféru a zároveň se trochu "přepnout" do čtenářského módu ještě před samotným čtením, když si kolem sebe uklidím, pohodlně si sednu, dojdu si na toaletu, aby mě pauza zbytečně nerušila a nachystám si třeba něco malého k pití nebo k jídlu. Každému se čte dobře v jiných podmínkách, proto tohle není úplně univerzální pravidlo - zkrátka a dobře, čti, kde ti je dobře.

 

4) Neboj se knihu odložit

Ne každá kniha k nám musí promlouvat ve správný čas – a některé k nám nepromluví nikdy. Odložit knihu není selhání ani prohra, ale respekt k vlastnímu času a náladě. Pokud se do čtení nutíš, ztrácí kouzlo. Možná se ke knize vrátíš později, možná ne – obojí je naprosto v pořádku.

 

5) Nevyčítej si, že zrovna nečteš

Každý knihomil má fáze, kdy čte jednu knihu za druhou, a pak období, kdy se ke čtení skoro nedostane. Život se mění a s ním i naše energie. Nevyčítej si čtecí pauzy – knihy na tebe počkají a láska ke čtení se neztratí jen proto, že si teď dáváš přestávku. Tohle pravidlo ke mně osobně promlouvá asi nejvíc, protože za posledních pár let jsem přečetla možná jednu, dvě knihy, ale za knihomila se stále považuji a čtení naprosto zbožňuji, jen zkrátka nebyl čas.

 

6) Vrať se ke knihám, které máš rád

Znovu přečíst oblíbenou knihu není nuda ani ztráta času. Naopak – s každým návratem v ní můžeš objevit něco nového, protože se měníš ty sám. Oblíbené knihy jsou jako bezpečné místo, kam se dá kdykoliv utéct. Když je v pořádku poslouchat stále dokola stejnou písničku nebo si pustit oblíbený seriál několikrát po sobě, proč by to tak nemohlo být i u knih? Já osobně mám Harryho Pottera přečteného třikrát a stále objevuji nové pasáže, které v pauze naprosto vypustím.

 

7) Nemusíš si vše pamatovat

Tohle je asi hodně osobní pravidlo, ale myslím si, že se s ním ztotožní spousta knihomilů, zvlášť z řad fanoušků Harryho Pottera. Už tolikrát jsem slyšela, že pokud jsem opravdu tak velký fanoušek, tak musím přece znát každou postavu, každý detail příběhu - a ani nevíte, jak moc je to za mě špatně. Já nečtu pro to, abych se učila nazpaměť jako z učebnice vyjmenovat všechny citáty z knihy. A nedělá ze mě o nic menšího knihomila to, že si pamatuji méně než ostatní. Každý může mít rád knihu nebo třeba i žánr, aniž by byl hotovou encyklopedií.

 

8) Každý žánr má své kouzlo

Romantika, young adult, fantasy, detektivky, komixy… žádný žánr není méněcenný. Pokud ti kniha přináší radost, splnila svůj účel. Neboj se číst, co tě baví, i když to podle okolí "není pro tebe". Spousta dospělých knihomilů miluje young adult a není na tom nic špatného. Naopak, čtení je od toho, že objevujeme nové světy, ve kterých je nám dobře.

 

9) Emoce nejsou špatně

Některé příběhy v nás zůstanou déle než jiné. Dovol si nad nimi přemýšlet, vracet se k nim v myšlenkách a nechat je ovlivnit tvůj pohled na svět. Já vždycky říkám, že umění pro mě znamená něco, co ve mě vyvolá nějaký pocit - ať už negativní nebo pozitivní, zkrátka něco, co mě nějakým způsobem zasáhne a nutí mě to nad věcmi přemýšlet. Není špatně dát pocitům z knihy průchod, zamyslet se nad dějem, rozčilovat se nad rozhodnutím postav nebo prožívat jejich příběh spolu s nimi.

 

10) Připomeň si, proč čteš

Ne kvůli statistikám, seznamům ani trendům. Čteš, protože ti knihy přinášejí radost, klid, dobrodružství nebo útěchu. Kdykoliv máš pocit, že se ze čtení stala povinnost, vrať se k této jednoduché pravdě – čtení má být potěšení. A někdy je v pořádku nečíst vůbec.