Zadání domácího úkolu

Jako správný absolvent Žabologie byste se měli umět postarat o žábu. A to ne jen tak ledajakou, ale čokoládovou.

Proto si každý ode mě vezme čokoládovou žabku, o kterou se bude muset vzorně starat. Nezapomínejte, že hrad je plný žabožroutů bažících po čokoládě, takže to bude skutečně oříšek a na konci roku z vás budou možná lehce paranoici.

Také nezapomínejte, že čokoládové žáby mají svou hlavu a jakmile vycítí nebezpečí, snaží se zdrhnout.

 

 

Je nanejvýš pravděpodobné, že se během svého hlídání setkáte s:

1)     Úprkem žáby

2)     Hladovými žabožrouty

3)     Vysokými teplotami

 

Jak si s tím poradíte? A co na to váš svěřenec? PřeKVApte mě na minimálně 9 palců. A nezapomeňte mi žáby vrátit!

 

Pokud se vám délka nelíbí, nebo jí neumíte naplnit, můžete si ji zkrátit. Přiložte k eseji důkazy o žabožroutství na našem hradě (print snězení žabky ve VS, ideálně s vaším viditelným jménem a časem pořízení). Připište ke každému zaznamenanému žabožroutství, jak byste toho konkrétního žabožrouta potrestali. Za každého uloveného žabožrouta půl palec dolu, ale pamatujte, že minimální délka se takto může dostat pouze na 6 palců a ani o kvak míň!

Pokud ulovený žabožrout chodí na Žabologii, tím hůř pro něj!

Vypracování

Dobrý den madam Barb,

děkuji za krásné výklady a exkurzi a všechen ten čas a práci, co jste do naší třídy letos investovala. Doufám, že Vás uvidím i příští rok a budete s mou závěrečnou práci spokojená. A aspoň trochu se nad mou pílí pousmějete. 

Dors

 

Jak se o čokoládovou žabku starati

Když jste nám každému v hodině předala čokoládové žabky, hned jsem se zamyslela nad tím, jak ji udělat co největší pohodlí. Přece jenom nosit ji v kapse by nebylo pro žabku ani pro mě příliš ideální. A tak jsem jí provizorně chtěla udělat "terárium". Protože je ale čokoládová, nebyla jsem si jistá, že by jí vyhovovalo zrovna bahnité nebo celkově vlhké prostředí, co vyžadují zelené žabky. Ba naopak, dle mého názoru by to bylo prostředí pro ni velmi nevhodné. Tak jsem po dlouhém rozjímání a štramaření školní kuchyní sáhla po kávových zrnech, kterými jsem dostatečně skleněnou nádobu vystlala. Snad mi domácí skřítkové prominou.

Kávová zrníčka se ukázala jako skvělá volba - nejen že krásně voní, ale také pomáhají udržovat čokoládovou žabku v suchu, což je pro její konzistenci a spokojené žití naprosto zásadní.

 

Je to sice menší terárium, než bych jí přála, ale zase má soukromí. Když chce, může se zahrabat a navíc ji dávám volný výběh vždy jakmile jsme v bezpečí před čokoládožrouty. Tady jsem ji například vzala na výlet s výhledem, takže si určitě nepřijde během dne stísněná.

Jak je ze samotných fotek vidět, samozřejmě pečlivě udržuji pro žábu studenější teplotu, nenechávám ji na sluníčku a naštěstí je teď už trochu studenější počasí, tak jsme tento potencionální problém zvládly spolu skvěle. Proto je také zásadní nenechávat ji dlouhodobě v kapse u kalhot a ani ji držet v teplých rukou. 

Navíc má ze svého skleněného lože skvělý výhled.

Takto může pozorovat okolí ze svého malého útočiště.

Užívá si když pracuji na soutěžích nebo úkolech do výuky.

Takto ji uchovávám samozřejmě i v noci vedle své postele, ostatně se nedá mým spolubydlícím ani spolužákům kolem čokolády vůbec věřit. 

Už hned první den se mě spolužačka drze zeptala „Ty ji nebudeš?“ a mlsně nahlížela do jejího praženého království. Okamžitě jsem si slečnu zaznamenala jako potencionálního žabího predátora. Někdy mám pocit, že i v noci slyším tiché šustění - možná jen průvan, ale možná taky někoho, kdo se odvážil pokusit o noční čokoládový lup. Moje žabka však spí klidně dál ve svém kávovém pelíšku, a já jsem hrdá, že jsem ji dokázala ochránit. Moje lehké spaní přijde občas vhod.

Ráno ji vždycky zkontroluji, jestli je vše v pořádku, jestli se jí kávová zrnka nepřilepila na tlapky a zda-li náhodou neztratila svůj krásný lesk.

 

Zatím se nepokusila o útěk, podle mě ví, že je v dobrých rukou a nemám s ní špatné umysly. Největším inciálním identifikátorem bezpečí pro ni byl asi její zrníčkový domeček, ve kterém se hned ráda zabydlela. 

Kdyby se ale odvážila utéct nebo se vydat do světa sama, bylo by důležité ji najít co nejrychleji. Přece jen jsou všude hladoví studenti a zaměstnanci, kteří se nad životem čokoládové žabky ani dvakrát nezamyslí. Naštěstí už je u nás na škole docela velká skupina kouzelníků, kteří se žabek zastávají a posílají Vám je do kabinetu, takže tam bych ji asi šla hledat první.

Nejsem si jistá, jak velký přehled ve Vaší sbírce máte, ale ta moje bude velmi výrazně vonět po kávě, takže by mělo být jednoduché ji najít vlastně po čichu.

Brzy jí určitě kávová zrnka vyměním, aby měla pocit svěžesti a čistoty. Navíc bych ráda ochutnala kávu z nich připravenou a zjistit, jestli alespoň trochu její vůně a chutě do sebe nasály.

Také jsem ji ukázala jak skřítkové vaří guláš, to se jí moc líbilo, ale měla samozřejmě zakázáno hopsat blíže k plamenům.

 

Celkově je to poměrně jednoduché zvířátko na starání, obzvlášť v porovnání s jinými, které vyžadují mnohem více pozornosti, potravu, častější čištění terária a další opravdu specifické podmínky. Jediné co pak kouzelník musí dělat, je zásobovat se vynikajícími sladkostmi, aby spapání žabky ani nikdy nezvažoval.

Klidně bych dokonce zvážila pořízení nějaké kamarádky pro ni, aby si nepřipadala sama. To bych ale samozřejmě potřebovala větší obydlí pro dvě žáby a nějaké řešení na horké letní dny.

Pokud by jste ji chtěla zpátky, určitě tomu rozumím a vím, že se u Vás bude mít opravdu skvěle. Vy už jste stejně více zkušenější chovatel čokoládových žab a máte větší praxi s odháněním krvežíznivých žabožroutů. Vsadím se, že s tím máte spojených hodně vtipných příběhů, které bych si ráda někdy poslechla.

Budu tedy čekat na odpověď a mezitím budu pokračovat v dosavadní péči.