Zadání semináře

Najděte v kouzelnických atlasech tvora, který vytvořil stopy na jezeře. Popište ho, jeho životní cyklus, čím se živí, kde bydlí, jak přežije vprostřed městského parku, jak to, že ho mudlové nevidí... (vše vymyslete)

 Nebo

Jedno zamyšlení pouze pro majitele čtyřnožců.

Jak je důležité po psích miláčcích pravidelně a poctivě uklízet. Co by se stalo, kdybych pravidelně opomíjel/a běžný úklid. Zkuste se zamyslet a opravdu ruku na srdce – uklízíte opravdu vždy s železnou pravidelností? (zamyšlení, úvaha)

 

V obou případech text min. na 3 palce. Za kratší neucelená, nesmyslná a nenápaditá vypracování budu odečítat bodíky.

Vypracování

Z atlasu kouzelných tvorů

 

V parku jsme kromě jiných zajímavostí narazili i na stopy hejkoše kvákavého, což je vzdálený příbuzný hejkala lesního. Je dobře známo, že hejkalové jsou porostlí dlouhou srstí v různých odstínech zelené, což jim umožňuje krásně splynout s lesním prostředím. Hejkoš má tělo zcela lysé a jak stopy naznačují, je i viditelně větší. Tento kouzelný tvor tedy dorůstá velikosti většího psa.

Mudla by nejspíš řekl, že hejkoš vypadá jako kříženec opice a žáby. Jeho tělo je docela štíhlé, hlava kulatá s relativně velkýma očima, drobnýma ušima i čenichem a tlamičkou plnou drobných zoubků. Jeho čtyři končetiny jsou pak dlouhé a zakončují je ještě delší prsty, na jejichž koncích můžeme pozorovat podobné „bambulky“, jaké má na prstech například žába rosnička. Zadní nohy má hejkoš delší než ty přední a jeho tělo zakončuje dlouhý, štíhlý ocas, který často nosí zvednoutý a stočený do spirálky nad hřbetem.

Dlouhé zadní nohy umožňují tomuto tvorovi velmi efektivně skákat. Často a rád se pohybuje ve větvích, kde využije své ohebné prsty. Ať už šplhá na strom, nebo skáče z větve na větev, dlouhé, bambulkami zakončené prsty mu zaručují pevný úchyt i za tenké větve. V korunách stromů pak nezřídka používá k úchytu i svůj ocas. Pro hejkoše není nejmenší problém se ocasem zachytit za větev a spustit se dolů. Tímto způsobem například velmi rád uždibuje z jídla, které si pod ním rozloží nic netušící lidé. Stalo se vám někdy, že jste si se svačinou sedla na lavičku v parku a ačkoliv jste si posezení užila, jídlo zmizelo nějak rychle, ani jste netušila jak? Nejspíš vám s ním pomohl hejkoš.

Hejkoš nevydává ony typické hejkavé zvuky, které vynesly jméno jeho bratránkovi hejkalovi. Při komunikaci s dalšími jedinci svého druhu používá tiché, trochu kníkané „kva-kva!“, jinak je to ale velice zdatný imitátor ptačího zpěvu. Hejkoš tím umí efektivně rozptylovat lidskou pozornost, takže zatímco co člověk hledá pohledem toho krásně zpívajícího ptáčka, druhý hejkoš mu můžeš nerušeně krást jídlo.

Ve volné přírodě mají hejkošové rádi řídké lesy a houštiny kolem luk, remízky a porosty podél cest a silnic. Zde žijí v malých rodinných skupinkách, které obvykle tvoří samec, 2-3 samice a jejich zatím nedospělá mláďata. Hejkošové patří mezi savce, samice jsou březí 7 až 8 měsíců a rodí obvykle jedno mládě, které prvních několik týdnů tráví schované ve větvích, kde hejkošové přespávají. Později začíná skupinu provázet při výpravách za potravou. Tito kouzelní tvorové se živí ovocem, semínky, hmyzem a jinými drobnými živočichy, ptačími vajíčky a tak dále. Hejkošové dospívají ve věku asi 2 let, kdy opouštějí svou skupinu a vydávají se hledat si novou.

Sady a posléze parky jsou hejkoše jako dělané, protože zde mají perfektní podmínky k životu, dostatek potravy a prakticky žádné nepřátele. Jelikož jim chutná a prospívá i lidské jídlo, daří se jim v blízko lidí opravdu výborně. Před mudly se ale schovávají, protože je děsí trávit čas v přímé blízkosti bytostí, které nejsou magicky jakkoliv aktivní. To, že lidi sledují z korun stromů v parku, nebo jim berou jídlo je jedna věc, ale například nechat je, aby se jich mudlové dotkli, to už by pro ně bylo příliš.

Jak to tedy vlastně hejkoš dělá, že o nich mudlové nemají tušení? Hejkoš umí splývat se svým okolím podobně jako chameleon, tedy jeho kůže převezme barvu svého okolí. Proto se také mohou v parku pohybovat i v zimě, kdy listy opadají a nasněží, aniž by je mudlové zpozorovali. Hejkošové umí měnit barvu a případně i vzor na své kůži velmi rychle a opravdu kvalitně. Již zmíněný chameleon například umí vytvořit jen některé barvy, hejkoš zvládne všechny barvy. Existují proto teorie, že jejich kůže bývala používána při výrobě neviditelných plášťů, ale neviditelné pláště jsou velmi vzácné, takže se to zatím nedaří potvrdit ani vyloučit.

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár