Zadání domácího úkolu

Za domácí úkol si vyberte jednu možnost a tu mi zpracujte:

 

• Nakreslete, jak asi probíhal letecký den
• Složte básničku na téma: A už letí! (15 – 20 veršů)
• Sepište povídku o tom, jak asi probíhalo první velké stěhování

 

V případě, že budete kreslit, vložte obrázek přes školní galerii. Do vypracování můžete poslat i odkaz na externí galerii s lepší kvalitou.

Vypracování

Pěkný den, paní profesorko,

Napsala jsem povídku o prvním velkém stěhování : 

 

Byl to den jako každý jiný. Studenti se připravovali ve společenských místnostech na to, co je ten den čeká, zatímco profesoři ve svých kabinetech řešili zapeklitou situaci, o které věděli zatím jenom oni. Tušili, že se něco děje - nebo tedy, pár věcí tomu nasvědčovalo. Ředitel však dal najevo, že se to tak řešit nemusí, přičemž zavelel, že se bude normálně pokračovat, jako by se nic nedělo. To si bohužel myslel jenom chvíli, jelikož se přidalo spoustu jiných věcí, které nasvědčovali tomu, že tento pozemek už dlouho nevydrží. Svolal rychlou radu. 

Nic netušící studenti se ve společenské místnosti smáli, povídali a nebo dopisovali poslední úkoly, které jim zbývaly na ten den. Panovala dobrá atmosféra až do chvíle, kdy se objevil uprostřed místnosti takový menší portálek s hlavou pana ředitele. 

,,Prosím, všichni ihned do Velké síně.”

Byl to tón, který studenti vůbec nepoznávali. Něco se dělo, což si uvědomovali zejména starší studenti, kteří ihned svolali ty mladší a rozešli se směrem do Velké síně. Cestou nikdo necekl, všichni šli jako opaření. Snad jen prváci vyváděli vylomeniny, ale ty asi vůbec nechápali, co se děje. 

Velká síň už byla plná studentů, profesoři seděli u svých stolů s pohledem, který nešel identifikovat. Trvalo chvíli, než se ředitel postavil před honosný stůl a začal s mluvením. 

,,Ukázalo se, že se budeme muset přestěhovat někam, kde je bezpečněji. Prosím tedy starší studenty, aby se přemístili na místo, které vidíte před sebou,” Před staršími studenty se skutečně objevila mapka, kde bylo označené, kam se mají přesunout, což taky udělali. ,,Vás ostatní přesunu  já, buďte opatrní a trpěliví!” Dokončil svojí řeč, přičemž jedním lusknutím všichni zmizeli. Zůstal jenom profesorský sbor. Debata mezi všemi trvala asi hodinu, než se učinili nějakým způsobem konat. Pochopitelně všichni museli spojit síly, jinak to nešlo a šli by naproti záhubě, která na ně čekala. 

Hrad se musel přesunout celý na místo, kde už čekali studenti. Jak dlouho tam čekali nebylo známo, ale nejspíš už hodně dlouho. Každý profesor měl nějaký úkol. Před hradem se to hemžilo kouzly. Zpočátku to vypadalo jako ohňostroj, ale poté se hrad obalil do barevné clony, což bylo dobré znamení, že se jedna část povedla. Ředitel byl velice soustředěný, když vyslovoval to nejdůležitější kouzlo. Hrad se otřásal ve cloně, jako kdyby nechtěl být zachráněný. Ředitel zvolil ráznější a hromovější tón. V tu chvíli z něho šel skutečný strach, ale možná ten pomohl k tomu, že se hrad přestal vzpínat a najednou po něm nebyla ani památka. 

Všichni se přesunuli na druhé místo, kde už hrad stál v plné své parádě. Studentům byl ale průchod zatím zakázán. Byli uvězněni na místě, aniž by se mohli jakkoliv pohnout. Nejdříve se potřebovalo zjistit, zda se vše povedlo podle plánu. Trvalo to hodiny, ale naštěstí se mohli bezpečně přestěhovat a doufat, že tento pozemek bude přínosem ještě dalších mnoho let. 

 

Terrie Rose