Zadání soutěže

Zdravím,

 

kolem sebe slyším samé rady o tom, jak si mám začít psát deník. No, jenže já to neumím a hlavně se mi do toho strašně nechce! Takže mi můj deník zkusíte napsat vy!

Co po vás chci: Napište mi můj záznam(y) do deníku, tedy jako bych ho psala já. Nabízím vám 2 jednotky za každý palec textu. Chci od vás minimálně 3 palce. Maximum odměny je 30 jednotek.

Vypracování

Soutěž: Můj milý deníčku
Saiph Lacaille

 

20. března 2026
Dneska jsem se v knihovně prakticky nezastavila. Už v šest dvacet sedm mi na dveře bušil mrzimorský Samuel Jace Moon s tím, že se omlouvá, ale že opravdu potřebuje půjčit jednu nebo dvě knihy na projekt do druháku Starodávných run, který odevzdává UŽ ve středu, a tak nemůže čekat.
O tom, že mě vytáhl z postele, raději nemluvě.
O tom, že mohl klidně přijít až po začátku otevírací doby, protože na to má ještě minimálně čtyři dny a z toho dva jsou víkend, raději taky pomlčím.
Snaživci mě fakt rozčilují.
Samozřejmě jsem potom už nemohla usnout, a tak jsem si udělala ranní kávu a s Paní Norrisovou koukla na východ slunce nad severní věží. V Zapovězeném lese houkal hejkal a nad stromy se míhala křídla poletujících testrálů, které krmil Tadaus. Musím si na něj potom najít čas, potřebuju s ním probrat poslední dvě sovy.
Jinak byl celý den takový hodně monotónní. Po otevření knihovny se mi do ní nahrnuli klasičtí návštěvníci – Mickie Rammlex, Christina Meadows a ještě Theresa Meyers. Každá seděla v jednom koutě a tvářily se, že se navzájem neznají. Kolejní nevraživost někdy opravdu nezná mezí.
Taky se mi mezi regály zaběhly dvě nakažené kočky s červenýma očima, ale naštěstí se mnou Paní Norrisová stoprocentně spolupracuje, a tak je velice rychle z místnosti zase vyprovodila na chodbu. Ani ona si nepřeje další potrhané pergameny a šílenství, které je zdánlivě nekonečné. Už tak celá magická nerovnováha trvá až příliš dlouho.

 

21. března 2026
Protože je sobota, rozhodla jsem se na den zavřít knihovnu a dopřát si oddechový den. Teda. Oddechový, jak to jenom jde – bohužel to totiž neznamená, že se v plavkách rozvalím u jezera s koktejlem v ruce, podrbu u toho s Olbřímí olihní všechny kouzelné tvory široko daleko a nakonec usnu, spálím se, poslintám si deku a dám studentům záměr se mi vysmát. Tak to není.
Místo knihovny jsem totiž musela do redakce Corvina Declaratio. Meningitida Epidemica, se kterou pořádáme soutěž Šiferník, si mě totiž zavolala do kanceláře, abychom probraly řešení některých šifer. Dostalo se jí totiž několika stížností, a tak jsme to jako správné organizátorky musely probrat.
Přiznám se, že ani po celém odpoledni plném argumentů ze strany Scooby Doo! jsme nedošly jednoznačnému řešení a navrch mě z nich ještě rozbolela hlava. Šifra s abecedou je prostě zašifrovaná dobře a nechci o tom už slyšet ani slovo. Jedna z jejich sov mě navíc při předávání dopisu klovla do prstu, a tak jsem musela po této náročné debatě na ošetřovnu za Orestou, aby mě ošetřila, a taky jsem nestihla oběd.
Dala jsem si místo něj šest čokoládových žabek. Teď musím vymyslet výmluvu, kam zmizely, protože Barb věděla, že je mám.

 

22. března 2026
Barb přišla na to, že jsem ty žáby sežrala. Povedlo se jí odhalit mé mistrné lži ("Ehm.... no.... víš... on mi je asi někdo... ukradl?"), a tak se mnou aktuálně nemluví, poslala proti mě antižřoutskou ochranku složenou z několika náhodných studentů žabologie a navrch mi ještě oznámila, že kdyby mohla, udělí mi školní trest a zavře mě do sklepení.
Ano, prosím! Proč to safra nemůže udělat!
Měla bych takový klid, kdybych mohla v klidu, tichu a tmě pobýt alespoň půl dne, během kterého bych nemusela řešit satanské ohnivé kruhy kolem hradních krys a jiné havěti, šílené bodohrotiče, kteří se domáhají vstupu do knihovny v naprosto nelidských hodinách, a ještě taky sov, které jsou seřazené v mé kanceláři a houkají a vřískají jedna přes druhou, dokud na jejich psaní neodpovím.
Asi potřebuju dovolenou. A možná ještě trochu čokolády.

 

23. března 2026
Pondělí. Nejhorší den v týdnu. Na snídani byla ovesná kaše s mandlemi, na které jsem alergická. Naštěstí jsem ji nemusela jíst. Naneštěstí jsem ji nemusela jíst, protože na profesorský stůl vyskočil poblázněný hafoň, který převrhl několik misek s jídlem fialovým do klína.
Ano, moje ovesná kaše byla jedním z nich.
Sláva čisticím kouzlům!
Co mě ale naprosto fascinuje a rozčiluje, je fakt, že nikoho z obyvatel síně to snad ani trochu nezaskočilo, skoro jako by bylo úplně normální, že všem zvířatům v okolí naprosto přeplo a aktuálně se chovají jako magoři. Jsem jediná, komu to přijde fakt divné? Nebo to vidí i někdo další?
Občas si připadám, jako bych žila v alternativní realitě a všichni kolem byli jenom nějaké počítačem dodané siluety. Jinak si to neumím vysvětlit.
(Co je počítač, to nevím. Tento pojem ale zmiňovalo poslední číslo Denního věštce, když mluvilo o užívání umělé inteligence. Ani u ní ovšem nevím, co je vlastně zač.)

 

24. března 2026
Tento den jsem zapomněla na zápis. Asi se nedělo nic zajímavého. Kromě toho, že mě zase porazil Kraken, opustila jsem zmijozelský Discord a dala dohromady nové šifry pro všechny, co chtějí řešit magickou nerovnováhu. Možná jsem se taky porafala s kolegyní a večer na sebe omylem shodila květináč plný hlíny a tlustočervů.
Jak říkám, nic zajímavého.

 

25. března 2026
Dneska ráno jsem se rozhodla si umíchat lektvar mládí, abych se zbavila vrásek a byla zase zpátky při své plné kráse. Naštěstí se mi to povedlo, a tak jsem nejenže nebouchla, ale už zase mám pleť jako miminko. Sice si mě Anseiola na chodbě spletla se studentkou a rozkázala mi vyřídit v koleji, ať si studenti pohlídají termíny na přihlašování zkoušek, ale beru to jako kompliment. Raději být stará než být... Ehm, tady to asi utnu, kdyby si můj deník někdy přečetl někdo cizí.
Týdenní výzva tento týden obsahuje specializaci, a tak jsem se hned poté vydala do Prasinek, abych se ve Žluté tlapě dozvěděla, že ani dnes mi nenabízí brigádu na výrobu svící. Dokonce ani na probírání plící... pro třídy lektvarů. Tak zase nic!
Zbytek dne jsem strávila v knihovně. Pustila jsem se do katalogu aktuálních titulů, zároveň jsem se rozhodla, že bude třeba některé knihy vyčistit, opravit jim vazbu, nechat na ně působit korektorská kouzla, nebo je rovnou nechat přepsat. Vyřazovat zatím nechci, ostatně jich nemáme tolik, abychom napůl prázdné police nemohli nechat se všemi tituly, které se k nám za ty roky dostaly.
Paní Norrisová kousla do nohy jednu havraspárskou prvačku, která se moc hlasitě vybavovala se svou spolužačkou o zkrášlovacích kouzlech. Díky bohu za tu kočku. Kdyby to neudělala, musela bych ji brzy kousnout já, a na to si připadám až moc mimo. Měla bych jít příkladem a být tak trochu autorita, když mám ten fialový hábit...

 

26. března 2026
Zápis k tomuto dni se už nenašel a zbytek deníku taky chybí. Vypadá to, že madam Suzzy měla tolik práce, že už se k němu nikdy znovu nedostala.