Zadání domácího úkolu

Ve výkladu jsme zkusili několik praktik, které odhalily naše smysly jako součást fantazie. Já bych po vás chtěla, abyste se vrátili do chvíle těchto pokusů a zaměřili se na…

1) Chuť – Zkuste popsat nějaké jídlo jen podle své chuti. Trefili jste se do jeho vzhledu a složení nebo vás vaše chuť zradila? Nezapomeňte mi napsat, co to bylo za jídlo a jak skutečně vypadalo, můžete ho i vyfotit nebo nakreslit.

2) Sluch – Poslechněte si znovu nahrávku z výkladu a poté mi nakreslete nebo popište situaci, která se vám k hudbě hodí. Co se podle vás v té chvíli mohlo dít? Jak to probíhalo? Mělo to nějaký konec? Cokoliv.

Pokud by vám tato píseň nevyhovovala, vyberte si jinou, ale nezapomeňte mi jí přidat k úkolu!

3) Hmat – Spolupracujte, použijte poznatky z hodiny, zkoumejte předměty hmatem a napište mi o tom, jak to probíhalo.

4) Čich – Napište mi, kterak jste tuto praktiku zkoušeli ve své kolejní místnosti.

Postačí jedna z možností, u psacích částí však požaduji minimálně 3 palce.

Vypracování

Úvodem Vám musím říct, že to není pěkné, dávat do úkolu čtyři možnosti když víte, že existují studenti, kteří neradi dělají jen jednu možnost a kterým se pak víc možností plete a musí hledat víc nedostatkových nápadů a vůbec… Na druhou stranu, mohlo to být horší, že ano. Ještě máme čtyři další smysly. Zrak a šestý, sedmý a osmý smysl, tedy smysly pro peníze. I když poslední tři mám možná jenom já… teď si nejsem jistý, jak to je. V každém případě, čtyři jsou hodně.

 

Tak tedy chuť. S chutí mám problém. Nejen, že ji prakticky pořád mám a že na ni prakticky pořád nemám, ale navíc něco nechápu. Říká se, že je to velice těžké, poznat chuť něčeho úplně poslepu, když Vám jídlo někdo podstrčí. Mě se zdá naopak velice těžké chuť poslepu nepoznat. Přece vím, jak co chutná a rozeznám paštiku od marmelády. Většina lidí s tím prý problém má a to obrovský, často až neuvěřitelný. Vysvětlují to tím, že je těžší poznat podle chuti jídlo, o kterém nevíme vůbec nic, tedy jej nevidíme, není cítit a tak dál, což si sami ověřit nemůžeme, protože zavřít oči před snězením čtverečku čokolády nepomůže, když už o čokoládě víme. Takové vysvětlení se mi nezdá. I kdyby to člověk stokrát nevěděl, chuť přece poznat musí! Mám tedy vysvětlení svoje, mnohem lepší a řekl bych už tradiční – všichni jsou hloupí a já jsem génius a přirozený talent s vrozenými schopnostmi, které se jiným zdají snad až božsky vzdálené. Takže, proč jsem v hodině všechna jídla poznal, už víte.

Popsat jídlo podle chuti ovšem nedokážu. Nevím, jestli se dá chuť úplně přepsat do slov. Na podchycení chuti je slov velice málo. Například taková káva, je hořká i sladká zároveň… ale co víc o ní říct? Přitom je to nápoj tak poetický a inspirativní. U mnohých doušků je dokonce lepší zavřít oči, aby okolní svět moc nerušil. Jenže slov to nemá. Jisté pokusy převést chuť do řeči jsou u vína, ovšem s výsledkem nevalným. Jsou to řeči velice pěkné, zní lákavě a vznešeně a možná ve víně skutečně jsou, ale já je neumím.

Aby bylo ovšem zadání učiněno zadost, pokusu jsem se dopustil. V soustu jsem cítil sladký cukr a hořké kakao, mezi nimi naprosto nepopsatelnou chuť lískových oříšků. Cosi mi říkalo, že jím čokoládu. A představte si, věřte tomu nebo ne, byla to ona! Pro jistotu jsem pokus se čtverečkem čokolády opakoval, abych si byl opravdu jistý. Patnáctkrát. Z toho vidíte, jak jsem pečlivý a vzorný student.

 

Sluch je taky zajímavý a taky nepopsatelný. Tedy jinak nepopsatelný. To, co přináší taková píseň, situaci, která při ní vytane na mysli, jde většinou slovy popsat velice dobře. Problém je právě s tím vytanutím situace. Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě jsou písně, a zvlášť tyto úchvatně inspirativní, právě tím, že neomezují fantazii na jednu situaci. Tohle možná tak snadno pospat nepůjde :D V takových písních je toho ukryto strašně moc, ne ovšem v písních samotných, ale ve fantazii posluchačově. Hudba je pak inspirativní kulisou, vnímáte tóny a útržky slov, nemusíte znát ani jejich význam. Dokonce je často lepší význam neznat. Není přímo tím, co si máte představovat. Je to asi jako když stanete před obrazem. Vidíte hrad a máte tisíc podnětů pro fantazii, ovšem všechny jsou jaksi hradní. Když si však vezmete nikoli hrad, ale jen šedou barvu, máte podnětů milion, může být proměněna v hrad stejně dobře jako v oblaka či déšť a co já vím, co všechno ještě. Když máme to štěstí, že píseň fantazii nesvazuje ale dává jí naopak volnost, nemusíme si nutně vybavit při patřičném partu přilétající vránu. Můžeme mít nespočet jiných myšlenek A přesto co jsem na začátku říkal, nemusí to být ani myšlenky konkrétní. Nemusí to být obrazy. Podle mě můžeme za takové hudby spatřit samotnou fantazii, ne to, co fantazie nakreslí a nám pak předkládá, ale fantazii samotnou. Ten nepopsatelný proud čiré poetiky ve kterém je člověk lehčí a vznáší se. Hudbou nemůžeme prohrát, buď nám na mysli vytanou nové myšlenky a nové situace, nebo spatříme jednu z nejkouzelnějších, nejneuvěřitelnějších a nejnepopsatelnějších věcí na světe. Situaci Vám tak bohužel nepopíšu, nebyla dost konkrétní a jediná a celistvá. Ale zase jsem zahlédl fantazii :)

 

Hmat byl o poznání jednodušší. Průběh byl ovšem o poznání složitější. Několik předmětů jsem poznal hravě (jsem přeci ten génius, že ano) některé se mi poznat nepovedlo (to znamená, že byly špatné a pokažené). Velice pyšný jsem například na skutečnost, že jsem poznal kalamář. Byla by to ostuda, nepoznat jako redaktor kalamář. S menším jsem přivítal zjištění, že to byl kalamář pootevřený a že jde inkoust strašně špatně dolů. Při jednom z pokusů se ovšem přihodila událost skutečně nečekaná. To si tak zkoumám jeden z nachystaných předmětů, hlavou mi to vrtá, protože je divný. Marně váhám mezi lapačem snů kolejní škraboškou, protože má obojí hladká pírka. Váhám ještě chvíli a najednou mě zkoumaný předmět klovnul! Byl to Vran. Prý když viděl, že hladím těžítko, přiletěl si stoupnout do fronty na pohlazení. Ve které mimochodem velice hanebně předběhl jeden z mých prstenů. Pak byl nesmírně překvapený, když jsem jej namísto pohlazení začal škrtit. Chápete to? Škrtit! Já jen trochu zkoušel z jakého je ta věc materiálu. Nicméně, ehm… kdyby s Vámi Vran nějakou dobu nemluvil, nedivte se. Maličko jsem se vymluvil na Vás a zadání úkolu. Doufám, že pro Vás nebude problém vymyslet nějaký uvěřitelný důvod, proč zadáváte dusit Havraspárské ptactvo.

 

No a čich bude velice krátký a stručný. Myslím, že k němu není co napsat. Zkrátka jsem si přinesl veliký šálek kávy… Ale to samozřejmě až poté, co na Příčné neměli lilie! To by mě ani nenapadlo, začít něčím jiným… to by se mohlo promítnout nenápadně do bodů, že ani nenapadlo, že? O:-)