Zadání domácího úkolu
Napište mi příběh o tom, jak se ve skutečnosti vyprázdnila apatyka. Co když to vůbec nebylo v důsledku toho, že zásoby došly? Co myslíte, že se onehdy vlastně stalo? A proč k tomu vlastně došlo?
Vypracování
Krásný den,
posílám vypracování domácího úkolu.
Úkol z výkladu
Jedná se o pálivé odřeniny a lektvary se jmenují — lektvar slimáčí moči a ropušníkový lektvar
Kterak duchové vypili apatyku
,,Vyklopila do sebe lahvičku neznámého původu a padla k zemi…mrtvá.”
,,Tak přesně takhle to o mně napsali!” zvolala se smíchem Márč poté, co vypila poslední lektvar. Matýsek, Anki a Isa jenom s vykulenýma očima hleděli na lehce vrávorající Márč.
Celé to začalo v jedno běžné pondělní ráno. Pro někoho naprosto otravný den, no a pro někoho, zejména mrtvého, jenom další den ze všech těch nekonečných dnů. Márč seděla na zábradlí a sledovala jak ty kyselé ksichty míří do učeben. Byla z toho značně znuděná, tohle vysedávání ji vůbec nebavilo. Potřebovala nějakou akci. A tak vyletěla do vzduchu a šla se proletět hradem. Proletěla velkou síní, záchodkem v dívčí umývárně, Ferdinandovým potrubím, famfrpálovým hřištěm, ošetřovnou a kolem apatyky. Kolem apatyky. Dveře apatyky byly zrovna otevřené. Márč jimi nakoukla dovnitř a její oči se náhle rozzářily. ,,To je mi ale lektvarů!” zamumlala si pro sebe a strčila dovnitř pár svých prstíků. ,,Copak, copak,” ozvalo se za zády dušice ,,snad si nechceš dát něco na posilněnou! Víš jak to už jednou dopadlo!” Hlas patřil lékouzelnici Orestě, která se zrovna chystala apatyku zamknout. Márč jenom protočila oči a beze slova si to odfrčela do velké síně.
Ve velké síni bylo zrovna plno. Studenti měli polední přestávku a snažili se během té krátké chvíle do sebe nacpat co nejvíce jídla. Márč zakotvila u zmijozelského stolu a pozorovala dění. Čas se hrozně vlekl a dušice pomalu usínala. Z jejího klimbání ji vyrušilo hlasité ,,uííííí”, po kterém následoval duch Matýsek, který zrovna prosvištěl stropem velké síně. V tu chvíli se Márč probudila a pleskla se do čela. Zvedla kotvi a zmizela ze síně. Pár studentů zakroutilo nad chováním dušice hlavou, ale poté si každý hleděl svého.
Ještě ten den došel všem duchům kus pergamenu, na kterém stálo:
Dnes 16. 7. 2016 se koná oslava mého úmrtí.
Všichni jste na tuto oslavu srdečně zvání!
Sejdeme se ve 20:00 před apatykou.
Pití zajištěno.
Většina duchů se zprvu nad pergamenem jenom podivila, ale i přes to se ve večerních hodinách před dveře apatyky dostavila. Márč už na všechny čekala s úsměvem na tváři. Jako první se ozval Matýsek ,,tak kde je ta párty?” pronesl svým hlubokým hlasem. ,,Tady” odpověděla mu Márč a ukázala na dveře apatyky ,,za těmito dveřmi.” Duchové se na sebe nechápavě podívali. ,,Ale vždyť apatyka je zamčená” pronesla Anki. Márč na ni mrkla a tajemně pravila: ,,jsme přeci duchové. Projdeme skrze dveře. Dnes v noci.” A jak pravila, tak udělala. Prošla skrze dveře a ocitla se v apatyce. ,,Mňauuuuu” obdivuhodně pronesla Anki. Všichni duchové si zaujatě prohlíželi lahvičky různého obsahu.
Z jejich pozorování je vyrušila Márč, která vzala z poličky lektvar černé barvy a začala sebou kymácet ,,jsem Eilonwy a právě jsem dostala camrálem do hlavy. Mám otřes mozku!” Dořekla a vyklopila do sebe obsah lahvičky. Ostatní duchy do pobavilo a tak se k Márč hned přidali. Matýsek začal kulhat na levou nohu a poté se natáhl po lektvaru z pulčích vajíček, který vypil na jeden zátah. Celý večer poté pokračoval ve znamení různých scén. Lahvičky jedna po druhé mizely z poliček. Anki seděla na lustru u stropu apatyky a pochutnávala si na puškvorcovém lektvaru. Isa zaujatě pozorovala každý pohyb Márč a Matýsek si mnul své plné bříško. Márč se natáhla po posledním, krásně růžovém lektvaru a se smíchem ho do sebe nalila. Poté, co ho vypila se smíchem zvolala: ,,Tak přesně takhle to o mně napsali!”
Duší párty přerušilo odbíjení půlnoci. Duchové se na sebe podívali a naznali, že je na čase vydat se strašit ty, kteří ještě nenašli svou postel. Za sebou zanechali prázdné lahvičky a podlahu plnou hnědavé, smradlavé tekutiny, která protékala pod dveřmi a táhla se přes celou ošetřovnu.
,,Kdo to byl?! Kdo to byl?!” ozýval se druhý den brzo ráno výhružný hlas z ošetřovny ,,až toho darebáka najdu, tak ho roztrhnu jako hada!”
A Márč spokojeně klimbala v křesle ve zmijozelské kolejní místnosti.
Na shledanou
Brianag Mac Coileáin
