Zadání soutěže

Znáte to! Trocha nešikovnosti a pohroma je na střeše! Rozlije se káva, vycákne vám džus či ukápne inkoust. A vždy na to nejméně vhodné místo, zákon schválnosti prostě. Ale my ho v této soutěži trošku přechytračíme, protože vaším úkolem bude tyto skvrny dělat úmyslně!

A co přesně po vás chci? No je to jednoduché, vytvořte mi krásné skvrny, kaňky a jiné nezbednice. Poté mi vše zdokumentujte. Poslat můžete až tři dokumentace, ale nezapomeňte mi ke každé napsat ALESPOŇ na 1 palec, co je to za skvrny, jak vznikaly a proč jste vytvořili právě tyto a žádné jiné.

Je na vás, zda uděláte pouze jednu skvrnu či kaňku na jedno soutěžní dílo nebo jich tam uděláte roj, ale hodnotím pouze odlišné dokumentace.
A poprosím vás, abyste mi někam esteticky zakomponovali svůj podpis. Pokud byste měli dojem, že to podpis zkazí, můžete poslat i dvě verze – s podpisem i bez něj.

Kdo přidá originalitu tvorby nebo popisu, může se těšit třeba i na drobný bonus.

Vypracování

To, co vpíjelo se poprvé:

[link]

*

Srdce. Orgán, ale nejen ten. Místo spojované s láskou, přátelstvím, emocemi, nelibostí, nervozitou, vzrušením, uspokojováním... Ale je to také místo, které právě nikdy nezapomíná. To, co se děje kolem nás, se také dotýká a ovlivňuje naše srdce. Jenomže, naše srdce je tak moc silné magické místo, které nezapomíná, a tak se do něho vpíjí vše. Skvrny obrovské, kterého mohou jak těšit a utěšovat, tak také mučit a zraňovat. A přece, i když se může zdát, že se vše již vsáklo, rozpustilo v krvi, stále to u nás uvnitř je. Na prvním pohled není, ale v našich žilách a srdcem to putuje, pluje, plyne... A svým způsobem to tam bude schované navždy. Skvrnky. Černé. Dobré nebo špatné...

(Obrázek je namalován tužkou a kaňky jsou vytvořené pomocí tuže, což je zřejmě dobře viditelné.)

**

To, co se vpíjelo podruhé:

[link]

*

Trochu jiná forma podání. Bílý papír a na ten se vám náhodou podaří netrpělivě rozlít inkoustové skvrny, ale co si s nimi počít, že? Ale překvapivě, i s nimi se dá "čarovat". A to velmi jednoduchým způsobem. Obrázek byl vytvořen proto, aby si pod ním každý představoval to své, to, co tam objeví a to, že to o něm též něco vypovídá. O naší magii v nás. Co to připomíná právě Vám?

**

[link]

*

[link]

*

Kaňky. Černé jako noc, jako přicházející konec. Verše, poezie... Zdálo by se, že tímto je celá stránka naprosto zničena, ale není to tak... Víte, jsem toho názoru, že lidé se bojí psát do knih, protože neví, co by správně měli. Ale někdy se stává, že s autorem dokážete splynout natolik, natolik si s ním rozumíte, že vám jednoduše může poté taková kniha sloužit jako deník. Kdy si společně s autorem vyměňujete řádky. A ani tyto kaňky nejsou zcela němé, ale jistě v sobě nesou své kouzlo, které je podstatné a důležité. Protože se pouze a jen vpíjí. Vpíjí se do srdce knihy. I kdybychom takové kaňky vytvořili zcela náhodou. Jistě v nich bude něco schované a mi už si navždy zapamatujeme proč. Každý můžeme mít jiný důvod, každý pod tím můžeme vidět něco jiného. Někdo dokonce úplné nic, pouze skvrny. Ale řekněte sama, jak takové nic doopravdy vypadá? To ví snad každý z nás. Nic. Jak to často používáme a ani nevíme, co se pod tím slůvkem všechno může skrývat...

**

Snad se Vám to alespoň trochu zalíbí a nepřijde Vám to "omšelé". Znáte mě a víte, že podstaty věcí jsou pro mě důležité, proto jsem se pokoušela zobrazit něco, co je mi blízké, ale přeci by mohlo dávat náhled i ostatním. Možná. Nebo též nikoliv...

Nicméně Vám děkuji.

Mějte hezký den.

M. M. Enigmatic

*

A víte, jak se takové kaňky tvoří? Zavřete oči a necháte tvořit to, co se nachází a odehrává u vás. Nicméně se musím přiznat, že ke třetím skvrnám mi také dopomáhalo brčko a k druhým skvrnám obyčejná jehla.

I ty čarují...