Zadání domácího úkolu

1 Jak jste si užili výlet po lese z testrálího hřbetu? Sedělo se vám pohodlně? Co zajímavého jste cestou viděli? Rád si přečtu jakýkoli zážitek z cesty.

 

A  Zvládli jste osedlat testrály bez problémů nebo jste museli chvíli bojovat než jste přišli jak na to? A poslouchali vaše povely v průběhu cesty? Rád si přečtu o vašem vztahu k testrálům!

 

B Nakreslete mi libovolného tvora, kterého jsme cestou viděli.

 

Minimální délka úkolu 3 palce. Pokud budete kreslit, postačí 1,5 palce.

Vypracování

1 Výlet

 

Ach, výlet byl prostě báječný! Raději se hned na začátku přiznám, že mě nenapadlo, že budeme na testrálech jezdit, místo abychom létali, ale sotva jsem tu myšlenku zformulovala v hlavě, došlo mi, jak je hloupá. Samozřejmě, že se nejdříve musíme naučit jezdit, než budeme moci létat! Dává to takový smysl, že se za své prvotní překvapení trochu stydím. Ale tohle rozladění vlastními myšlenkovými pochody bylo na celé věci jediné mínus. 

Jelikož testrály vidím, automaticky jsem sáhla po někom ze spolužáků, co tuto možnost nemá. Přijde mi jen správné pomoci těm, co mají péči o testrály náročnější, není přece ničí vina, že někdo neviděl smrt a dost těžko se s tím dá něco vědomě udělat. Pomohla jsem tedy spolužačce na hřbet statnějšího testrála a sama se tam pak vyhoupla také. 

Na koni jsem už několikrát jezdila, i když do zkušené jezdkyně mám daleko. Překvapilo mě však, jak odlišné to na hřbetu testrála bylo. Myslím, že hlavní rozdíl je v tom, řekněme, nedostatku masa na testrálím tělem. Sedí se na nich úplně jinak, jejich pohyb je cítit jiným způsobem, ale cítila jsem se na testrálovi i jaksi bezpečněji. Když kůň kráčí, jen to tak příjemně houpe, ale sotva přejde do klusu, člověk má náhle pocit, že se musí držet zuby nehty všeho, čeho se dá, jestli nechce sletět dolů. A není moc čeho, je tam jen koňská hříva a jeden řemen u sedla, uzda v tomhle směru není nic platná a dá smysl, že držet se hřívy také není to nejlepší, pochybuji, že koni by to bylo příjemné.

Ale výrazně štíhlejší tělo testrála se dá mnohem snáz obejmout nohama. Tedy ne doslova, zase tak hubení testrálové nejsou, ale celkově jsem zkrátka měla pocit mnohem výraznější opory pro nohy. Stejně tak mi přišlo, že se na testrálovi dá překvapivě pohodlně usadit do prohlubně mezi trny obratlů. Na koňském hřbetě nic takového není, svaly, vazy, a kůže kosti potahují tak dokonale, že žádné prohlubně nezůstávají. 

Z počátku jsem zkrátka měla obavy, jestli nás testrál při nejbližší příležitosti neúmyslně nesetřese ze svého hřbetu, ale velice rychle jsem nabyla jistoty, že pokud se nestane něco zvlášť nečekaného, třeba kdyby se testrál náhle postavil na zadní, tak jsme v pohodě. Stačilo jen pár kroků, abych obavy pustila z hlavy a jen si výlet užívala.  

Svěží vzduch plný vůně lesa, příjemnou houpání testrálí jízdy a nádherný výhled na Zapovězený z les z nového úhlu. Tohle bych si klidně dopřála každý den. Nejvíc mě asi zaujalo, jak méně děsivě les z testrálího hřbetu vypadal. Takhle z výšky jsem si připadala mnohem méně zranitelná. Připadalo mi, že by si většina nebezpečných tvorů pořádně rozmyslela, jestli něco zkoušet na testrála a kdyby náhodou něco zkusilo zaútočit, testrál by nás lehce odnesl do bezpečí. Takhle sebejistě a bezpečně jsem se v lese zkrátka ještě nikdy necítila a výlet byl o to úžasnější. 

 

B Kouzelný tvor

Tady jsem pak namalovala pastelníčka, kterého jsem na vyjížďce zahlédla:

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár