Zadání domácího úkolu
I tentokrát si můžete vybrat možnost, která vám je nejbližší:
- Napište mi rozhovor, který by mohla vést klasická kniha s e-knihou. Můžou se bavit v podstatě o čemkoli, ale ať to má hlavu a patu. (min. 4 palce)
- Napište Ódu na klasickou knihu (min. 20 veršů)
- Popište mi váš vztah k elektronickým knihám. Máte je rádi? Používáte je? Nebo si myslíte, že jsou zbytečným ohrožením knih klasických?
- Zamyslete se nad výhodami a nevýhodami e-knih. V čem jsou přínosné? Co jim chybí? Přináší jejich existence i nějaká negativa? A jsou podle vás vůbec knihami?
- Nakreslete obrázek, na kterém zachytíte vztah klasické knihy se čtečkou.
Pokud se rozhodnete pro variantu psací, můžete si otázky z bodů 3 a 4 podle libosti nakombinovat, tak, abyste se dostali na min. 3,5 palce textu.
Vypracování
Zdravím!
Tentokrát se nejspíš vrhnu na první možnost a pokusím se napsat rozhovor e-knihy a knihy.
Bylo to prazvláštní setkání. Jednoho květnového dne, úplnou náhodou na pracovním stole jednoho středoškoláka přistála před obrazovkou počítače kniha. Čtenářův pohled se na ni zarazil, ale nakonec zabrblal něco o tom, že času dost a také něco o víkendu a partě, co jde dnes ven. Kniha tedy v pokoji osamněla, alespoň to si myslela, než se od někud ozvalo.
“Pssss…hej! Tady…”
Kniha jen zadoufala, že to není třeba mol, který už se celý třese na její lehce zažloutlé stránky, ze kterých se školáci už roky šprtali k maturitě ono důležité dílo, které do ni bylo vepsáno. Až z toho měla už lehce střapatou záložku, ale i tak ten důležitý text nesla se ctí a odvážně. S tou odvahou se rozhodla, že se nenechá zastrašit.
“Kdo je to?”
“Téda! To je fakt nářez…”
Monitor za ni zabliká a ukáže se, že kluk nechal počítač zapnutý. Na monitoru byla obálka podobná té její jen pod titulem stálo moderným písmem “E-BOOK”.
“Nářez?”
“No jo! Ty jsi opravdovská papíranda! Hustý! Hele hele hele…já jsem taky od Čapka! Koukej!”
Na monitoru se mihlo prvních pár stránek. Kniha si trochu znechuceně odfrkla, když ji opustilo překvapení a nahradily ho jiné pocity.
“Ty nejsi od Čapka… pan Karel Čapek by nikdy dobrovolně své texty nesvěřil nějaké robotické moderní… “ chvíli jakoby hledala slova…”...nosiči media…”
“Oh…” Ozve se E-kniha z monitoru a chvilku je tiše.
“Oh co, prosím?” Povzdechne si kniha lehce podrážděně společností ve které se ocitla.
“Ty jsi jedna z těch nafoukaných papírových nádher, co si myslí, že když nemám opravdové stránky, vazbu a rozdrbanou záložku, nejsem opravdová kniha! Protože nevoním jako papír, nevážím kilo a nejsem už politá čajem od nešikovného čtenáře.”
E-kniha zní, jakože se s podobným přístupem už setkala a že ji zrovna netěší.
“Tak abys věděla v dnešní době jsem to nejlepší, co může být… čtenáři si mě můžou stáhnou kdekoliv a kdykoliv, nic nevážím a tak je nebolí záda z plného batohu knih. Taky se kvůli mě nekácí lesy jako kvůli někomu… ty stromy máš na svědomí ty, frajerko…”
“To teda ne… To na mě nehodíš. A vůbec…lidé si se mnou nekazí oči. Děti alespoň pořád nekoukají do obrazovek. Stačí ty jejich fejsbuky a internety. Jsem tradice…Vůbec nevím, co tu děláš, když si ten čtenář donesl mě. Tebe už nepotřebuje…”
A tak se hádaly a hádaly. Celý den, Týden. Když se čtenář dostal zase ke stolu, otevřel knihu a ta měla dojem, že to je chvíle jejího triumfu. Jenže se spletla. Kluk ji odložil a zahýbal myší, aby se mu rozsvítila obrazovka počítače.
“Vidíš. Papírové knihy dneska už nikdo nečte.” Zasmála se E-kniha, ale ani její radost nevydržela dlouho. Kluk totiž otevřel prohlížeč a napsal “Rozbor díla Bílá nemoc Čapek”.
Vím že to není klasický rozhovor, ale asi tak nějak si to představuji.
Snad se bude líbit.
S pozdravema přáním krásného dne,
Cecilia Keats
