Zadání domácího úkolu

Zadání mimořádného úkolu vychází ze střetu dvojího vnímání světa nómů Zvenčí a z Obchodu – zvolte si jedno a zpracujte. 

 

1. Hnízda automobilů 

Muskulínova skupina zpočátku říkala, že nákladní automobily pijí hořlavou vodu zvanou bezín a že se z cest vracejí do hnízd (až později se naučili výraz "garáž"). 

Vytvořte koláž nebo naaranžujte své autíčko tak, aby naplňovalo nómí vyjádření, umístěte tedy obrázek auta (či model autíčka) do hnízda a dejte mu příslušný drink. 

Nezapomeňte na jmenovku. 

 

 

2. Technologie vs. příroda 

V hodině jsme zmínili, že nómové z Obchodu říkali větru a počasí klimatizace a že by podle nich bylo lepší rozsvěcovat slunce v noci, aby bylo lépe vidět – a teď jsme přidali opačný pohled, označující garáž za hnízdo automobilů. 

Mimochodem, víte, proč jsou podle nómů na železničních přejezdech závory? Aby zabránily vlakům vyskočit ze železných pásů a pobíhat po silnicích (tak jako splašený dobytek, kdyby utekl z ohrady).

Na tři palce popište dva až tři vlastní příklady – nejdřív nějakou věc v přírodě (na venkově) z pohledu někoho z velkoměsta, kdo nic podobného neviděl, a pak nějakou technickou záležitost, jako by se jednalo o nějaké zvíře. 

Vypracování

2. Technologie vs. příroda 

 

Venkov z pohledu velkoměsta.

Při cestování z/do Německa z okýnka autobusu pravidelně vídám rozsáhlá pole solárních panelů. Na tom není nic zvláštního, solární panely jsou ve městě na střechách docela běžné. Tady na venkově je holt dávají na pole, protože je tam víc polí než střech, logické.

Co mě ale zaujalo, že k nim na pole často dávají i robotické vysavače, které jsou navíc rozšířené u hnojicí funkci. Buď se tak pohybují po zemi mezi panely, jedním koncem zem luxují, druhým koncem hnojí, nebo se pod panely bezdrátově nabíjí. 

Podle mého názoru fungují naprosto skvěle, protože tráva na těchto polích vypadá velmi čistá. Je krásně svěže zelená, jako v těch opravdu dobře udržovaných parcích, kde ji nehyzdí žádné přerůstající cosi, co by mohlo leda dráždit alergiky. 

Řekla bych, že mají i velmi promyšlený design. Bílá barva zajišťuje, že se tyto vysavače neztratí, respektive pokud by majitel chtěl nějaký přemístit (občas je lidé mají i v sadech nebo na zahradách), snadno ho v zelené trávě najde. Jelikož se nepohybují na kolečkách, jako robotický vysavač v bytě či kanceláři, lépe se vypořádají s nerovnostmi v terénu. 

(Samozřejmě mám na mysli ovečky, které se kolem solárních panelů často pasou, nebo pod nimi odpočívají a přežvykují. Váhala jsem, zda je označit za robotické sekačky nebo vysavače, ale došla jsem k závěru, že vysavač bude pro někoho, kdo by znal trávu v podstatě jen z parku, bližší.) 

 

Město z pohledu venkova.

Vyrostla jsem na vesnici a ve větších městech se mi vždycky líbilo, jak je v nich spousta stromů a člověk se tam tak díky nim cítí skoro jako v lese. Nebo spíše v sadu. Zvlášť mě totiž zaujaly ovocné stromy, co ve městech rostou podél silnic a na křižovatkách. 

Fascinuje mě totiž, jak si ve městě všichni zvykli se řídit tím, jaké jablko vykoukne zpoza listí. Když se ukáže červené, tak lidé stojí a zírají na něj. Pokud ale vykoukne zelené jablko, nikdo mu nevěnuje pozornost a jdou od něj pryč. Celkem chápu, že zelené a zjevně tedy ještě nezralé ovoce nepřitahuje pozornost. Zvláštní ale je, že tahle jablíčka přitahují pozornost nejen lidí, ale i aut a vůbec všeho. Běžně vídám, jak řady aut nehybně stojí a zírají na červená jablka nad jejich hlavami, zatímco lidé před nimi chodí sem a tam, protože lidé ze svého úhlu na jabloni vidí na ta kyselá zelená. 

(Pochopitelně mám na mysli semafory.)

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár