Zadání domácího úkolu
Pavouci Vojtěcha Preissiga jako východisko Vaší tvorby. Opět ocením, pokud stručně rozvedete tok svých myšlenek před samotnou tvorbou.
Vypracování
Krásný den, madam Orionis,
poprvé! Poprvé znám umělce, o které jste nám vyprávěla! Nebo znám... spíš jsem jen o něm již slyšela. Vyprávěl mi o něm herec Filip Minařík, když jsme šli v noci lesem z lokace k autu, abych jej zavezla na ubytování. Povídali jsme si o malování obecně. Bylo to do kopce, tak jsme potřebovali pauzy a v jedné takové jsem se zaklonila a obdivovala hvězdnou oblohu nad korunami stromů. Řekla jsem, že by si to zasloužilo namalovat a Filip se právě rozvyprávěl o Vojtěchu Preissigovi, že ten se prý temných barev nebál a rád v nich tvořil. Doma jsem si pak jeho díla vyhledávala a zaujal mě (mimo jiné) jeho obraz labutí.
Pavouci mě vůbec nezaujali. Já osobně v tom viděla spíše vrstevnice. Takže se moc omlouvám, že nedodržím úplně zadání, ale nebudu se držet díla Pavouci, nýbrž se nechám inspirovat dílem Vojtěcha Preissiga obecně. Jedna naše hradní umělkyně, možná ji budete znát, mě totiž před nedávnem zasvětila do magie gelli plate a já na to nedokážu přestat myslet. Rozhodla jsem se tedy vytvořit vlastní labutě na temném jezeře právě touto technikou...
Co jsem s gelli plate začala experimentovat, mě lákalo vyzkoušení šablonek. Nebyla to úplně legrace a původně jsem chtěla, aby labutě byly plné. Nakonec mi ale tento výsledek přijde geniální, neboť na labutích vznikla taková zvláštní kresba, která mi připomíná chodbyčky kůrovce na kmeni stromů. Takže nakonec tam nějaký hmyz přece jen je :)
Ještě se mi opět moc líbí jeden mezikrok
Labutě byly dělané perleťovou bílou barvou. V určitém úhlu nebylo na papíře téměř nic vidět, ale když na něj takto zasvítilo sluníčko, vznikl opak labutí na temném jezeře. A to labutě na jezeře v záři slunce :)
Moc děkuji a přeji krásné dny!
Enola Gatito
