Zadání soutěže
Představme si, že Snape nějak přežil Voldemortův útok - jakýmkoliv alespoň trochu možným způsobem, který mohl ale nemusel mít připravený.
Zajímá mě, jak vidíte jeho budoucnost - během posledních hodin války a v období po ní. Budoucností myslím postavení ve společnosti, povolání, s kým byl ve styku, s kým si co vysvětlil, co se o něm vlastně vědělo... cokoliv o jeho životě
Tedy chci, abyste vytvořili podle vás realistickou verzi, jak by to být mohlo, nezajímá mě "těžko říct, nevím, nelze určit". Vypracování bude obsahovat i lehké vysvětlení, proč by to bylo zrovna tak, z čeho to vyvozujete.
Čím logičtěji vystavěné a zasazené do reálií HP světa vaše řešení bude, tím vyšší hodnocení, čisté fabulování si nechte do jiných soutěží. Jakým způsobem přežil si zvolte sami a přidejte tento fakt k dalšímu vypracování.
Předpokládáné formy - úvaha, osobní zápisky dotyčného, vyprávěné vzpomínky, dialog dvou pamětníků. Povídky nebo poezii nezakazuji, ale nečekám, že by se v nich povedlo odpovědět důkladněji na mou otázku. Nevadí ani jeden styl pro "jak to bylo" a druhý pro vysvětlení.
Očekávám nejméně 3 palce, maximum kolem 10, pokud budete mít dobrou teorii, zvládnu i o kousek víc, 14 je opravdu strop.
Vypracování
Když se ohlédnu zpět a zavzpomínám si na tu noc, kdy byl poražen Pán zla, musím říct, že jsem měl opravdu šťestí. Doopravdy jsem nečekal, že na mě Pán zla zaútočí- jak pošetile jsem si myslel, že bezovou hůlku bude hledat u jiných. Ne, spletl jsem se. Zaútočil na mne, sebral mi hůlku a ponechal mne osudu. A smrti- které se tak bál. Jenže pak se objevil Potter. S posledními silami jsem mu věnoval své vzpomínky- musel totiž vědět jak to všechno bylo. A pak mne i on opustil. Nevím, zda- li byl tak vyčerpaný bojem či ztrátou blízkých, ale nevšiml si, že jsem pouze upadl do mdlob a ještě nezemřel. A pak jsem se probral. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel od doby co mne tam zanechal. Minutu, možná dvě, to už nevím. Byl jsem vyčerpán a můj neveselý život mne pomalu začal opouštět. Vlastně jsem to vítal. Těšil jsem se, že znovu uvidím matku, moji milovanou maminku, která také mnohé vytrpěla- více či méně než já. A Lily, nádhernou Lily, kterou jsem miloval od první chvíle, co jsem ji spatřil. Lily, s čistým srdcem, která si vzala mého nepřítele, toho Pottera a měla s ním toho dalšího. Toho, kterého jsem pomáhal chránit. Proto bylo pro mne šokem, když mi Brumbál klidně řekl, že jsme ho vychovali jen proto, aby zemřel. A tak jsem na té podlaze sám tiše umíral. Když se náhle ozval tichý, překrásný zpěv. "Tak tohle je tedy nebe a ráj" pomyslel jsem si. I rány mne přestaly bolet. "Smrt vlastně není tak špatná," pomyslel jsem si. Zvedl jsem se z podlahy a rozhodl se že ji půjdu hledat, ale pak jsem si uvědomil, že to nepůjde. Byl jsem stále na stejném místě. Pak jsem náhle ucítil, jak mi něco dosedlo na rameno. Otočil jsem hlavu- "Fawkesi"- zašeptal jsem. Brumbálův nádherný fénix, měsíce nezvěstný a stále hledaný, mne přišel zachránit. A pak se vzňal. Hořel jasným, červeným plamenem a jeho popel mi dopadlal na nohy. Čekal jsem, že se znovu zrodí, ale po nekonečně dlouhých minutách se tak nestalo. Pochopil jsem, že odešel místo mne, za svým pánem. Smetl jsem zbylý popel a později toho dne jsem jej nasypal do Brumbálova hrobu. Vrátil jsem se na hrad, kde všichni oslavovali. Procházel jsem, skrytý pod důmyslným převlekem hrad. Potkával jsem učitele, studenty, ale hlavně těla mrtvých. Když jsem procházel kolem mrtvého Lupina a Tonksové, nemohl jsem nepomyslet na Jamese a Lily, kteří také bojovali proti Pánovi zla. A taky jsem myslel na to, že všichni čtyři kamarádi jsou již mrtvi a do party jim chybí jen ten nepřítel. Já. Ale rozhodl jsem se, že nepromrhám Fawkesův dar a budu žít. A tak jsem taky učinil. Z hradu jsem odešel do svého starého domu. Tam jsem se důkladně přeměnil. Ostříhat jsem si vlasy, nabarvil na hnědo a nechal protkat několika šedivými, změnil nos a oči. Pak jsem se vydal na ministerstvo shánět práci, samozřejmě s novou identitou. Nikdo mne nepoznal a práci jsem dostal- na odboru záhad. Byl jsem rád. Tato práce mě totiž, narozdíl od té v Bradavicích, bavila. Po čase jsem na chodbách ministerstva začal potkávat Pottera, Grangerovou, Weasleye a pana ministra Pastorka. Nikdo mě nepoznal. Já je však ano. Ale nenavázal jsem s nimi kontakt, neboť se můj vztah k nim ani příliš nezměnil a já chtěl zůstat (alespoň pro ně) mrtev. Jen jedna věc mě dojala- Potter, kterého jsem odjakživa nenáviděl a který měl se mnou podobný vztah, světu sdělil můj pravý příběh. A lidé mě milovali. Ale já zůstal dál v utajení. Za vydělané galeony jsem koupil malý byt poblíž ministerstva a starý rodný prodal. Nenáviděl jsem ho. A tak to zůstalo dodnes. Stále je potkávám na chodbách a stále je nezdravím. Stále jsem k ženám chladný, neboť mé srdce stále bije jen pro Lily. Stále jsem tady a dávám pozor na Pottera, kvůli ní. Je z něj sice bystrozor, ale malá pomoc se mu občas hodí. Jsem za tento vztah doopravdy rád. A myslím, že tak to zůstane napořád...
