Zadání soutěže

Mrož Arnošt, kterého někteří z vás znají z výprav do lesa, bude mít velice brzy narozeniny. Ráda bych ho obdarovala trochou té poezie.

 

Sestrojte proto ódu na nádheru a vznešenost mrožího národa a krásy života vůbec. Arnošt preferuje tradičnější poezii (pokuste se tedy o rýmování). Délka minimálně 16, maximálně 32 veršů (=řádků).

 

Dbejte na originalitu a vtip!

Vypracování

Dobrý den, madam,

posílám obdivnou veršovánku inspirovanou uměním mrožů:
tango: [link]
cviky: [link]
Thriller: [link]

 

S pozdravem
H. Centaurix

 

Díky Ti, díky, ó Bože,
za to, že stvořil jsi mrože.

Na pohled tučného obra,
jemuž je každá rybička dobrá:
ohromný knírek, děsivé kly
na vtipnou kaši si vskrytu však šly.

Zábava víc než ustlané lože
přiláká cvalíka mrože.

Z kil svých si nedělá hlavu,
zamává ploutvičkou davu.
Mrštný je ve vodě, na suchu též,
sklouzne se snadno, věř tomu, věř!

Člověk se zmůže na pouhé „cože?“,
když vidí otočky mrože.

Tančí jak Jackson, pózy i kroky,
do rytmu radostně rozvlní boky.
Smyslné tango není mu cizí,
v záklonu hlavy rozdíly mizí:

Co zvládne člověk, to i On može,
žádnou mez nezná umění mrože.

Neztrácí glanc, metrák má něhy,
zacvičí kliky i sedy lehy,
zazpívá, zahraje na saxofon,
- není, co nezvlád by On.

Za to Ti patří obří dík, Bože,
že světu jsi dal génia mrože.