Zadání domácího úkolu
1) Napište báseň, kde využijete magii slov mít rád nebo milovat. Alespoň 20 veršů. Pokud báseň někomu věnujete a ještě si vyhrajete s jejím vzhledem - vložíte jí na pergamen, vlastnoručně jí napíšete či jinak nazdobíte, rozhodně se nebudu bránit nějakému tomu bonusu. Pokud jí někomu věnujete, nezapomeňte připsat, proč právě jemu.
Shrneme si to:
Známka „Vynikající“ - Báseň minimálně o 20 verších.
Až +5BB - Pokud báseň někomu věnujete a udáte důvod.
Až +5BB - Vyhrajete-li si s jejím vzhledem
2) Náhradní varianta, bránili byste se bodu prvnímu, je ilustrace poslední vzpomínky.
Vypracování
Nákaza
Pod obyčejnou lampou
stál tvor úplně sám.
Čekal, až zalžou
a na duši měl šrám...
Možná, že to všechno končí dříve,
než se to vůbec laskavě narodí.
Možná proto teď na mě z rohu kýve
pocit a na nebi vychází tvé souhvězdí.
Začalo to moc nevině,
kdysi u sklenice vína.
Vzpomínáš si? Byla si zdráhavá...
Společníka nám dělala splína,
rynčela si, pojď, než to pomine.
Možná, že to všechno začíná později,
než to všechno pomíjející klidně odumírá.
Možná proto teď slyším tichou naději,
dojem, že mezi námi není prázdná díra.
Nakazila si mě z rána,
když jsem začínal pochybovat.
Vzpomínáš si? Byla si přesvědčená...
Naučila si mě milovat,
šeptala si, utíkej, vášeň je dána.
Možná, že se občas nechceme potkat,
čekáme, než nás to bez oběti najde.
Možná neumíme dost dlouho doufat,
křičíme, že bez lásky to nikdy nejde.
A mé prsty
teď bloudí po žhavých klávesách.
A mé rty
vnímají nahořklou chuť v kulisách
obezřetného doteku chtění.
A co bylo,
už dávno není...
---
Teď bych to ráda a chci ještě trochu vysvětlit, proč právě tohle a ne v tomto úkolu něco jiného. Víte, jsem si skutečně jistá, že ostatní nejspíš napíší básně plné vděku nějaké osobě, nebo něco takového podobného, co je vážně fajn a super a cokoliv dalšího, na co si u toho vzpomenete. Ale tak jsem to psát nechtěla. Tahle báseň není věnována někomu určitému, ale "prostě" jen všem, co si ji přečtou, v tomto případě hlavně Vám.
Časem pochopíte, že některé věci jsou více zřetelné, než jiné. A že poezii můžete psát různě. Můžete využívat různých směrů, stylů, do kterých zvládnete pohlédnout. A zde je to tak nějak z vlastní iniciativy kombinované. Ale ne nic takové vyumělkovaného, protože poezie jde psát i bez toho, ale přitom dokáže být silnější. Víte, tahle báseň je takový kus papíru, který Vám vzplane v ruce. A je na Vás, jestli so ho přečtete, nebo ho zahodíte a on někde v koutě shoří. Chtěla bych, aby taková má poezie byla, milá, ladná, úsměv vytvářející, ale také těžká, zádumčivá a nic nepřikrášlující... A tak je to i s láskou, troufám si říct. Buď si ji v rukách necháte, jako ten papírek a ona sice vzplane, ale pokud dokážete vydržet to pálení, tak buď dohoří a je z něho popel, pochopitelně. Nebo ho zvládnete uhasit a on Vám vděčně zbyde v ruce a můžete si ho schovat navždy, zapamatujete si ho, nebo ho dokonce budete mít stále na očích.
Do významu básně se hlouběji pouštět nebudu, to nakonec posuďte sama, co tam dokážete najít. Ale ano, je to čitelné a záměrně. Snad se bude trochu líbit a není zase tak příšerná.
A řekněte, copak nelze popřít, že láska není prostě jen nákaza?
Přijde si občas jen tak, nechtěně, podmaní si nás a napustí se do nás a dělá si z nás loutky, ale i nákaza může být krásná. Pokud je to jen nákaza tou láskou, co nebolí... Ale jsem si jistá, že každá bolí. Nebo potom ještě děláme to, na co odkazuje VI. strofa, pokud máme tedy dost velkou imunitu, že...
--------
A zde ještě též zasílám odkaz do obrázkové chýše, jak jsem ji tak trochu vdechla život.
Tuším, že ani v tomto případě příliš neplním zadání, ale nemohla jsem jinak. Zde mám pro Vás nejprve přichystáno sedm odkazů, nejprve si je prosím prohlédněte.
http://www.imgup.cz/images/2014/05/31/1WLUV.jpg
-
http://www.imgup.cz/images/2014/05/31/5oXJf.jpg
-
http://www.imgup.cz/images/2014/05/31/yV84.jpg
-
http://www.imgup.cz/images/2014/05/31/zAoRV.jpg
-
http://www.imgup.cz/images/2014/05/31/M4OxW.jpg
-
http://www.imgup.cz/images/2014/05/31/r2QUc.jpg
-
http://www.imgup.cz/images/2014/05/31/ugtfn.jpg
-------
Ano, vím, nejde přímo o její vzhled, i když vlastně ano, ale o ten její vnitřní. Je to průběh. Vnitřní souhra náhod. Je to život. Je to láska a tahle báseň. Odkazuje to na to, o čem jsem pojednávala výše. Skvrny představují nákazu. A kdo vlastně tuší, jaká je to nákaza? Ta špatná, černá? Ta horoucí, vášnivá a červená? Nebo je to celé promíchané dohromady? A má to tak být? Můžete si to celé vykládat, jak budete chtít. Láska pálí a hoří i uvnitř, ne jenom na dlani. A tahle báseň... Shořela také. A víte, možná z ní nakonec něco zbylo. Možná ale, že nakonec celá dohoří... Tak, jako jednou já a každý z nás uvnitř. Hlavně prosím, aby to nebylo srdce... To by bylo moc drastické a nezvratné.
--
Děkuji Vám.
Mějte hezký den.
