Zadání soutěže

Napište krátký hororový příběh (případně doplňte ilustracemi), v němž se jako hlavní předmět zájmu vyskytuje:

 

a) klokan

b) přikrývka s kočičkou, ležící v dětské postýlce

c) paranoidní struhadlo na sýr

 

Můžete použít jednu, dvě nebo všechny postavy/předměty, ale minimálně okolo jednoho z nich se příběh musí otáčet. Hodnotím především originalitu a množství krvavých a strašidelných podrobností.

 

Délka minimálně 3, maximálně 9 palců. Pokud budete atmosféru dokreslovat ilustracemi, hodnotit budu pouze jednu.

 

Vypracování

Dobrý den, madam. :)

*****

Nenávidím kočky. Kdo spatřil pravou podstatu kočičí duše, pochopí.

Jako studentka jsem si potřebovala přivydělat a tak jsem si našla práci, hlídání dětí. Přijala mě jedna milá rodina. Mladý pár s úžasně roztomilou roční holčičkou. Od prvního pohledu jsme si sedli a já byla šťastná, že se na mě příležitost usmála tak brzo. Holčička se jmenovala Sallie a velmi brzy si na mě zvykla. Tehdy jsem si říkala, že se nic nemůže pokazit, ale tolik jsem se pletla!

Jednoho večera se rodina vydala do divadla a Sallie a já jsme si hráli v obývacím pokoji, kde to bylo dosud vánočně vyzdobené, i když už se blížil Nový rok. Rozhodla jsem se, že Sallie převléknu postýlku, než ji uložím, a že jí dám tu překrásnou novou dečku, co od svých rodičů dostala a na kterou ráda pokukovala. Byla to hřejivá a heboučká deka, růžová, s obrázkem rozkošného malého koťátka. Vykoupala jsem holčičku a uložila ji, přikryla až po uši a zazpívala ji ukolébavku. Usnula velmi rychle. Zapnula jsem chůvičku a přešla zpět do obyváku, abych se chvíli věnovala studiu, zatímco malá spí. Když odbyla osmá hodina, v chůvičce cosi chrastilo, šla jsem se raději podívat. A jaké bylo mé zděšení, když malá seděla v postýlce, tiše jako pěna, ale s očima širokýma hrůzou tak velkou, jakou jsem do té doby v ničí tváři neviděla. Na tváři měla několik škrábanců. Myslela jsem, že se jí jen zdálo něco zlého a že se poškrábala sama. Opět jsem ji tedy uspala a doufala, že už bude její spánek klidný a hluboký. Než jsem zhasla, zdálo se mi, že je přikrývka s motivem kočičky spíš červená než růžová, prohlédla jsem si ji, ale žádná krev na ní nebyla. Přesto… jako bych z ní cítila dychtivost nasát do sebe mnohem víc krve, než kolik vzejde z pár škrábanců. Ten divný pocit nezmizel, ani když jsem se vrátila k učení. A pak jsem uslyšela, jak Sallie začala křičet, jako když ji na nože berou. S pocitem, že v pokojíku se děje něco hrozného jsem vyběhla schody a vtrhla do dětského pokojíku. A tam jsem to spatřila, nejhorší věc, jakou bych si ani ve snech nepředstavila…

Sallie seděla strnule v postýlce, křičela na celé kolo a u krku… nechtěla jsem věřit svým očím! U krku měla přitisknutou svou vánoční dětskou přikrývku. Na tom by nic děsivého nemuselo být, jenže ta přikrývka se vlnila, vrněla jako mazlené kotě a mlaskala… mlaskala tak nechutně, až se mi z toho obrátil žaludek. Rychle jsem přiskočila a deku od Sallie odtrhla. Ozvalo se vzteklé zamňouknutí, když deka narazila do dvířek šatní skříně. V tu samou chvíli mi Sallie omdlela v náručí, když jsem ji zvedla, abych ji ukonejšila a zavolala pomoc. Jenže to jsem ještě nevěděla, že tímhle to vše nekončí. Sallie byla bílá jako křída, lehoučká jako peříčko. A náhle se začala měnit… Její kůže byla hebká, její oči se protáhly, tělo ztrácelo tvar… a já s pocitem, že jsem musela zešílet, držela v ruce dětskou přikrývku, růžovou jako dětská tvářička, hebkou jako kočičí srst. Z přikrývky se na mě dívalo neskutečně smutné kotě. A u skříně, kde měla ona přikrývka ležet, seděla malá Sallie. Jenže to nebyla Sallie, její oči byly kočičí, plné divoké vášně a chuti po lovu. Nedokáhala jsem se toho tvora dotknout. Když se ke mně po čtyřech blížil, ceníc na mě svoje zuby, v očích nelidskou dravost… nepřemýšlela jsem. Kopla jsem do toho netvora, zas a znovu a znovu…

Když se vrátila rodina domů, stále jsem v náručí chovala Sallie, i když vypadala jako dětská přikrývka. Nechápala jsem, proč pláčí nad tím odporným tvorem, který svou krví zaplatil to, jak Sallie ublížil a proč volají policii a lékaře…

Nenávidím kočky, jsou démonické a zlé, dychtí po krvi. Modlete se, abyste to nikdy nezjistili na vlastní kůži, protože by to mohlo být to poslední, co zažijete.