Zadání soutěže

V rámci podpory chladnějšího klima na hradě mi napiště básničku o Antarktidě. Fantazii se meze nekladou, z básničky však musí sršet chlad a sníh.

Vyžaduji alespoň minimální veršování.
Oceňuji smysluplnost, příběh, vtip a nápad.

Kdo k básničce připojí kbelík ledu, bude po zásluze oceňen. ;)

Vypracování

Důsledek přehřátí a morbidní fascinace smrti umrznutím namísto uvařením, jinak si to nedovedu vysvětlit:D

Na jih přes moře chladné vody
na lodi zvané Helga prý,
přeplul Amundsen bez nehody
a začal boj o vítězství.

Kdo první dobude pól jižní?
Amundsen Roald, Robert Scott?
Spěchají skvělí, nedostižní,
až pochcípá jim všechen skot.

A sníh a led se jenom třpytí
jasnou září, co ničí zrak.
Mrzne až praští a není zbytí,
je nutno oči zavřít pak.

Ledový vichr přes pláně duje,
a tma se snáší nad jihem,
Polární nocí ta tma sluje
a v ní sáně letí švihem.

Krystalky tmavého ledu odletují
od nohou lidských a tlapek psů.
Míle a míle tvrdě prověřují
sílu a odolnost v kraji snů

Smrtící chlad až v jádru kostí
a všechno zmrzne na kámen,
Zimu a zimu Antarktis hostí,
než mrazem padneš omámen.

Sníh, led, mráz a krajina spící,
a širá pustá sněžná pláň,
V níž muž na výhře své lpící
se žene splatit drahou daň.

Pólů dosáhl ten, jež Robertem se zove,
měsíc před ním však byl už tam
Amundsen, jemuž vzešli pak mnozí dnové
a Scott na pláních zhynul sám.

Uprostřed nepřátel padnul on,
v podobě vloček sněhových,
Chladný a studený byl jeho skon
v posledních dnech březnových.

Mrzne až praští, a nebe tmí se,
sněhová bouře je blíž a  blíž.
Je ráno, ale nerozední se,
to znova noc nadejde spíš.

Stanová plachta ve vichru se zmítá
v ledovém větru jarních dní.
Na pláně Antarktidy útočí lítá
zima a mráz a padá sníh…