Zadání domácího úkolu
Drazí studenti,Vypracování
Dobrý den, madam,
posílám svoji představu poněkud netradičního kalendáře.
Vzhledem k tomu, že každý z probraných svátků se slavil vlastně jen po jeden den a mé představy o době mezi těmito svátky jsou víc než jen mlhavé, rozdělila jsem zpracovávaný půlrok na osm částí nazvaných vždy "ku svátku" a "po svátku" – v prvním zmiňovaném probíhají přípravy na tradiční zvyky, které se svátkem pojí a v druhém doznívá slavnostní atmosféra, uvědomění si významu svátku či příslušného boha.
Snad se Vám i takto jednoduchá podoba zalíbí.
S pozdravem
H. Centaurix
1. Ku svátku Ostara
S Moranou zima
až v řece zmizí,
zůstane jaro,
čisté a ryzí.
První list kalendáře se vztahuje k vynášení Smrtky / Morany / Zimy z vesnice ven a jejímu následnému "utopení" v řece.
Moraninu pádu do vody přihlíží mezi krokusy maličký zajíček jako symbol začínajícího jara, nového začátku, čistého a ještě nezkaženého, nepošpiněného.
2. Po svátku Ostara
Ostara svěží
s ptáčky si hraje,
po louce běží,
probouzí háje.
Na druhém listu kalendáře je znázorněná bohyně Ostara, zosobněné jaro, ve svěže zelinkavých šatech a v doprovodu vesele švitořících ptáčků. Svým tancem "probouzí" přírodu po dlouhém zimním spánku, jednou rukou rozhazuje po louce květiny (fialky, tulipány či krokusy, sedmikrásky, konvalinky) a druhou "vlévá" stromům do mízy svou povzbudivou aktivní energii.
3. Ku svátku Beltine
Polibkem vzkvetla
láska i v třešni,
jak z daru světla
i Ty se těš z ní.
Třetí list kalendáře zobrazuje oblíbený prvomájový zvyk polibku pod rozkvetlou třešní v "originálním" provedení Rohatého boha či Zeleného mládence a Velké Matky či Paní ze Zelených lesů. Jejich spojení povzbuzovalo, zesilovalo či probouzelo plodivou sílu země.
4. Po svátku Beltine
Zelený Belen,
ochránce vážený,
zažehne plamen,
stráží i prameny.
Čtvrtý list kalendáře svými slovy odkazuje k jednomu možnému výkladu názvu svátku jako "Belenův oheň" – Belen (jehož lze prý spojit se severským Baldrem) byl bohem slunečních plamenů, léčivých pramenů a také učitelem druidů a ochráncem vesničanů, někdy je uváděn jako syn Bohyně a Cernuna, Rohatého boha a někdy nese přízvisku Nezahlédnutelný, což má souviset s astronomickým postavením Slunce v Beranu (či Býku).
Obrázek lze brát také jako pokus o personifikaci svátku Beltine, s jeho zapáleným ochranným a očistným ohněm, vodou, kterou první veselé sluneční paprsky promění v léčivou, a všudypřítomnou zelení, příslibem hojnosti.
5. Ku svátku Litha
Cesmína Dubu
předá své žezlo,
když Kolo roku
z kopce se svezlo.
Pátý list zobrazuje Cesmínového krále jak symbolicky předává vládu, sluneční žezlo, Dubovému králi – Slunce dosáhlo svého vrcholu a nyní se dny začnou pomalu krátit.
K téže skutečnosti odkazuje i zvyk zapálit dřevěné Kolo roku a pustit je ze svahu dolů, kde jeho plameny nakonec uhasí řeka.
6. Po svátku Litha
Medová Litha
manželství přeje,
domov ohlídá,
k jednotě spěje.
Šestý list kalendáře představuje personifikovaný svátek Litha, mezi cesmínou a dubem z minulého listu stojí žena, jejíž podobu jsem si vypůjčila od dvou římských bohyní, které jsou s významem Lithy spojovány: postava má účes a korunu ochránkyně manželství Junony (přičemž korunu jsem upravila do stylizované plástve medu) a v rukou drží plamen Vesty, ochránkyně domácího krbu jakožto symbolu tepla a bezpečí domova.
Harmonické spojení protikladů pak doplňuje dívčin oděv, především plášť, jeho jedna část spadá dolů jako voda, zatímco světlejší modrá na druhém rameni má znázorňovat vzduch, květy šípkové růže na druhém rameni pak odkazují k zemi. Slunce (oheň) pak zastupuje žlutooranžový šat, závoj i vnitřní strana pláště.
Ozdoby na krku i u pasu lze považovat za ochranné amulety, jejichž sílu Litha umocňovala, oblázky či mince vhozené do ohně či vody dokonce mohly plnit přání.
7. Ku svátku Lughnasad
Cailleach pod plášť
sílu svou halí,
snop její zášť
udrží v dáli.
Tajemná stařena Cailleach představovala původně velice mocnou přírodní bohyni, spojovanou spíš se zimou – a její bídou, pokud si lidé v létě včas neudělali zásoby (zmíněnou bídu symbolizuje vlk za jejími zády, např. podle slavného Villonova verše "Bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad...", známého např. v úpravě Voskovce a Wericha).
Byla-li úroda dobrá, stavěla ze snopů dívka a lidé se veselili. V opačném případě se ze snopů vytvářela podoba stařeny Cailleach jako oběť či dar na usmířenou, aby zima nebyla příliš krutá.
(V pozdějších časech se z mocné Cailleach stala "pouhá" zlá babice čarodějnice.)
8. Po svátku Lughnasad
Havran a kopí:
Lug v celé kráse.
Ochrání snopy,
radost dá chase.
Správně by vlastně na osmém (a posledním) listu kalendáře měla být Lughova matka, jíž je svátek zasvěcen, přesto jsem zůstala u toho boha či poloboha, k jehož jménu se svátek svým názvem stále hlásí.
Podle pověstí byl Lugh či Lug velice všestranným mladíkem, naučil se prakticky všem odvětvím tak, že pak překonal i jejich božské patrony, byl stejně tak zdatným bojovníkem (proto to kopí, v porovnání s mečem tradičnější, starší zbraň, podobně i severský Odin má kouzelné kopí, nikoli meč) jako hráčem na loutnu či mudrcem (onu moudrost symbolizuje podobně jako v severské mytologii havran, jen u Luga je jeden, u Odina bývali zobrazováni dva, Paměť a Myšlenka).
(Většina obrázků vychází z existujících vyobrazení, upravených tak, aby lépe "seděly" zamýšlenému významu nebo mé pastelce.)