Zadání soutěže
Většina z nás naposedy slyšela o paní a panu Diggoriových na konci Turnaje tří kouzelníků. Jejich životy však pokračovaly. Napište mi povídku o tom, jak žili dál. Vyberte nějaký zajímavý moment buď ještě z průběhu války proti Voldemortovi, nebo po ní.
Dejte si záležet na správnosti i čtivosti. Slušnou odměnu dostanou jen ti nejlepší.
Délka nechť není kratší než 9 palců.
Vypracování
Prolog
"Můj syn! To je můj syn!". Prchlivý okamžik nepopsatelné radosti a pýchy se vytratil, nálada se změnila jako nikdy. Amose jako by hodily do ledové vody. Teď tomu ani nemohl uvěřit. Seděl se svou ženou v Brumbálově pracovně a čekali. Teď si přál aby ta chvíle trvala věčně aby to byla jeho poslední chvíle. Byly to nervy, v bludišti byl už jen Cedrik a Potter. Okamžik, kdy zahlédl Cedrika, nebo spíš jen jeho žlutočerný mrzimorský dres, myslel, že praskne pýchou a radostí vzlétne nad bludiště. Ale pak... Co tu dělá Potter? Jsou spolu? Vyhrát má jen jeden! Zase ten Potter! Náhle zjistil, že není něco v pořádku, něco tu nehraje ale... V tu chvíli se začaly ozývat výkřiky, které mu ještě teď zvonily v hlavě: "Mrtvý! On je mrtvý! Diggory! Je mrtvý, mrtvý, mrtvý, mrtvý..."
Netečně seděl v křesle, civěl do prázdna a jakoby z dálky slyšel plakat svou ženu, která seděla vedle něj.
Je mrtvý... Myslel jen na ten zatracený pohár, na to že JEHO syn přinese Mrzimoru, Bradavicím a Anglii slávu, že bude zajištěný s takovou pověstí… A místo toho... Je mrtvý, mrtvý, mrtvý...
S Cedrigem zemřel na několik dlouhých dní i Amosův život.
1. Nejhorší den
Nejhorší, co může rodič zažít je přežít své dítě. To si doposud Amos jen myslel, teď už to ale pocítil na vlastní kůži a byl o tom přesvědčen.
Druhá nejhorší věc je pohřeb vlastního dítěte. A třetí? Přijít ještě o manželku... Diggoriovi se zahalili do smutku. Amos dostal na Minusterstvu volno na zotavení a jeho žena se právě dnes, po pohřbu chce odstěhovat ke své matce, aby se o ní starala. Ale nakonec se spíš bude starat matka o svou dceru a to celé je záminka aby mohla uniknout od reality a trošku zapomenout.
Cedrikův prohřeb byl skromný. Pozváni byli jen příbuzní a pár Cedrikových přátel, včetně jeho dívky Cho. "Uměl si vybrat..." pomyslel si Amos, když jí viděl. Na malý okamžik se usmál, ale pak mu srdce kleslo ještě hlouběji, stejně jako rakev s Cedrikovým tělem.
Nejhorší na tom všem bylo, že Amos neměl jasno v tom, proč a jak jeho syn zemřel. Jistě, Brumbál říkal že byl zavražděn služebníkem Vol... ne... ani pomyslet na to nejde... Byl zavražděn služebníkem Vy-víte-koho, který má být už přes 10 let mrtvý a navíc pomáhal k znovuzrození Vy-víte-koho.
Do toho psal Denní věštec zvláštní věci o Potterovi i o Brumbálovi. O návratu pána zla ani čárka. A Ministerstvo? To pokládalo Cedrikovu smrt za nešťastnou náhodu během Turnaje tří kouzelníků. Pottera nezavřeli do Azkabanu, takže je asi nevinný, ale v bludišti byl jen s Cedrikem, s jediným svědkem....
2. Pravda
Od pohřbu byl Amosův život prázdný a studený, jak vykopaný hrob. Nic ho netěšilo, žil stereotypním životem a téměř se ztrácel před očima. Až do dne kdy celým kouzelnickým světem otřásla zpráva, že pán zla se vrátil. To co se snažilo Ministerstvo s Denním věštcem popírat, se teď ukázala jako pravda.
Tato novina byla náplastí na Amosův žal. Teď znal pravdu. Věděl, že jeho syna zabil Vy-víte-kdo. Konečně měl na koho ukázat prstem.
Na život bez ženy si zvykl. Po roce prožitém v letargii, měl konečně opět smysl života. Bude bojovat proti těm, co zavinili smrt jeho syna.
Spojil se s Brumbálem nejen aby se mu omluvil, že pochyboval, ale také, aby mu nabídl své služby. Špehoval pro nějakou Brumbálovu organizaci, o které říkal, že bude lepší, když nebude vědět nic. Hlásil vše, co se mu na Ministerstvu nezdálo. "Mimochodem" se několikrát za měsíc zatoulal, aby vyslechl rozhovory, které slyšet neměl. Zjišťoval informace z dokumentů, ke kterým měl přístup i z těch, ke kterým byl přístup těžší, zvlášť v té době...
Amos měl strach. Musel dělat ještě svojí práci, aby nepřitahoval pozornost a zároveň si musel dávat aby jej neodhalili, či na něj nepoužili kletbu imperius. Ale adrenalin, který zažíval, a soustředění na úkoly mu bránily myslet neustále na to, že jeho syn je mrtvý. Ostatně, věřil, že to co dělá, dělá i pro Cedrika.
3. Poslání
Když se zdálo, že je vše ztracené, že pán zla ovládne svět, protože Brumbál je mrtvý a Potter kdesi ve světě, vrátila se k Amosovi jeho žena. Tím jako by dolila olej do zhasínající lampy. Bylo to povzbuzení, byť malé, ale povzbuzení. Pokud umřou, nevzdají se a zemřou spolu.
Pak ale přišla zpráva. Uprostřed noci. Bojuje se o Bradavice. Bojuje se proti pánovi zla.
Později, nad ránem, zatím co se Diggoriovi po dlouhém váhání, chystali také vyrazit bojovat do Bradavic přišly další zprávy. Potter a Bradavice zvítězili, ale za strašlivou cenu.
Poté, co dorazili manželé do hradu, respektive do jeho zříceniny, naskytl se jim smutný pohled. Ve velké síni byla mrtvá těla dospělých kouzelníků, ale i žáků z Bradavic.
Ve vzduchu bylo cítit vítězství a naděje na nový začátek bez Vy-víte-koho, ale síní se také nesl tlumený pláč. Jak mladých, tak starých. Diggoriovi moc dobře věděli, jak se cítí.
Celý den pomáhali zraněným a přeživším. Během toho se dávalo dohromady nové Ministerstvo a svět kouzelníků se vracel do starých kolejí. Ale smrt vrátit nešlo.
Když večer zapadalo slunce za hory kolem Bradavic, zůstalo ve Velké síni nemálo studentů bez rodičů a prarodičů, kteří neměli kam jít. Amosovi násle bleskl hlavou nápad, který měl vzápětí na jazyku: "Vezmeme vás k sobě", hlesl do ticha síně...
Epilog
Zahájení příštího školního roku v Bradavicích bylo velkou slavností vítězstvím nad zlem. Tentokrát na zahajovací slavnosti nebyli jen studenti a profesoři, ale i pracovníci Ministerstva, čelnové Fénixova řádu a další, kteří bojovali proti zlu.
Vybudovat opět pořádek a pochytat většinu smrtijedů a jim podobným trvalo celé prázdniny. Pakse všichni vrátili na místo činu.
Teď stál na místě, kde před chvílí hovořila profesorka McGonagalová, nová ředitelka Bradavic, Harry Potter.
"...i Jjá jsem přišel o rodiče, byli poslední obětí Voldemorta před jeho první pádem. A jedna z jeho prvních obětí při jeho návratu byl můj spolužák z Mrzimoru, chytrý a statečný účastník Turnaje tří kouzelníků Cedrik Diggory. Mnoho z vás ostatních, co tu dnes jste, přišlo o své blízké, o rodiče, děti, kamarády... Aby nikdo nemusel žít, stejně jako já, v místě, kterému se sotva dalo říkat domov, zřídili manželé Diggoriovi nadaci, která má za účel opatřovat dětem kouzelníků, kteří zemřeli v boji proti Voldemortovi, "nové rodiče" kteří přišli o své děti v boji o Bradavice. Vím, že rány se nikdy zcela nezahojí a vždy po nich zůstanou jizvy, ale nadace manželů Digoriových bude jistě dobře umíchanou hojivou mastí!"
Velkou síní se ozval bouřlivý potlesk. To všechno Amose tak dojalo. To že se dočkal konce, že jméno jeho syna je teď na pomníku v Bradavicích, to že má nový smysl života, že pomáhá ostatním nalézt novou rodinu a nový smysl života... To vše mělo za příčinu, že se mu obraz Velké síně rozlil v slzách v jednu velkou zlatavou šmouhu.
