Zadání soutěže

Někteří z nás posedávají v Bradavicích a v blízkém okolí i ve chvílích, když nás léto zasáhlo svými hřejivými dny, v okamžicích, když nás sluneční paprsky zvou, abychom se vydali do dálek.

 

Existují kouzelníci a čarodějky, kteří letní dny, alespoň některé, zkouší trávit na neznámých místech, kde se rekreují či prožívají parádní dobrodružství.

 

Senzační nabídky dovolených jsou k dostání v cestovní agentuře, sídlící v Prasinkách a kdo chce, může si za skvělou dovolenou zaplatit a vyrazit ve stanovený termín do neznáma.

 

I letos se jistě mezi vámi našli někteří, kteří služeb cestovní agentury využili nebo ještě využijí pro své potěšení.

 

I já jsem se odhodlal, vyrazil do cestovní agentury a vybral si dovolenou, o které si myslím, že by mohla být zajímavá.

 

Rád se dozvím, jak jste si vaši dovolenou s cestovní agenturou užili, co se vám na ní libilo, nelíbilo, jaké jste prožili zajímavé zážitky atd.

 

Vy, co nemáte dostatek financí, abyste se mohli nějaké dovolené zúčastnit, se můžete rozepsat o tom, na jakou dovolenou si budete šetřit na příští rok, která nabídka vás zaujala a proč tomu tak je.

 

Své práce můžete zasílat ve formě povídek, vypravování, líčení, záleží jen na vás, jak své vypracování pojmete.

 

Nebojte se rozepsat, protože budete-li se snažit, budete po zásluze odměněni.

 

Vypracování

Moje cestování za tajemnou Babou Jagou

 

Letos se mi nepodařilo vyjet na žádný zájezd, protože jsem byla poměrně dost zaměstnaná organizováním oficiálního školního Letního výjezdního semináře. Ale před několika lety jsem jsem se rozhodla využít pár dní volna a vyrazila na zájezt po stopách Baby Jagy. A zájezd to byl vpravdě zajímavý a neočekávaný. Vedla jsem si na cestě deník, takže vlastní popis bude okopírováním mých poznámek. Ale nejprve něco všeobecného na úvod.

 

V popisu stálo následující:

“Zlá Baba Jaga Vás ráda přivítá ve své chaloupce na muří noze, která se i s chaloupkou nachází ve Ztrouchnivělém Dole. Jizbičky jsou stylové, to budete čubrnět!! Nejdřív si Vás tam uloží, pak si Vás tam vykrmí, a pak ...šup do pece.... Ale když utratíte nějaké ty galeony, nikdo Vás nikam strkat nebude.”

 

Zájezd stál pouze jeden jediný galeon a vzhledem k slibované plné penzi a luxusnímu ubytování se mi to zdálo velmi levné. Navíc v letáčku C.A.Part stálo, že z každého zájezdu si domů účastníci přivezou nějaký dáreček.  A zde tedy již onen slibovaný podrobný zápis každého dne z mého deníčku:

 

Den první - odjezd

Dnes ráno jsem se celá nedočkavá probudila a nejdřív šla zkontrolovat všechna zavazadla, co si beru s sebou na zájezd. “Nesmím zapomenout hlavně váček s galeony” opakovala jsem si už asi po dvacáté. Naštěstí jsem na něj nezapomněla, když jsem celá uchvácená po obědě vybíhala z domů s poletujícími kufry za sebou. Na místo srazu jsem dorazila jako vždy na poslední chvíli, ale naštěstí mi neuletěli. Pan průvodce (mimochodem velký fešák) nás zahalil krycím kouzlem a mohlo se letět. Naskládali jsme se na speciální cestovní zájezdové koště pro 11 osob, zavazadla za námi letěla v praktickém akonterinovém seskupení (přesně v tom, o kterém jsem kdysi přednášela na Kouzelnické univerzitě v Indii). Cesta trvala celé 3 hodiny, ale cestou nám bylo přičárováno několikrát občerstvení ve formě máslového ležáku a obležených mandragořích chipsů. Na konci cesty nás čekalo překvapení. Nebo alespoň mě. Žila jsem v tom, že Baba Jaga má chaloupku z perníku, a místo toho nás ubytovali ve vysokohorském hotelu. Ale když říkám vysoko, myslím vysoko. Protože v Tatrách na Gerlachu, přímo na vršku, zakryta kouzlem, stojí největší muří noha, jakou jsem kdy viděla a na ní je hotel jak pohádka. Jen perník tu nikde nevidím. Pokoje luxusní, uvidíme, jaké bude jídlo. Teď už běžím na večeři, pa deníčku.

 

Den druhý - exkurze po chaloupce Baby Jagy

Tak jídlo bylo moc dobré a dokonce jsme jako zákusek dostali i kus perníku. Jen mi je divné, že v koši pak byly obaly s nápisem “PAMEP”  (Od jednoho mudly vím, že je to jakási mudlovská výrobna s názvem “PArdubický MEdový Perník”). Vyspala jsem se báječně a ráno po výborné snídani jsme vyrazili s průvodcem na exkurzi po chaloupce. Nejprve jsem byla celkem zklamaná, protože hotel to byl sice hezký, ale nic kouzelného v něm na první pohled neblo. Ale po chvíli nám pan průvodce rozdal takové zvláštní brýle a my jsme nestačili oči valit. Najednou se vybílené stěny proměnily v hnědé perníkové, na podlaze byla místo koberců tabulková čokoláda, centrální topení se změnilo v krby vytápěné pravým dřevem. Po chvíli jsme zjistili, že brýle ovlivňují i čich. Ze sterilního pachu čistého hotelu jsme najednou ucítili vůni pečínek, uzeného masa a pečených brambor, čerstvě vařené čokolády a jablečných křížal. Sliny se nám sbíhaly, že ani nebylo potřeba nás pravidelně pobízet a brali jsme si z každého jídla, které kde na nás vykouklo jako chystané občerstvení. A opravdu ho nebylo málo.

Teď večer už jsem ale tak přejedená, že už chci jen spát. Uvidíme, co nás čeká zítra.

 

Den třetí

Exkurze dnes pokračovala opět s brýlemi. Pan průvodce nás vzal do kuchyní, a že jich tu je neskutečně velké množství. V každé se to jen hemží množstvím skřítků, každá je zaměřena na vaření trošku něčeho jiného. Takže je tu kuchyně na drůbeží pokrmy, kuchyně na uzená jídla, kuchyně na dorty, kuchyně na teplé moučníky, kuchyně na zmrzlinové a mražené dezerty, kuchyně na nápoje všeho druhu, kuchyně na jídla s alkoholem …. na víc si už ani nemůžu vzpomenout. Byl to opravdu zážitek.

Také mě napadlo poronávat, jak svět vypadá bez brýlí a jak bez nich a ča od času jsem je sundala. Ale bez brýlí to bylo tak fádní, že jsem toho po chvíli nechala.

Musela jsem za ty pouhopouhé dva dny přibrat aspoň kilo, pořád tu jen jíme. Zítra se musím začít krotit.

Jsem moc zvědavá na zítřek, pan průvodce slíbil, že se setkáme se samotnou Babou Jagou.

 

Den čtvrtý

Mám takový hlad. Něco bych si dala. Opravdu veliký hlaaaaad….

 

Den pátý

ham, ham, ham, mlask, mňam … lalala …. ham, ham

 

Den šestý

aaa, a, a, aaa, aaaaaaa …..

 

Den sedmý

Jsem doma. Dívala jsem se na zápisy uplynulých tří dní a vůbec nevím, jak se mi sem dostaly. Vlastně ani moc nechápu, co se to stalo. Poslední, co si pamatuji je, že čtvrtý den ráno nás pan průvodce zavedl do jedné kuchyně, ve které jsme ještě nikdy nebyly. Nic se tu nevařilo, ani ohně nebyly zapálené. Pak a námi přišla Baba Jaga a říkala něco o slavnostní večeři za dva dny, na které všichni budeme. Pak nám dala napít takové dobré medoviny …. a pak už nic nevím. Až dneska ráno jsem se probudila ve svém pokoji doma a vedle mě sovou doručen byl dopis, který si jdu právě přečíst. To je on:

“Vážený cestovateli, moc se Vám omlouváme za způsobené obtíže a jako určitou satisfakci chaloupku na muří nožce, která dorazí příští týden. Spolu s ní dorazí i náš zástupce aby Vám podal vysvětlení ohledně jakýchkoliv nejasností. S úctou C.A.Part”

No to jsem tedy zvědavá, jak mi tohle vysvětlí.

 

Týden po zájezdu

Tak dnes jsem se dozvěděla šokující zprávu o tom, jak to vlastně všechno bylo. C.A.Part průvodce, který byl na svém prvním zájezdu, to naprosto popletl, a dovezl nás k jiné Babě Jaze, než se kterou byla podepsána smlouva. Tato se zachovala přesně jako v Jeníčkovi a Mařence (příběhu, který sepsal kouzelník Grimm, který to sám jako dítě zažil). Rozhodla se nás vykrmit a poté sníst. Jeikož ale naštěstí těsně před plánovanou hostinou zaměstnanci C.A.Part konečně našli svůj zájezd, který celý týden nemohli najít, podařilo se jim do pece hodit samotnou Babu Jagu a nás dovést do naniš domovů celkem v pořádku. Jen pan průvodce chudák nevyvázl, byl ttiž již při příjezdu dosti při těle a tak si ho dala Baba Jaga jako zákusek o den dřív.

 

Zde zápisky mého zájezdu končí. Doufám, že jsem Vás příliš nezaskočila a nevyděsila a dále budete agentuře C.A.Part věrný. Já letos přeci jen na jednu dovolenou vyrazila (tentokrát na skautský tábor), ale o tom kdyžtak až někdy příště.