Zadání soutěže

Z názvu je patrno několik věcí: nová série soutěží je na světě, za další se bude vždy týkat nějakým způsobem Pobertů (Marauders, chcete-li) a za poslední je tu forma deníku (která s sebou nese určitá pravidla, tak jako každá literární forma).

První díl má tedy toto téma: první školní setkání Pobertů s Argusem Filchem

Jistě víte, co je to deník, ale pro jistotu uvedu, co já pro tuto soutěž pokládám za klíčové: pište v první osobě ("já" nebo "my", tedy buď to budou deníkové zápisky jednoho z Pobertů o tom, co vyváděli, nebo to může být i společně psaný deník, kdy se v zápiscích střídají).

Minimální délka 9 palců

Vypracování

15.Září – James
Jo, je to tak, Remus přišel s tímhle pitomým nápadem psát si deník. A prý že mám první zápis napsat já! Zaprvé: to neumím; za druhé: se mi nechce a za třetí: proč?!
Říkal jsem si, že sem nikdy nic nenapíšu, ale Sirius i Peter se proti mně z nepochopitelného důvodu spikli, teď stojí vedle a hučí do mě, at tam napíšu, co se dnes událo. Ale kdepak, já píš -

15.Září – Sirius
Právě jsem Jamesovi vytrhl pero z ruky, píše jako lama. Každopádně, abych tu všechno uvedl na pravou míru, nebylo zde použito žádné násilí ani žádné donucovací prostředky, pokud tedy nepočítám pár Bertíkových fazolek, které jsem Jamesovi slíbil za odměnu. Miluje je. Ne že bych je měl, ale-
15.Září – James
Ty je nemáš?! Jakto, že je nemáš?!
15. Září – Si (škrt) Remus
Už se tu chtěli začít dohadovat (na pergamenu, mají na to fakt originální způsoby). No asi si to vezmu na starost, vylíčit kusu pergamenu, co se dnes stalo. Ten vypelichaný tentononc, na kterého se volá paní Norrisová, nás vyčíhal v učebně přeměňování, kde nikdo nebyl, jak po sobě házíme staré učebnice přeměnovácích kouzel, které jsme našli vzadu ve skříni. Učebnicím jsme dali Redbull a narostla jim křídla, totiž, podle návodu na straně 241 jsme jim ta křídla vyčarovali, takže knihodlaci se nakonec začali prát a škubat mezi sebou. Vypadalo to tu jako o Vánocích. Ještě chyběl vánoční stromek. Bohužel jsme si pozdě všimli té kočky. Potom už jsme slyšeli šouravé kroky, jak šla pro Filche. Nejvyšší čas schovat se, kouzlem jsme zvětšili skřínku u stěny a vlezli si tam, ani nedutali. Samozřejmě jsem za nic nemohl, já jen-
15.Září – James
Ehm, ehm, Remusi, jistěže ne, ta tvoje svatozář nám v noci svítí na cestu. Každopádně, abych pokračoval. Ne že by se mi nějak chtělo, ale tady Remus objevil svůj spisovatelský talent a snaží se mi vyrvat pero a jestli ho ještě pustím ke slovu, tak tady zapustíme kořeny. No, trochu zeleně by tady neuškodilo.
No, takže jsme slyšeli Filche, tak vklopýtal do učebny a slyšeli jsme i jak uklouzl na jedné knize. Málem jsme umřeli smíchy, ve skříni byla malá díra, kterou jsme používali jako miniokýnko. Filch sesbíral vypadlé zuby, zatímco my se snažili, abychom se nesložili na hromadu a neprobořili skříň. O místo se s námi dělily i kotlíky a pergameny se spoustou brků. Peter se opřel o dveře, ten blbeček. Málem odtamtud vypadl, nehledě na to, že ten rámus slyšela Norriska a fungovala jako navigace pro Filche. Ten se otočil a otevřel dveře. Vykoukla na nás protéza, poté umolousané špinavé vlasy, ve kterých jistojistě byla nějaká blecha a pak celý Filch. Jednoho po druhém nás naskládal vedle sebe.

15.Září – Peter
Dostali jsme nejenom trest, který byl sám o sobě dost drsný (přebírat ropuší játra...), ale také nám strhli body. Ne že by nám to nějak vadilo, ale-

15. Září – Sirius
Ale no tak Petere, jistě že nám to vadí! Je to naše kolej, ale ten trest, nechci vzpomínat. Každopádně nás Filch odvedl do své kanceláře, kde na nás jedovatě ryčel... sice mu nikdo nerozuměl, ale asi to bylo něco výhružného.

15.Září – Remus
Každopádně nám to ve špatnostech nezabrán

„Sakra! Došel inkoust!“zaklel Remus.
"Neříkej, jak ted sepíšeš tu knihu?" zažertoval Sirius.
Remus se přehraboval vzadu v krabici.
"Ha! Mám!" zvolal a potěšeně zvedl jednu lahvičku inkoustu.

15. Září - Remus
Každopdáě nám to ve špatnostech nezabránilo, další den James "omylem" rozbil okno ve čtvrtém patře. Dostal trest a my všichni s ním, samozřejmě. Byli jsme považováni za postrach školy, oficiálně prohlášeni za kamarády s Protivou, ale to je lež, ten nám to jenom ztěžoval. Každopádně já jsem z toho okna skoro vyletěl, ani ten Redbull jsem si dávat nemusel.
Ale zjištuju, jak bude fajn, za dvacet let přijít, otevřít deník a přečíst si, co jsme tehdy vyváděli. Lepší než kniha. To ano. Asi bude lepší, když'-

"Jamesi! Dej sem ten brk, ještě jsem nedopsal!"