Soutěže 1936
Výuka 2273
Semináře 765
Hogwarts.cz

Autor: James Watfar
Práce odevzdána: 9. 8. 2010 17:12
Soutěž: Deník Pobertů 1
Zadavatel soutěže: Belatris Nithelas Malrinová

Zadání soutěže

Z názvu je patrno několik věcí: nová série soutěží je na světě, za další se bude vždy týkat nějakým způsobem Pobertů (Marauders, chcete-li) a za poslední je tu forma deníku (která s sebou nese určitá pravidla, tak jako každá literární forma).

První díl má tedy toto téma: první školní setkání Pobertů s Argusem Filchem

Jistě víte, co je to deník, ale pro jistotu uvedu, co já pro tuto soutěž pokládám za klíčové: pište v první osobě ("já" nebo "my", tedy buď to budou deníkové zápisky jednoho z Pobertů o tom, co vyváděli, nebo to může být i společně psaný deník, kdy se v zápiscích střídají).

Minimální délka 9 palců

Vypracování

Filch zapálil těžkou šedivou svíci. Její plamínek mu zableskl v očích, jen na okamžik se tak zatřpytila maličká slza. Školník seděl u zaprášeného stolu, před ním ležela útlá kniha a z potrhaných křesel ho probodávali pohledem plným nenávisti Sirius a James.
„Vyloučí vás. Všechny, ještě před pololetím. Konečně. Konečně mám důkaz.“ Filch se tetelil blahem a utřel si další slzu štěstí.
Nalepil na knihu velkou cedulku a obrovskými písmeny začal psát „Zabaveno dne..“ Po prvních slovech rozrušeně zatřepal prázdnou lahvičkou inkoustu.
„Budete tady! Přijdu hned..naposled.“ Trochu se zasnil. Pak odkulhal a zamkl je.

Na cvaknutí zámku byli na nohou. Rychle prolistovali malou knížku na školníkově stole. James se na jedné ze stránek s velkou kaňkou zastavil. Usmál se a oba na chvíli propadli vzpomínkám při slovech která spatřila světlo světa sotva před několika měsíci.


Dvanáctého září, někdy odpoledne, no vlastně už je skoro tma.

Včera v noci nás chytil. Nevím jak se to mohlo stát, zaklepal jsem a čekal až otevře, ale objevil se zamnout. Chytil mě a musel jsem si vymýšlet proč chodím tak pozdě po chodbách. Vůbec mě ale neposlouchal. Pak se otevřely dveře, když je Remus z druhé strany otevřel a když s Jamesem vešli dovnitř. Školník je chytil dřív než se stihly vzpamatovat a utéct. Seděly jsme u něj skoro až do rána, pořád mluvil o trestech a Remus z toho usnul a pak nás pustil ale říkal že nás nechá vyloučit, podmínečně, nebo jak to slovo bylo. Aspoň jsme si to u něj prohlídly, je tam opravdu spousta věcí, nevím kde to všechno vzal. Škoda že se nám to nepovedlo.

Před chvilkou za náma přišla profesorka, zítra večer u ní máme školní trest. James říkal že je rád, že aspoň nepíšeme deník zbytečně protože i na první trest musíme mít vzpomínku. Remus se od té doby jenom mračí.

Dneska to zkusíme znovu. Musíme ale projít celý hrad, aby nás zase nepřekvapil. Na některých chodbách není v noci světlo, budou asi vypadat dost strašidelně. Doufám že Filche opravdu někde nepotkáme, James si sice myslí že by to tak bylo nejlepší a nemusel by nikdo klepat a utíkat, ale podle Remuse je lepší když školníka odlákáme z kabinetu, prý budeme mít víc času.

Dneska spát nepůjdeme. Nikomu se zatím nechce. Ale musíme vyjít později než včera, když byl ještě venku, domluvily jsme se že vyrazíme až ve dvě hodiny, to už musí určitě spát. Třeba ho to naštve ještě víc, když ho dokonce probudíme a taky když se včera tolik vztekal a dneska nás uvidí znovu, určitě za mnou poběží. Musím ještě přijít na to kam utíkat.

Teď už nám zbývá jenom vymyslet co nejlepší výmluvu, kdyby nás přece jenom chytil. Remus sice myslí že by nám stejně po včerejšku vůbec nic neuvěřil, ale musíme to aspoň zkusit.

Sirius


James otočil několik stran zpátky, k předchozímu dni. Písmo se změnilo, bylo tam míň kaněk ale nebylo tak úhledné, jediný kdo ho dokázal rozluštit byl právě on, Sirius po jeho boku musel každou větu přečíst třikrát, než pochopil.


11. 9.

Jsem na řadě, Sirius se semnou vyměnil, chce abych napsal o sledování Filche. Včera jsem za ním vyrazil hned po obědě, jí strašně rychle, sotva jsem si stihl naložit na talíř a už jsem musel běžet. Z velké síně šel rovnou do sklepení, tušil jsem že bude mít kabinet právě tam. Bylo těžké aby si mě nevšiml, na chodbách bylo moc ticho a bál jsem se že uslyší kroky. Musel jsem se vyzout abych neklapal botama ale byla tam hrozná zima, nechápu jak tam může mít zmijozel kolejní místnost.

Ve sklepení ale nevešel do žádných dveří, na konci jedné chodby se otočil a vracel se zpátky. Naštěstí jsem se stihl schovat za sochu, myslím že mě neviděl. Prošli jsme snad celý hrad, než zalezl. Všiml jsem si že odemyká klíčem, všichni profesoři používají kouzla. Musí to být nějaký kouzelný klíč, když má u sebe tolik věcí. Říkal jsem jim o tom, ale Remus si myslí že takový zámek zvládneme, umí z nás alohomoru nejlíp, tak mu se Siriusem věříme.

Dnes jsme celý den vymýšlely jak školníka odlákat a nenechat se při tom chytit. Sirius zkoušel přemluvit obraz co visí v chodbě na druhé straně hradu aby nám pomohl a začal křičet, prý to školník nemá rád a vždycky běží takové obrazy utišit. Ale on Siriuse neposlouchal a usnul. Bez hnojůvek je těžké udělat někde dost nepořádku aby si toho Filch všiml.

Prošli jsme celý hrad, nikde dost daleko od jeho kabinetu není nic co by se dalo rozbít. Jen ty obrazy, ale Remus si o nich v knihovně půjčil nějakou knížku a nechce nám dovolit zničit ani ten nejmenší. Zkoušeli jsme brnění, to udělá hodně hluku ale školník se neobjevil ani na třetí pokus. Kdosi říkal že tohle se stává často a tak už ho to z kabinetu nevyláká.

Odpoledne jsem na to přišel! V noci se nesmí nikam chodit, Sirius mu zaklepe na dveře a až za ním Filch vyběhne, dostanem se s Remusem dovnitř. Říkal že se trochu bojí ale určitě je rychlejší. Domluvili jsme se že to zkusíme už dneska, nevím proč mě to nenapadlo dřív, je to přece úplně jednoduché. Remus říkal že možná ani nezamkne dveře, když bude chtít Siriuse dohnat.

Když o tom přemýšlím, nemuseli jsme kvůli tomu ani psát deník, myslel jsem že uděláme něco nebezpečnějšího. Ale kdo ví jestli se to vůbec povede. Teď jdeme na chvíli spát, Sirius říkal že bude nejlepší počkat až bude po půlnoci. Jsem zvědaví co všechno tam najdeme.

James


Teď to byl pro změnu Sirius, kdo nalistoval první stranu deníku. Ona a několik následujících byly na rozdíl od dalších dní bez jediného škrtnutí. Malá tiskací písmenka byla seřazena do řádků jako by pod nimi někdy byly linky a inkoust vyměnil svou tmavou modř za černou.


Desátého, září.

Rozhodli jsme se napsat deník. První zápis připadl mě, trochu se bojím co budou psát oni, nikdy deník neměli, musím jim to vysvětlit.

Bude v něm chybět devět dní, ale nic zajímavého se nestalo, proto začínáme teď. Včera došly poslední zásoby hnojůvek. Stejně mě už přestaly bavit, ale James říká že bez nich umře nudou. Sirius se k němu hned u snídaně přidal.

U snídaně ale taky vznikl nápad napsat tenhle deník. Vlastně nejdřív napadlo Jamese něco lepšího. Starší spolužáci nám vyprávěli o tom divném školníkovy. Když James slyšel co všechno má zamčené kdesi u sebe, zakuckal se a polil se čajem. Myslím že by nám nikdy neodpustil kdyby jsme nesouhlasili s jeho nápadem.

Usmyslel si že ho vykrademe. Nevím jak, říkal že něco vymyslí ale nejdřív šel zjistit kde vlastně má ten svůj..kabinet nebo co. Teď drží hlídku, bude ho sledovat. Doufám že se nenechá chytit, školník se o to určitě snaží, už pětkrát jsme utekli na poslední chvíli. Docela nám to jde, je tady asi jediný z dospělých kdo k nám neměl projev o slušném chování. Vlastně jsem ho ještě zblízka ani neviděl, myslím že James a Sirius taky ne, už ve vlaku nás někdo varoval, prý je lepší se mu vyhnout.

S tím nápadem na deník přišel Sirius. Vlastně to už jsem říkal. Psal. Vlastně ještě ne. Sirius tvrdí že něco tak nebezpečného se musí zapsat, aby jsme si pamatovali naše první porušení řádu. Prý ho četl, nevím jestli je to pravda ale možná je. Zdá se mi že píšu nějak dlouho, ani jsem nevěděl že toho bude tolik.

Ale už musím končit, James se za chvilku vrátí, musíme vymyslet plán.

Remus


„Tohle by číst neměl.“ Poznamenal Sirius když je vytrhl ze vzpomínání jakýsi zvuk na chodbě a když zjistili že naštěstí nešlo o přicházejícího Filche.
„To mi povídej, ale co s tím?“
„Umím jedno kouzlo..snad.“
Sirius vytáhl hůlku a asi pětkrát poklepal na stránku, pokaždé s jinými slovy zaklínadla. Nic se nedělo. Až na šestý pokus se písmenka zachvěla a začala se navzájem prohazovat.
„Skvělý!“ Šeptl nadšeně James a šel se přilepit uchem na dveře.

O pět minut později bylo hotovo, příběhy prvních dní a začátků se navždy proměnily v nesmyslnou záplavu rozpitých písmen. Oba si dali záležet aby deník ležel na stejném místě jako před chvílí a vrátili se do křesel. V zámku zarachotil klíč.