Zadání soutěže

Prázdniny jsou pryč. Výuka brzy započne a mě by zajímalo, jaké byly vaše prázdniny. Zažili jste něco zajímavého či nezapomenutelného? Pokud se o to chcete s někým podělit a ještě za to dostat odměnu, je tato soutěž přímo pro vás!

 

Můžete přidat i obrázek!

Vypracování

Zdravím, slečno Lililililililililililien,

 

Zajímavého? Rozhodně.

Nezapomenutelného? V rámci možností, protože kdo z nás ví najisto, že se někde nesrazí s novodobým Lockhartem, že ?

 

Vlastně to byly zvláštně cestovatelské prázdniny, především první měsíc. A protože jsem duše lenivá s dovolením jen opíšu deník, který jsem si po celou dobu cestování vedl. Moje prázdniny začínají den po závěrečné slavnosti a končí dnem, kdy započal každoroční Letní seminář v Honorově.

 

26.6.

Ráno po bujarých oslavách dobaluji poslední drobnosti - kávovar, křeslo a domácí pekárnu. Díky Merlinovi za nadlehčovací kouzla.

Prodírám se kolejkou, pod nohama mi křupou zbytky jídla a prázdné lahve od máslových ležáků. Míjim Olivera spícího v objetí s Esperanzou, Nebelbracha spícího v objetí s mísou od řízku a plno dalších podivností. Nakonec jsem opravdu šťastný, že jsem se dostal až k portrétu a na neurčitou dobu opouštím kolej i hrad.

V Prasinkách jsem splašil cestovního osla a vyrazil směrem k moři.

27.6.

Cestuji na oslu

28.6.

Docela to drncá

29.6.

Osel se zastavil a nechce dál.

30.6.

Osel stále stojí, nepomáhá ani lákání na bodlák.

1.7.

Šel jsem do města koupit mrkev a osel zatím zmizel. Vyrážím ho hledat.

2.7.

Našel jsem oslí stopy, ale osel nikde, zdá se, že ten bídák dva dny šetřil síly, aby mohl vzít roha.

3.7.

Dnes mám dojem, že jsem osla zahlédl na horizontu, běžel až se za ním prášilo. Začínám běžet.

4.7.

Dohnal jsem osla. Nechce dál.

5.7.

Osel stále stojí, nepomáhá ani lákání na bodlák.

6.7.

Kašlu na mrkev a vytrvale ho vyzývám k pohybu.

7.7.

Myslím, že tady jde o to, kdo má silnější vůli. Musím si u něj vydobýt respekt.

8.7.

Vyhrál jsem. Po pěti dnech bez vody se osel zlomil a se mnou na hřbetě vyrazil k nejbližšímu zdroji vody. Cítím se jako pán.

9.7.

Blížíme se k Alpám.

10.7.

Pokus o překonání Alp končí, když se osel zastaví. Očividně dál nechce.

11.7.

Začíná sněžit. Osel stále stojí.

12.7.

Osel zmrznul. Používám na něj Locomotor a překonávám Alpy se zmrzlým létajícím oslem po boku.

13.7.

Alpy překonány, rozmrazuji osla.

14.7.

Zdá se, že osel umírá, vydává smrtelné chroptění. Kopu mu hrob.

15.7.

Ukázalo se, že ten simulant jen chrápal. Zakopal jsem hrob a vyrazili jsme na další cestu.

16.7.

Vypadá to, že už si na sebe s oslem zvykáme. Zastaví, když chci a jdejak potřebuji, cesta se stávádocela příjemnou.

17.7.

Osel se zastavil a nechce jít dál. Nesnáším to hloupé zvíře!

18.7.

U francouzských hranic potkáváme prodejce vína. Přsvědčí mě, že osel bude povolnější, když mu dám cucnout. Kupuji raději celý demižon.

19.7.

Osel se sice trochu motá, ale nese, ještě asi dva dny a jsme na pobřeží.

20.7.

Došlo víno. Osel stojí a nechce jít dál. Nechávám to proklaté zvíře na místě a jdu pěšky.

21.7.

Dorazil jsem k pobřeží a pronajal si šlapadlo. Pronajímatel, snědý sádelnatý francouz, mi přeje ať mi to šlape.

22.7.

Šlapu.

23.7.

Stále šlapu.

24.7.

Myslím, že vidím pevninu.

25.7.

Je to opravdu pevnina. Za necelých pět dní jsem našlapadle překonal Atlantik. Poplácám se po zádech a shledávám, že mám lýtka kulturisty.

26.7.

Šlapu proti proudu Amazonky až do Peru.

27.7.

V Peru si pronajímám létající lamu a cestuji do hor ve snaze najít peruánské jeskyně Šílenství.

28.7.

Dorazil jsem ke vchodu do jeskyně, lama se splašila a uletěla, dovnitř už musím po svých.

Nemůžu se ubránit dojmu, že přede mnou nestojí jeskyně, nybrž díra pekelná.

(Schválně jsem si na papír  načrtnul podobu vchodu do jeskyní, abych zjistil, zda ve Vás, slečno Lilililili, vyvolává stejný dojem http://www.2i.cz/03d385af7c )

Vcházím dovnitř s mírným ostychem, ale hned vzápětí jsem uklidněn. Plameny šlehají pouze z koblihářských pecí, z ošklivého skřeťáka se vyklube pekařský pomocník a ty lidské ostatky...no dobrá, ty zůstávají lidskými ostatky, ale ze dvou třetin mohu být klidnější.

Vůně dobře udělaných koblih rozpálí oheň slasti v mém srdci i žaludku. Kéž bych se tu mohl ohřát na o něco delší chvíli. Vytahuji svůj plánek (byl jako příloha k poslednímu číslu magazínu Magická kobliha) a sleduji trasu. Tři odbočky doleva, dvě odbočky vpravo a pak dlouhá chodba rovně, nejspíš klesající, ale to se z mapy nepozná.

Zahýbám vlevo, ještě jednou vlevo, pak procházím úzkou chodbičkou, dávám se doprava a potom ještě dvakrát. Přede mnou se rozprostírá chodba. Je dlouhá a temná. Nejspíš jsem správně, vůně koblih je tu cítit na každém kroku.

Jdu chodbou. Prudce klesá. Klesám asi čtyři hodiny (cesta měla trvat okolo deseti minut. Divné!). Začínám mít zvláštní pocit, že mě někdo pozoruje, ale je tu naprostá tma, takže beztak nemůže nic vidět. Šmátrám rukou po stěně, kameny jsou ostré, kluzké a chladné. Nic.

Málem sebou praštím o zem, stěna po mé levé ruce zmizela. Ač si nadávám, za srábkovství, strašpytlovství a poseroutkovství, rozsvěcím hůlku.

Přímo přede mnou jsou nějaké oči a koukají na mě. Zhasnu hůlku. Zarazím se. Znovu ji rozsvítím, oči na mě stále civí. Leknutím vykřiknu. No do Prasinek!

Ukazuje se, že je to místní průvodce. Tvrdí, že jsem špatně uhnul. Nezdvořák!

Uznávám, že má pravdu.

Dovede mě až do nitra jeskyní, kde si platím pád do bezedné jámy (s přenášedlem v ruce) a skáču.

Po deseti minutách už mi to nepřijde jako zábava.

Vlastně je to docela nuda. Ještě, že tu mám tebe, svého deníčka.

Hodina pádu a jsem zas na kraji jámy.

Jdu čtyři hodiny zpět na povrch.

29.7.

Jsem zpět, tentokrát zahýbám dobře.

Pekař už na mě čeká.

"Dobře, že jdete, pane Jonesi, mám pro vás tucet zvlášt divokých kousků, skoro mi utekly z klece" říká a ukazuje na klec, kde se prohání přibližně tucet splašených koblih - místní speciality. Slečna Lilililililililili bude jistě nadšená.

Dávám je do speciální zaklínačské krabice, chráněné snad všemi kouzly. Je také začarována kouzlem trvalého uchování, to je dobře, ti byrokrati na MK mají prý ve zvyku kontrolovat všechny výrobky z jeskyní. Někdy si je nechávají ke kontrole i několik měsíců.

30.7.

Cesta zpět. Jdu pěšky s krabicí v podpaždí.

31.7.

Pronajímám si lamu (letající) a letím ke šlapadlu (plovoucímu)

1.8.

Nasedám na šlapadlo.

2.8.

Docela mi to šlape. Ten trenink je cítit.

3.8.

Atlantik za mnou, cesta pěšky přede mnou.

4.8.

Nevěřím svým očím. Osel na mě čekal! (teda možná byl rostě jen líny se pohnout, ale rozhodně tam stojí)

Dokonce se zdá, že mě rád vidí.

5.8.

Cestuji na oslu.

6.8.

Blížíme se k Alpám. Začínám mít obavy.

7.8.

Jsme v Alpách, osel je zatím poslušný, jsme o dost rychlejší, než cestou tam.

8.8.

Překonáváme Alpy raketovou rychlostí. Večer už budeme v Prasinkách!

Nebudeme – osel se zastavil a nechce jít dál.

 

9.8.

Osel nechce jít dál. Nepomáhá ani lákání na bodlák. Prokleju to zvíře do desátého kopyta a jdu pěšky.

10.8

Jsem v Prasinkách. Na nádraží mě zastavuje ministerská patrola a bere mi krabici, prý ji musí schválit. Počkám až zmizí, odflusnu si a nasedám na vlak do Honorova - začíná nové, tentokrát Lesní dobrodružství.

Ale to bych předbíhal.

 

 

Michael Jones