Zadání domácího úkolu
Vypracování
Dovolte, abych vypracování započal jednou naprosto nesouvisející citací z Rowenina osobního deníku.
„...a tak je mým největším snem a představou, která mě hřeje u srdce, že jednou snad, až se mé činny změní v dějiny a sama propadnu smrtelnosti, bude můj odkaz bdít nad dušemi Havraspáru. Nad všemi jimž vložit do vínku moudrost a ctnost mi bylo ctí. Aby duch moudra a pronikavé mysli, svěřený z moci osudu nám, i na tisíc let po mé smrti byl oporou kouzelnickému světu, aby se hroužil do hlubin největších tajů a myšlenek vznešeného magického světa...“
No, tak k těm sovím bobkům.
Je to oblast velice, možná až převelice zajímavá. Naneštěstí, při svém bádání jsem zjistil věc, která mne coby sovidoucího a obdivovatele vznešených magických tvorů vůbec, velmi rmoutí. Představte si, že soví trus není vůbec ani trochu vzácná ingredience! Na jeho nákupu se dá dokonce finančně vydělat, což mě sice jako boháče nesmírně zajímá, ale hodnotu sovího tohohle to úplně ničí. Mohu tedy zahodit několik celou výuku spřádaných nápadů.
Druhé zjištění je už poněkud zajímavější, i když na sovy rovněž dobré světlo nevrhá. Soví trus se ukázal být vhodnější spíše do lektvarů škodlivých, žíravých případně jinak nepoživatelných a nic zvlášť dobrého nevěstících. Při správném stravování lze ovšem u některých sov získávat trus poměrně neutrálních vlastností, který se hodí prakticky do všeho... účinky jsou ovšem tomu úměrné. Bádání tedy dopadlo zhruba takto.
Pokusy s oblasti jedů měly velice vzrušující průběh. I lehké přidání trusu převážně velkých, hlodavcořravých sov, dělalo s lektvary pofidérních barev doslova divy! Na dávivém lektvaru se mi s pomocí sovího bobku podařilo vytvořit rekordní bublinu, která pohltila celý kotlík a pohltila by jistě i mě samotného, kdybych včas neutekl. Jak víme, u dávivého lektvaru platí čím víc bublin při vaření, tím víc... ehm, to byl nechutný a laciný verš.
Velmi účinkům prospěšné se ukázalo též užití do lektvaru vyvolávajícího u konzumentů svědivé boláky. Na laboratorní bílé myšce se ukázalo, že boláky po přidání tamtoho sovího dostanou velice odpudivý odér. Myš byla samozřejmě okamžitě vyléčena! Nemocnou by sovy nežraly.
Naprosto geniální přísadou je pak soví trus v lektvarech projímavých... tuto kapitolu přeskočíme. Otestoval jsem krom ní i několik slabších jedů, ve snaze dosáhnout u nich mnohem lepších účinků při nulovém zvýšení nákladů (účinné jedy jsou tak drahé, že už je lepší dotyčného něčím utlouct!). Vyzkoušel jsem to pochopitelně jen teoreticky, konzultací s odborníkem. Ten například u jinak vcelku neškodného séra, kterého by musela budoucí mrtvola vypít nejméně kbelík, prohlásil, že mnou umíchaný jed s příměsí sovího trusu by dokázal zabít i vola. Naneštěstí nemám na hradě zrovna příliš vypjaté vztahy s žádným profesorem či spolužákem, nemohu tedy soudit z praktického pokusu. Jen ještě doplním, že pro kategorii jedů je nejvhodnější trus sov poněkud prudších povah. Kulíšek toho s jedem moc neudělá.
Další oblastí byla kouzelnická čistidla, ředidla a jiné užitečné prostředky. Zde lze již bez obav použít trusu méně dravých sov, neboť lektvary dokáží pracovat s úplně jinými látkami a není na škodu ani výrazně menší procento masité stravy. Povedlo se mi například vylepšit známou značku kouzelnického lepidla na papír, kov, dřevo, kámen a alespoň pět let staženou kůži. Zrovna v tomto případě dosáhne příměs největšího pokroku v přilnavosti u sov, které se živí prakticky výhradně stravou rostlinnou.
U několika lektvarů užívaných coby čističů, byly výsledky různé. Trus nevyváženě krmených sov byl spíše na škodu, čistidlo nejednou proměnil v špinidlo. Naopak bylo-li použito trusu rozumných, střídmých a o svůj jídelníček pečujících sov, vlastnosti čistidel se ukázaly být vylepšeny až o třiadvacet procent. Z mně neznámých příčin dokonce jakási přísada způsobila, že s přidáním sovího trusu odpuzuje po vyčištění prach.
Žíraviny byly patrně nejnebezpečnější zkoumanou kategorií. Žíravinu je totiž především nejdůležitější nerozlít. Což se mi nepodařilo. Totiž podařilo. Na dřevo školních stolů účinkovaly žíraviny i bez sovího trusu, ale s ním dostaly úplně nový apetit. Kotlík naštěstí dovedla prožrat jen jedna. Do žíravin je podle zjištění potřeba námi zkoumanou příměs přidávat opatrně a s rozumem. Reagují totiž velice pomalu a jejich účinek se s příměsí mění jen pozvolna. Kdybychom rozmíchali v kotlíku... ehm... hroudu od výra zvícího velikosti urostlého pštrosa... patrně se nebude půl hodiny nic dít a potom nám zmizí před očima kotlík i s nejbližšími spolužáky.
Nakonec ještě krátce zmíním onu vcelku neutrální kategorii lektvarů, ve kterých byly pozorování vcelku neutrální účinky. Soví trus zde kupodivu (patrně proto, že zde nejsou škodlivé látky s kterými by se mohl kamarádit) nemění vcelku nijak zásadně účinky lektvarů. Mění čas od času jejich konzistenci - lektvar například houstne, ale kdo by chtěl chroupat lektvar obratnosti po kostičkách. Měnit může i barvu - prakticky všechny nepěkné, jako červená, žlutá, zelená... se dají pěkně zakalit do blátiva. Modrou jsem nezkoušel. Vůni mění též, to je samozřejmé, ale kupodivu jen mírně. Co je hlavní, u těchto lektvarů mění soví příměs chuť! K horšímu, což má geniální finanční mysl považuje za objev století. Již jsem svým návrhem obeslal výrobce lektvarů, očekávám v nejbližší době nadšení a honorář. Dovedete si například představit, jak užitečná bude zhoršená chuť v návykovém lektvaru štěstí? Ubude odporně a v nesprávné chvíli šťastných lidí a tedy i vražd z afektu. Povedlo se mi přijít na způsob, jak jednoduchou příměsí sovího trusu návykové lektvary kouzelníkům znechutit. Učinil jsem tedy veliký přínos pro lidstvo, lektvary se budou kupovat mnohem méně... moment... pardon, musím končit! +odevzdává pergemen a běží dohnat sovy s dopisy výrobcům+
