Zadání domácího úkolu

Vyberte si:
1) Napište mi, kterak nyní vypadá váš snový svět. Prozatím mi postačí, když se zaměříte na rostliny a prostředí kolem. Pokud jste si zvolili městský typ, nemusíte to s rostlinami přehánět, ale nezapomínejte, že i v městě jsou místa, kde zeleň vévodí. Text bude mít minimálně 3 palce.

2) Svůj svět mi můžete i nakreslit či graficky zpracovat. Opět platí zaměření na dané prostředí, víc prosím nekreslete ani netvořte, k tomu se dostaneme později.

Vypracování

Milá drahá madam, jistě si umíte představit, že je v mém světě nejméně tisíc a jedna krása. Já je ovšem nepočítám, nejspíš jich bude ve skutečnosti mnohem a daleko víc. Skromně bych si dovolil odhadnout, že přibližně nepočítaně. Vyberu tedy jen namátkou, abych neprozradil úplně všechno a aby některé z krás mého vysněného světa zůstaly skryty. Alespoň do chvíle, než se nechají spatřit.

Můj svět s krásou přírody jen hemží. V mém světě nenajdete stín obyčejných stromů. Když zlehka foukne vánek a Vy půjdete za vůní kterou k Vám nese, najdete tenké stíny křehkých kávovníků. Stromů, které se marně perou z větrem, s tím co jim věčně točí v korunách, aby se nadechl jedné z nejkrásnějších podmanivých vůní, kterou pak unese daleko, do všech koutů snivého světa. Ať jste pak kdekoli, jejich vůně Vás dožene a okouzlí.

K vůni se pak, snad aby další smysl nezůstal stranou, přidá chuť. To když se kolem mihne mlsná a zavede nás ke stromům z nejkouzelnějších, k čokoládovníkům. Těmi můj svět nešetří, ani kdyby šetřit chtěl, nemohl by to udělat, protože by bez nich žádných vysněným světem nebyl. Jsou tady všechny, od drobných stromečků plných plodů tak sladkých, že by cukr, nebýt bílý tak nějak od přírody, zbělel samou závistí, až po obrovité prastaré kmeny kterým se v korunách černá nádherná hořkost. Stačí si vybrat a utrhnout. Jde to snadno a stromy pořád zrají, jen těžko se od nich odchází. Většinou spíš... no, většinou se spíš člověk musí odkutálet.

O zbytek smyslů se pak postará můj vůbec nejoblíbenější strom, strom tak nádherný a krásný, že ani nemá jméno, aby snad neuschnul kdyby s nějakým nebyl spokojený. Je to strom safírový. V jeho korunách se modře třpytí to nejkrásnější drahé kamení. Ve větru zvoní jako zvonkohra těch nejlíbeznějších tónů, za vánku hraje něžnou melodii k usínání. Je veliký a v jeho chladivém stínu, v nejměkčím mechu, přichází spánek lehce jako nikde jinde. Když usnete, bude Vám světlo safírového listí modravě tančit po tváři a spolu s tichým zvoněním Vám do snů vtisknou kouzlo, třpyt i krásu safírů. A jednou za čas, když ze stromů listí opadá, zasypou safírové lístky zem a v jejich hromadách se dá plavat jako v cinkavém moři modrých odlesků.

Krom stromů pak v mém světě rostou keře modrých růží, velkých a proměnlivých, tu temných jako noc, jindy zas květů v barvách vyklizeného nebe. Dáte-li pozor na trní, růže Vám vykouzlí vůni dosud nevídanou.

A s růžemi pak lilie, těch je svět mých snů ještě plnější. Lilie hrají barvami a v celém širém světě se právě jim nic vůní nevyrovná. Roste jich všude kolem na tisíce, jedna je hezčí než druhá a žádná není stejná. A že jsou to květiny kouzelné, ani když lilii utrhnete, nezvadne. Jsou stejně krásné z večera, kdy se k nim choulí měkké stíny, i z rána kdy se třpytí kapkami křišťálově průzračné rosy.

V mém světě ovšem není kvítí! Najdete zde i studánky s vodou tak chladivou, že ranní rosa z lilií proti ní div nehřeje. Studánky, ze kterých se dá pít a tak jako vítr vůni kávy, vlnky si nesou s sebou jemný nádech malin, jiné zas lesních jahod nebo přesladkého bezu. Jen u nich bývá trošku nával, většinou je totiž třeba vyhnat medvěda.

A tak, jak vidíte, je můj svět plný vůní i chutí. Je plný příjemných stínů kde může člověk složit hlavu do měkkého mechu, i horkého kamení kde se můžou hřát medvědi. Do uší v něm pak, nenajdeme-li zrovna kout plný dokonalého ticha, pronikne zvonivý šum safírů. A smysl pátý, zrak, si na své přijde kdykoli se na všechnu tu krásu podívá. Nebo když spíte s těmi světélky.

:)