Zadání domácího úkolu

Vypracování

Chňa, tak zdravím i tady!


A)
Odbornice na nenápadný pohyb, slavná a blonďatá Madidess Leevian, v délce několika palců osvětlí, jak bychom se v lese měli a naopak rozhodně neměli chovat, abychom byli úspěšnými lovci vlkodlaků. Je poněkud ironické, že tato studentka pochází z koleje, která je slavná vozembouchy, nemehly, pohybově nenadanými knihomoly a sportovními antitalenty, ale nedá se nic dělat!

Lovíme vlkodlaky s Madidess Leevian
Celou výpravu bych shrnula velice stručně – šlo to dobře. Tečka. K obecnému komentáři už toho víc neřeknu, některé věci se mi totiž přímo neříkají snadno a koneckonců, nerada bych někoho urazila. Snad tedy bude mít dostatečnou vypovídající hodnotu tento minimanuál, který zhruba z 90 % čerpá ze životních zkušeností ostřílené lovkyně.

Předně dbáme na to, že je les zrádný, neboť nebezpečí číhá ze všech stran – shora (větve), ze stran (spolužáci a stromy) i zespoda (prakticky všechno ostatní, zakopnout se dá totiž o cokoli). Chodíme jako vychovaní kouzelníci a ne jako Charlie Chaplin. Je to sice komické, ale do lesa se to prostě nehodí. Zvedáme tedy kolena do vhodné výšky. Při šmajdání je vysoké riziko přeražení se, pochodovat jako voják je po čase únavné. Dáváme si pozor na šermování rukama a snažíme se negestikulovat. Pokud gestikulujeme, ujistíme se, že svými lokty neohrožujeme obličej Madidess Leevian. Pokud jsme Madidess Leevian, ujistíme se, že při vítězoslavném gestu nemíříme spolužákovi na bradu. Ve tmě jde totiž dost špatně vidět.
Lidé menšího vzrůstu (jako já!) se mohou nechat nést na zádech svými většími spolužáky, případně profesorkou. Koneckonců, takhle bude slyšet o pár kroků míň, což je velmi žádoucí a pouze to prospěje nenápadnosti celé skupiny! Zároveň na osoby menšího vzrůstu apeluji, že pokud už nějakého spolužáka využijete, je přinejmenším slušné mu přátelsky pomoci a vzít si jeho baťůžek na záda, ať toho chudák netahá moc.

Je žádoucí mít s sebou hůlku, vytahujeme ji ale pouze v případě nejvyšší nouze! Což o to, je to nástroj velmi praktický. Pokud jste ale nemehlo a hůlka vám neustále padá z ruky, načež ji na zem mezi všemi těmi klacíky nemůžete najít a prosíte všechny v okolí, aby vám pomohli, jenom je tím naštvete (promiňte, tak já si s ní příště hrát nebudu, no...). Řešením je nechat si hůlku umístit do růžového deštníku.
Taky uznávám, že není moc moudré s sebou pořád tahat havraspárského kolečkáče. Což o to, je to naprosto super kolejní předmět, ale... Už i s bradavickým schodištěm občas mívá, chudák stará, problémy a připouštím, že po všech těch kořenech a příliš měkkém mechu se mu v lese nejezdilo příliš snadno. Taky připouštím, že nenápadnosti skupinky zrovna neprospívá, když se při zakopnutí o jeho šňůrku někdo natáhne. Na druhou stranu, přeražený spolužák se dá v případě potřeby použít jako oběť pro případ, že by nás díky způsobenému kraválu zpozorovalo něco nebezpečného.

Velice je důležité zůstat při sledování krásná. Sice vám to nijak nepomůže, ale budete mít dobrý pocit. Co kdybyste v lese narazili místo na vlkodlaky na nějaké pohledné víláky, no ne?!
Chápu, že ty podpatky jsou nepraktické a že i dlouhá sukně či šaty se mohou nehezky plést od nohy. To ovšem neznamená, že na své ženské (a ostatně i mužské, vždyť tu máme i Olivera a Edmunda) já zapomeneme, pche! Zkrátka a dobře, i přes složité podmínky bychom si měli obléct něco, co nám sluší. Fajn, musí to být tmavé, netřpytivé a pokud možno nešustivé, ale i takové věci mohou být krásné! A pokud se to umaže, skřítci to operou. Strašpytlové si mohou na tvář namalovat nějaké drsňácké symboly, aby si dodali jistoty. Nezapomeneme se také pěkně učesat. My slavní víme, že pisálci z Denního věštce či všemocní čarokreslíři z Corvina mohou být kdekoliv.

Jenom krátce – zajděte si předem na toalety. Potřeba se v lese prostě nenápadně vykonat nedá! Už jen proto, že byste si museli poodejít od skupinky, a ta by vás už třeba nemusela najít. A co by bez vás dělali...

Mnoho kouzelníků zapomíná, že náš druh vyčnívá v lese nejen svým vzezřením, ale rovněž pachem či zvuky, které vydáváme. 
To, že máme pokud možno mlčet, je snad pochopitelná a není třeba to zdůrazňovat. Své dvě nejmenované spolužačky tímto veřejně žádám, aby si drby o panu řediteli nechaly od cesty a neobtěžovaly tím slušnou havraspárskou studentku – případně aby ji alespoň přizvaly do debaty. Také není vhodné vyprávět vtipy, byť jsou poněkud černé či cynické a do atmosféry potemnělého lesa se dokonale hodí. Ještě bych se v tomto odstavci chtěla omluvit všem, které při akci rušil můj zpěv vánoční koledy Ó kachno naše – když se bojím, zpívám.
Nezapomínejme ale, že i náš žaludek může vydávat nepěkné a poměrně hlasité zvuky. Vím, o čem mluvím. Slečna profesorka se netvářila moc nadšeně, když mi do úplného ticha zakručelo v břiše! Poučená touto situací, dávám vám radu – řádně se nacpěte tak hodinku před odchodem na lov. Pozřete vhodné množství, aby vám nebylo blbě, ale zároveň aby byl hlad nadobro zahnán.
Pro případ nouze je vhodné mít někde v kapse balíček sušenek či alespoň sovího zobu. S otevíráním ale počkejte na vhodnou chvíli – jednak by vás mohl slyšet vlkodlak, druhak by spolužáci a profesorka mohli chtít taky. A tak velkou kapsu na tolik sušenek zase nejspíš nemáte.
Rady ohledně pachu tu pak mám dvě, konkrétně určené pro dvě různé skupinky lidí. Jedny žádám, aby si před výpravou zašli do umývárny. Druhé, aby ubrali na parfému. Není totiž zrovna nenápadné, když dobrých šest členů špionážního oddílu neustále kýchá a smrká.

To by tedy z rad bylo asi prozatím všechno.

B) Lykakomská kletba
Tak tedy, lykakomská kletba je mocné kouzlo, které je údajně schopno učinit z člověka vlkodlaka. Důsledky by tedy měla mít stejné jako klasické vkodlačí kousnutí. Jde o ideální kouzlíčko pro všechny, kteří by si za souseda přáli vlkodlaka, jen nemají pravé vlkodlačí zuby, aby si takového souseda mohli vyrobit sami, ehmehmehm...
I v dnešních dnech se na vlkodlaky lidé mnohdy dívají skrz prsty – mudlové i kouzelníci – a tak není divu, že seslání této kletby pro mnohé znamená v podstatě seslání nemoci. A přitom, pan Werewolf byl celkem neškodný, no...
Nutno dodat, že celá kletba je opředena spoustou mýtů. Nepodařilo se mi dohledat žádné prokázané případy seslání, podle nějakých magických pravidel by snad ani přivolání něčeho podobného nemělo být možné. Existence kletby je tudíž poměrně nejistá, alespoň dle mého názoru.