Soutěže 1481
Výuka 1517
Semináře 499
Havraspár

Autor: Anita Blakeová
Práce odevzdána: 11. 8. 2010 23:57
Soutěž: Vzhůru nohama ("topsy turvy")
Zadavatel soutěže: Belatris Nithelas Malrinová

Zadání soutěže

Všichni, co znají příběh Harryho Pottera, mají určitě jasno v tom, kdo na které straně stál (nic není černobílé, ale vždy nějaká ta strana převažuje, že ano).

Chci po vás, abyste mi napsali povídku ze světa Harryho Pottera, který se obrátí vzhůru nohama: kdo stál na straně dobra, ten bude v povídce stát na straně opačné. A naopak. Neztratili jste se? :-D

Můžete si vybrat libovolné postavy, na nichž tu obrácenost stran ukážete, ale zmiňte jich alespoň deset (slovy 10 .-)).

Zápletku si můžete úplně vymyslet, nemusí se nijak shodovat s událostmi, které se skutečně udály.

Minimální délku tentokrát neurčím .-)

Vypracování

Dobrý den,
zasílám příspěvek do soutěže Vzhůru nohama.
***
„Harry Potter.“ Přísný hlas profesorky McGonagallové se rozlehl kolem. Ve Velké síni se ozval rozrušený šepot. Malý tmavovlasý chlapec s brýlemi vyšel vstříc stoličce, na které byl položený strarý otrhaný klobouk. Profesorka pokrývku hlavy zvedla a hoch usedl na židličku. Chvíli poté mu klobouk spadl přes oči. „Kampak tě poslat,“ ozval se dobrosrdečný hlas z útrob klobouku, „máš chytrou hlavu pro Havraspár, odvahu pro Zmijozel, ale k cestě k velkým činům tě povede... Nebelvír!“ Chlapec se ušklíbl a vyšel ke stolu své nové koleje. Všichni ho přivítali. „Vítej, Harry. Vítej u té nejlepší koleje, která tu kdy byla. Studoval u nás i samotný Brumbál.“ Harry se rozhlédl kolem. U nebelvírského stolu seděli různí studenti, kteří však měli něco společného. Vzduch byl nasáklý jakousi temnou atmosférou, kterou může vydávat jen zlo, ukryté hluboko uvnitř a čekající na případně osvobození. Naproti Potterovi zasedl rudovlasý chlapec. „Rone, jsem rád, že jsi tu taky. A hele, Hermionu se také posílají.“ Trojice se na sebe potuleně usmála. Po velkolepé hostině všichni vyšli směrem do kolejí.

„Ty lumpe malej!“ Naštvaný hlas školníka se rozléhal po chodbách společně s mňoukáním školníkovy kočky. Harry se přitiskl zády ke stěně, doufajíc, že toho pitomce nenapadne jít chodbou ke koupelně. Nenapadlo. Jakmile prošel školník do další chodby, Harry rychle zamířil do kolejní místnosti, kde již čekal Ron s Hermionou. „Tak co?“ „Mám to.“ Harry položil na stůl knihu, ovázanou řetězem- očividně pocházela z knihovny s omezeným přístupem. Hermiona na ní namířila hůlkou a kniha se otevřela. Naklonila se blíž a přečetla úvod. „Kletby nejtemnější. Tato kniha vám odhalí taje činů nejkrutějším mágů minulosti a podrobně vás seznámí s jejich magickými praktikami. Kniha obsahuje osvědčené návody k jejich napodobení.“ Ron se ušklíbl, „Proč tohle musí být v omezenym přístupu?“ V tom se ve vchodu do ložnic objevilo světlo, pocházející z lampy. „Co tu ještě děláte,“ ozval se rozespale nebelvírský prefekt, Percy. „Ale no tak, brácho. Nech toho a pojď sem, něco jsme objevili.“ Percy přišel blíž a nahlédl do knihy. Na tváři se mu zjevil zlověstný výraz. „Páni, Harry. Tuhle knihu Fred s Georgem hledali roky. A ty ji najdeš první měsíc po vstupu do školy.“ Opatrně se rozhlédl kolem. „Pojďte teď spát, zítra odpoledne se na to podíváme všichni.“ Trojice přikývla, Harry popadl knihu a společně se rozešli směrem k ložnicím.

„V mých hodinách nechci vidět žádné mávání hůlkou.“ Dveře od sklepní laboratoře se rozletěly a dovnitř vešel černovlasý profesor Snape. U katedry se zastavil a otočil se směrem ke třídě. „Mohu vás naučit, jak připravit kostirost či lektvar na vředy. Ty vyvolení však mohu naučit přípravu veritasera či dokonce různých léčivých elixírů.“ Od zmijozelského stolu na učitele zíralo několik párů dobrosrdečných očí, dychtících po vědění. „Pche!“ Posměch vzešel od jednoho nebelvírského studenta. „A co takhle mnoholičný lektvar?“ „Kdo vám o něm řekl? To je elixír, který se v mých hodinách učit nebude. Víte, co by ve špatných rukou mohl provést? Víte, k čemu by ho mohly nesprávné ruce využít? Že, pane Pottere.“
...
„Pomoc! Pomoc!“ Draco Mafloy s křikem běžel chodbou, shánějíc živou duši, která by s ním šla do sklepení. Vrazil do profesora Brumbála při noční procházce hradem. „Copak se děje, pane Malfoyi?“ „Šel jsem za profesorem Snapem, chtěl jsem ho poprosit, aby mě naučil, jak se připravuje kostirost. V ošetřovně jsem slyšel, že je ho teď nedostatek. Chtěl jsem jim pomoci a...“ „Dost, pane Malfoyi. Řekněte mi, co se stalo.“ „Profesor Snape. Ležel tam na zemi v kaluži krve.“ Brumbál chytil Mafloye za paži a zamířil s ním do sklepení.

Albus očima přejížděl po profesorově mrtvole. „Někdo do něj bodl nůž.“ U dveří se slzami v očích krčil Malfoy. „Profesore, myslíte, že bych si mohl opsat recepty profesora? Rád bych se lektvarům věnoval nadále. Chtěl jsem, aby mě zasvětil do jejich tajů, abych mohl pomáhat lidem a teď je mrtvý.“ Dracovi se po tváři kutálely hořké slzy. „Pojďte Draco, pojďte.“ Ředitel studenta odvedl do ředitelny.

„Albusi, co se stalo?“ Nevrlý hlas předcházel při vstupu do místnosti profesorku McGonagallovou. „Někdo zabil Severuse Snapea, Minervo.“ „Kdo...“ „Potter, přerušil jí Malfoy. „Určitě to byl on, Snape si o něm myslel, že není stvořen pro pomáhání lidem a on ho zabil.“ „Draco, to je velmi vážné obvinění.“ Oči profesorů se střetly a Minerva přikývla. „Pojďte se mnou, pane Malfoy, musíte se vyspat.“ Draco přikývl a vydal se s profesorkou ven z ředitelny. Albus otevřel okno a zaposlouchal se do nočního ticha, které za chvíli protrhl ostrý výkřik. Poté do ředitelny opět vešla profesorka McGonagallová. „Malofy je vyřízen, co teď s mrtvolou? Řekni Hagridovi, ať ho odnese do lesa. Pokud budeme mít štěstí, něco tam Snapea sežere.“
***
S pozdravem,
Anita Blakeová