Zadání soutěže
Ano, takto se jmenoval jeden pěkný seriál a já si jeho jméno vypůjčila do dnešní soutěže.
Vaším úkolem bude poslat mi fotografii, ale nejen tak ledajakou. Najděte nějaký košík, krabičku či něco, co poslouží našemu účelu, a dovnitř naskládejte vaše osobní poklady. Něco, co pro vás má velkou cenu, nebudu vám dávat příklady, protože obsah i počet věcí je jen a jen na vás. Můžete mít pokladů sto, ale také jen jeden.
Pokud by věci v košíku/krabičce nebyly příliš vidět, můžete poslat fotografii, kde budou věci vyskládané vedle košíku.
A aby toho nebylo málo, popište mi obsah vašeho košíku. Ať vím, co v košíku máte a proč to tam vůbec máte. Max. 5 palců.
Vypracování
***
Košíček s poklady: [link]
**
Věřím, že až si prohlédnete obsah mého košíčku, budete možná v rozpacích. Věřte, že je to záměr, do košíčku patří opravdu jen kapesní hodinky. Hned Vám objasním proč.
Když jsem si poprvé přečetla zadání Vaší soutěže, která je mimochodem velice nápaditá jako vždy, začala jsem mít v hlavě hned hejno myšlenek. Přemýšlela jsem nad tím, jaké věci bych měla do košíčku vložit jako první, na co bych nesměla zapomenout, však to znáte. Jenže tyto kratičké intervaly myšlenek pak byly přerušeny jednou myšlenkovou vlnou, která rozhodla o celém obsahu naráz.
Nemohu popřít, že mám důležité a vyvolené předměty, které pro mne opravdu hodně znamenají a nedokázala bych je dát pryč. Těší mne, když je mám na blízku. Klidně bych do toho malinkého košíčku nastrkala celu mou knihovnu a další věci. Jenže každá věc světa nikdy nedokáže překonat to, co považuji za opravdu nejdůležitější součást košíčku.
Kapesní hodinky nepřestávají tikat, stále spěšně běží kupředu. Občas by nebylo na škodu vrátit je zpět, aby se i s nimi vrátil čas.
Symbolika těchto hodinek představuje myšlenky, emoce, zážitky, paměti, uplynulé události, smíchy lidí, úsměvy neznámých tváří, třpyt hvězd, studenost deště, klid noci, přežité zkoušky, zahnané nemoci, každičký rozhovor, každé slovo, každý nádech všech osob, které jsou mi blízké, city, tajemství, sny, tužby...
Vím, zní to možná trochu pošahaně. Výše vyjmenované podněty jakožto abstraktní do košíčku prostě nenarvu, ani kdybych se sebe více snažila. Nejdou zhmotnit, jsou součástí každého nás zvlášť. A já si jich cením nejvíce, ze všech věcí.
Kdykoliv mohu procitnout, podívat se zpět, přehrát si v hlavě cokoliv, co se mi událo, co mne okouzlilo, tak to má pro mne tu největší hodnotu. Některé si připomínám ráda, jiné bych vytěsnila. I přes to jsou to největší cennosti. Nemohu se jich dotknout rukou, nemohu je cítit žádným smyslem. Ale mohu si je neustále přehrávat, cítit je v srdci, v duši i v myšlenkách.
Kdyby tyto podněty zhmotnit šly, ztratily by svůj význam... A proto si kapesní hodinky s lehkostí leží v košíčku a pokouší se symbolizovat nemožné...
*
Děkuji.
Nechť jsou Vaše dny jen pozitivní! :)
S pozdravem,
L. Mysterious
