Zadání semináře

Protože dnešní výklad o šamanech byl takový odpočinkový, ani domácí úkol nebude nijak náročný.

Povinné části úkolu

1. Napište mi Váš vlastní názor na šamanské techniky, se kterými jste byli seznámeni na semináři. Domníváte se, že některé z nich jdou použít i v dnešním moderním světě, nebo vše, co jsem vám vyprávěl vnímáte jako nesmysl? V případě, že zastáváte názor, že jde o nesmysl, rád bych věděl, proč si to myslíte.

2. Která technika vás nejvíc zaujala a proč?

3. Zkuste se zamyslet a stvořte novou šamanskou léčebnou techniku, která by se dle vás dala reálně používat. Popište ji, jak nejlépe svedete.

Nepovinná část úkolu

Na semináři jsem se zmínil o léčbě muzikou. Chcete-li, zaposlouchejte se do této skladby a napište mi své pocity, které vás přepadnou, když hrající skladbu vnímáte.

Vypracujte mi všechny 3 body úkolu a nezapomeňte při tom, že minimální délka vypracování musí být nejméně na 3 palce.

Vypracování

Přeji hezký den :)

1)
Šamanské techniky, se kterými jsme se seznámili na tomto semináři, jsou velmi zajímavé. Vpravdě jsem netušila, do jaké míry zasahují do našeho každodenního života a že je možné najít jejich základ v tolika činnostech, ať už je to voňavá aromaterapie nebo příjemné masáže. Takže ano, to využití v dnešním moderním světě určitě vidím. Především pak právě ve vonných bylinách. Věřím, že i v dnešní době můžou byliny způsobit hotové zázraky. Dnešní lidé již nemají démony v pravém slova smyslu, dnes se nazývají jinak - například stres nebo vyčerpání. A právě od těchto "démonů" může určitě pomoci uklidňující voňavá aromaterapie.

2)
Jak už jsem zmínila výše, zaujala mě technika vonných bylin, ale abych neopakovala to samé, vyberu druhou v pořadí - a tou je technika léčby dotekem. Myslím, že v tomhle směru je něco takřka kouzelného. Masáž ramen a zad může působit příjemně skoro od každého, ale jsou i lidé, kteří mají doslova zlaté ruce a ti pak dokáží léčit i jediným dotekem. Jsou sice i takové názory, že zlepšení zdravotního stavu je jen dílem autosugesce, ale já na to věřím, neboť jsme obklopení magií ze všech stran :-)

3) malováním a jakoby
Technika léčby barvami
Jediné, co k této technice bude zapotřebí, jsou barvy. Není zde žádné omezení, výběr barev a odstínů je naprosto subjektivní. Člověk zasažený jistým démonem tedy ze sebe ono zlo vypudí kreslením a malováním a jakoby ze sebe všechno špatné "vymaluje". Šaman v této technice plní především roli průvodce, do tvůrčí činnosti nijak nezasahuje, pouze ji podporuje rytmickým bubnováním a navozuje správnou atmosféru. Když se zasažený člověk dosyta vymaluje ze svých vnitřních pocitů a vnitřního rozpoložení, měl by zjistit, že už ho vlastně žádný démon netrápí. Všechnu případnou nestabilitu své duše přenesl na papír a sám je nyní v rovnováze :-)

Nepovinná část úkolu:
Když jsem se do skladby zaposlouchala, jako první mě obestřel klid. Jemná, klidná a rovnovážná atmosféra. Po pár minutách se však nálada mění - poslouchám nyní jakési hlubší emoce, vidinu nějakého dobrodružství, cítím se plná očekávání. Pak opět následuje klid, ale už je trochu jiný než ten na počátku. Působí tak nestále, jako kdyby měl každou chvíli skončit. A skutečně, po něm následuje dramatické očekávání nečeho velkolepého. Hudba se mění, začíná mi rychleji bít srdce, čekám co přijde dál. Cítím, že se schyluje k určitému zlomu ale najednou je tu opět mír. Smutně laděné tóny, odevzdané a bez naděje. Za krátko však začne svítat , tam v dálce, postupně se přikrádají tóny štěstěny a lepších zítřků. Nálada se mění, je plna očekávání. Co asi bude následovat? Ale v tom okamžení - všechno pryč. Podbízivě se opakují tóny nejistoty. Slyším hřmení zítřka, který vypadá už už na spadnutí ale zároveň tak daleko. Nenese dobré zprávy, ale zároveň vytrvává, jako kdyby mi chtěl věnovat poslední okamžiky štěstí. Jaképak to je však štěstí, když už i okolní vzduch vibruje v mrazivém očekávání? Atmosféra mě obklopuje a cítím se vtahována tmavou budocností, a přece zaseknutá v přítomnosti. Ať už to skončí! A náhle nastává klid. Pár vteřin ohlušujícího ticha působí jako předzvěst před další bouří. Místo dunících vichrů však přichází hravé podtóny. Slyším je šeptat si o časech budoucích i dávno zapomenutých. Ke konci té cesty čekám mír ale ten nepřichází. Zlověstné melodie jako kdyby sváděly k boji, k boji vnitřních pocitů. Zoufalá touha po návratu do minulosti, o hodinu dříve, do klidu. Ta však není naplněna. Počáteční mír v duši je nahrazen poklidnou melodií, která však v duši klid a radost nezasévá. Jako kdyby konstatovala, že za tuto hodinu cesty ani neměla v plánu nechat mě klidnou. Chtěla ve mě vyburcovat nejrůznější pocity. Jsem nyní silně ovlivněna a nemohu říct, zda je to pravda, ale domnívám se, jako kdyby první a závěrečné tóny měli cosi tak společného. To, co je ale dělá tak odlišnými, je právě hodinová pouť v nitru vlastní duše. Melodie této hudby není agresivní, zato podbízí k přemýšlení. Člověk s pevně uzamknutou duší pravděpodobně zůstane imunní a poslechne si příjemnou skladbu, na druhé straně člověk se skoro přecitlivělým vnímáním může zaznamenat malý vnitřní teror. Já stojím kdesi uprostřed, možná více přikloněná k přecitlivělému konci. Tato skldba se mi velmi dostala pod kůži a zaznamenala jsem pocity, jaké jsem nemyslela, že ve mně vyvolá hudba beze slov...

Děkuji,
Abigail McGuinness