Zadání domácího úkolu

Pelyněk patří do vyjmenovaných slov. Napište moderní pohádku, ve které použijete všechna vyjmenovaná slova po L. Vyjmenovaná slova zvýrazněte.

Nebo

 

Namalujte mi vyjmenovaná slova. Mým přáním je tedy ke každému slovu pěkný obrázek.

Vypracování

Dobrý den, madam Aki,
snad nevadí, že pracuji možná s neaktuálními vyjmenovanými slovy po L, protože… já si prostě nepamatuji, i když mi to internet tvrdí, že tam patří takové věci jako vlys či plytký. :D Nebyla by potíž to do pohádky zapracovat, přesto jsem užila jen tuto tradiční sestavu slov:
slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš

O králi s lysou hlavou

Žil byl jeden král, který měl hlavu docela lysou. Byl moudrý, k lidem laskavý, ale o jeho trápení si šuškalo celé království. Jedni říkali, jakpak to přijde, když ke královskému majestátu od dávných věků patří hustá kštice i mužný vous, a jejich král, byť hodný, je takhle ochuzen o důstojnost. Jiní zase říkali, že důležitý není vlas ani vous, ale to, co si král nese v srdci. Jenže král byl každým rokem smutnější a zamlklejší a bylo jasné, že jeho pleš se musí řešit. Tu králův rádce přišel ke králi a požádal ho, aby k sobě pozval léčitele z celého království, to by bylo, aby nenašli lék a nevrátili králi zdraví i štěstí! Král se nebránil, protože ho bolela hlava od otoků, které mu způsobila těžká královská koruna spočívající jen na holé kůži. A tak byli do zámku přizváni léčitelé, kouzelníci, mastičkáři i ranhojiči z celé země.

Ve starém mlýně na okraji království žila čarodějka, která se vyznala v účinku bylin i ve vaření nejrůznějších odvarů a lektvarů. Už několikrát slyšela o králově smutku, o tom, jak za nocí chodí po zámku, drží se za bolavou hlavu a zoufale vzlyká. Věděla však, že vše má svůj čas a tak nikam nespěchala, během léta nasbírala nejrůznější bylinky na loukách i lýko různých stromů v lese, připravila z nich čajové směsi i sádlové masti a nechala je na čas odstát. Léto pomalu plynulo, podzim také přešel, až v zimě se čarodějka nachystala na cestu.Zabalila svá lýtka do teplých onucí, na nohy přivázala dřevěné lyže a vyrazila přes zasněženou pláň k zámku.

Mezitím se na zámku vystřídali všichni lékaři, ranhojiči i léčitelé, co jich v království bylo, nikdo však nepochodil. Král byl unavený tím, jak jej nutili polykat nejrůznější kapky a tinktury, jak mu na hlavu mazali nejrůznější voňavé i poněkud zapáchající masti, dokonce mu hlavu celý týden potírali česnekem! Nic nepomáhalo a král upadl do trudnomyslnosti. Svému rádci řekl: „Zbytečně jsme plýtvali časem, mně už není pomoci! Vždyť ani ti nejlepší léčitelé mi nedokázali pomoci!“
Tu oba při pohledu z okna spatřili ženu, jak se blíží k vstupní bráně. Král chvíli uvažoval, že ženu nepřijme, už tak byla jeho potupa nekonečná, pak si ale řekl, že ženu přeci jen vyslechne, už proto, aby se po své cestě chvíli ohřála u krbu. Venku byla zima, až praštělo.

Když král ženu přijal, představila se mu jako čarodějka a nabídla mu své umění. Král nechtěl přijmout, ale řekl si, že když sem žena vážila cestu na lyžích až ze starého mlýna na hranicích země, nechá ji. Ve výsledek léčby ale nevěřil.
Čarodějka však byla moudrá a znala nejen neduhy těla, ale i nemoci a strachy mysli i to, co takové myšlenky dokáží. Připravila si čaj z pelyňku, který krále omámí a uklidní, připravila si i výtažek z lýka a listů javoru a další bylinky a kořeny. Král každý den poctivě vypil meducínu a i když neměl na hlavě ani chloupek, cítil se silnější. Po dlouhé době se pořádně vyspal a masti od čarodějky mu ulevily od otoků hlavy.
Po týdnu čarodějka naznala, že už je král dost silný, aby na něj použila své nejtajnější kouzlo. Věděla, že králi pomůže, když v sílu léku sám uvěří, a že se jeho tělo, posilněné kouzelnými odvary, samo ujme nápravy. Při mazání hlavy nenápadně vytáhla ze skrytého váčku v šatech několik kočičích chloupků a kouzla trvalého ulpění je připevnila ke králově hlavě. Ten jako vždy klidně odešel do své komnaty spát.

Ráno se král probudil a spíš ze zvyku než z naděje si opět sáhl na lysou hlavu. Jenže, jaké to překvapení! Jeho hlava nebyla tak docela lysá! Na hlavě nahmatal několik krátkých chloupků! Král vyskočil z postele a radoval se, hned si nechal čarodějku znovu zavolat a své chloupky jí ukazoval. Čarodějka se jen mírně usmála, věděla, že teď králova mysl a kouzelná mast, v jejíž sílu král uvěřil, zařídí vše ostatní.
A vskutku! Králova hlava se zprvu podobala poďobané bramboře, poté koberečku z plyše, ježčím bodlinkám, až se celá po asi měsíci mazání a pití čajů pokryla kučeravou kšticí. Jen pár vlásků nerostlo a bylo pořád spíš podobno chloupkům, ale ty se brzy ztratili v ostatních vlasech. Král byl tak šťastný jako ještě nikdy. Získal svou důstojnost a královská koruna ani vláda už ho netlačily a netrápily. Král čarodějce za její neskutečně mocné kouzlo poděkoval, netušil, že tím největším kouzlem byla jeho vlastní mysl naplněná nadějí, bez které by žádná mast ani lék nepomohl. V království se tak blýskalo na lepší časy, protože když si král konečně věřil, věřili mu i všichni ostatní, ať už měl vlasy, nebo neměl.