Zadání domácího úkolu

Nu, vážení, letos to nebude taková "flákačka" jako vždycky.
Vaším úkolem bude veršovaná divadelní hra libovolné délky i tématu. Ve čtvrtém ročníku již víte, co se sluší a patří, tedy doufám, že pod pět palců nepůjde nikdo a že vaše práce bude mít úroveň.
A kdyby se vám chtělo, můžete poslat i nějakou tu pěknou ilustraci.

Vypracování

Záhada zmizelých sov

 

Detektivní hra o třech dějstvích

Jedno nedějství jako bonus pro platící diváky

Doporučená cena symbolické čtyři galeony

 

Osoby:

 

LARRIE: Profesorka, jedna z poškozených

JANEL: Profesorka, druhá z poškozených

LILIEN: Profesorka, nemůže se dopočítat sov

PROTIVA: Hradní strašidlo

DAVID: Profesor, hradní protiva

FILIUS: Inspektor výuky, vrchní šťoural

SBOR STUDENTŮ

 

Dějství prvé, zauzlení

 

Velká síň, všichni jsou po snídani a vzhlíží ke stropu

 

LARRIE: (Teskně vyje) Kde jsou mé sovy? Kdopak mi poví?

LILIEN: No tak, slyšeli jste profesorku, kdopak jí poví kde jsou její sovy?

LARRIE: Děkuji ti, drahá kolegyně, že ti není jedno, jak mi tváře blednou!

LILIEN: Já spíš myslela, že z tebe vyletím z kůže! No tak, kdo za to může?!

FILIUS: Co to slyším? Co to slyším? Záhada? Něco, co si přímo mne žádá?

LARRIE, JANEL, LILIEN, SBOR STUDENTŮ: Nee, prosím!

FILIUS: Huš! Copak nevíte, jaký úřad nosím? Inspektora, a inspektor vyšetřuje!

LARRIE: Ale jenom přes výuku!

DAVID: Ten ti nedopřeje sluchu. Podívej, už pádí do své sluje. Totiž, že se pletu, chtěl jsem říci kabinetu.

JANEL: (Teskně vyje) Kdepak jsou mé sovy? Kdopak mi to poví? (K Larrie) Teď zas ty!

LARRIE: Jo.

LILIEN: Ne!

SBOR STUDENTŮ: Sovy dneska nepřiletí?

LARRIE, JANEL: Mrňaví a hluší! O čem tady celé ráno asi mluvíme... neslyší, jako by byli prokletí!

LILIEN: Moment! Filius jde hledat sovy... letím radši svoje schovat, dřív než začne vyšetřovat! (Odběhne)

(Několik minut profesorky teskně kňourají a hledí ke stropu)

LILIEN: (Přibíhá do síně) Kolegyně, tragédie! V sovinci mám skoro prázdno!

FILIUS: (Přibíhá taky) Já už v tom mám skoro jasno!

VŠICHNI: Povídej!

FILIUS: Sovy zmizely...

LARRIE: Držte mě, nebo z něj udělám souhvězdí! Když už vyšetřuješ, šetři pořádně!

DAVID: Šetří, výplaty prakticky pražádné...

JANEL: Tak zlé to není...

LILIEN: Ale tak hezké taky ne...

LARRIE: Tak budeš už vyšetřovat?! Co když nějaká zahyne?!

DAVID: Jako profesorka? Aby bylo na platy? Která? Jsem celý napjatý!

LILIEN: Taky by mohl profesor...

LARRIE: Nebo inspektor! Podejte mi vidličku!

FILIUS: Ještě mi dejte chviličku.

 

 

Nedějství, čas na odpočinek herců i diváků

 

 

Dějství druhé, nalézání uzlu

 

V téměř pusté hradní chodbě

 

FILIUS: Tak se na to podíváme, v případu si zašťouráme...

PROTIVA: Ten klacík máš ke šťourání?

FILIUS: Co sis myslel? Snad ne k hraní!

PROTIVA: No, až tě to přestane bavit, zeptej se mě, Sherlocku.

FILIUS: To si proved ty?

PROTIVA: Nevím. Mám toho moc. Ale jsem ochoten podívat se do bloku.

FILIUS: Dobře, teď mě ale neruš, uvažuju!

PROTIVA: Ach, já viděl Filiuse přemýšlet... toho si považuju! (Pluje stropem pryč)

LARRIE: (Přichází) Do čeho to dloubeš? To je bedna s důkazy?

FILIUS: Ano. Zatím prázdná. Čekám, až tam někdo něco nahází!

LARRIE: Naženu sem házet studenty, všechny a povinně!

FILIUS: Ty myslíš že někdo z nich?

LARRIE: Jistě, žádné dítě není nevinné!

JANEL: (Přichází) Tak tak, malé zubaté příšery... jistě ty sovy někde viděly!

LILIEN: (Přichází) Nějaké nové zprávy? Jsou mé sovy zdrávy? A mé kolegyně duševně?

FILIUS: Krucinál jděte ode mě! Potřebuju klid! Chci se soustředit!

LILIEN: Jdeme, kolegyně... pojďme radši, když se tak mračí...

 

 

Dějství třetí, rozuzlení

 

Ve velké síni, po večeři, téměř liduprázdno

 

FILIUS: Protivo! Jsem v koncích! Pojď mi podat radu! Nebo budeš o hladu!

PROTIVA: Co byste beze mne dělali...

DAVID: Patrně nudou zmírali...

PROTIVA: (Listuje deníčkem) Tady to je! Přivázal jsem je, včera, ke šňůře na prádlo...

LARRIE, JANEL: Ty vrahu! Co když jim vyhládlo!

PROTIVA: Nasypal jsem jim na zem zrní... a beztak celou dobu chrní.

LARRIE: Hlavou dolů?! Jako nějaké pitomé okřídlené myši?!

PROTIVA: Zas tolik se od nich neliší...

JANEL: Ale hlavou dolů viset neumí! Já snad sním! Do sklepení s ním!

DAVID: Rád se o to postarám, jestli smím!

LILIEN: Co takhle, kdyby nejdřív ukázal, kam ty sovy přivázal?

VŠICHNI: To je dobrý nápad! Jakto, že nás nenapad?

LILIEN: Protivo, jdem! Všechny uzly rovážem!

(Vyzbrojeni hůlkami vyráží před hrad, kde se v chladném podvečeru pohupuje na dvě stě uvázaných puštíků)

FILIUS: Počkat! A co já? A co ovace? Vyřešit takový případ, to není žádná legrace!