Zadání domácího úkolu

Vyberte si jednu ze zemí, které jsme letos probírali a vydejte se do ní a infiltrujte se do místní kultury, snažte se zapadnout! Poté napište reportáž, jaké to tam bylo, co vás překvapilo a co zajímavého jste se dozvěděli. Zajímá mě samozřejmě kouzelnické hledisko, jaké tam mají kouzelníci zvyky a co dělají jinak – nevaří třeba ve špinavých kotlících a nepůjčují si hůlky, jak se jim zachce? Zjistěte!

Minimální délka je klasicky 8,5 palce, pokud chcete, můžete se vydat i do vícera zemí. 

Vypracování

Ročníková esej – Kouzelnický zeměpis
Lily Angelina Johnsonová

Zajímavosti o norském kouzelnickém světě
aneb Co všechno je zvykem u norských kouzelníků?

Když jsem se po vánočních svátcích vydala do Norska, abych zjistila něco zvláštního o této zemi, nikdy by mě nenapadlo, co všechno mají zdejší kouzelníci za až místy podivné zvyky. Měla jsem za to, že vyšťourat něco použitelného bude téměř nadlidský úkol, ale ono to bylo až překvapivě snadné, možná za to mohla volba ročního období, možná to bylo dílo náhody, případně v tom měl prsty samotný fakt, že Norové se svými zvyklostmi nedělají moc tajností. Přináším proto seznam toho nejzvláštnějšího, co jsem o Norsku zjistila, nebo čeho jsem se tam dokonce zúčastnila.

*

Novoroční koupání u fjordů

Když jsem tohle slyšela poprvé, docela jsem se vyděsila, že se někdo chce v té zimě, co tam panuje na Nový rok, koupat, ale ono to není tak, jak to zní. Novoročním zvykem norských kouzelníků je totiž koupání u fjordů, kdy místo, kde se chtějí máčet do vody, očarují schopní mágové zaměření na počasí, takže voda i vzduch jsou příjemně teplé a bát se nemusí nikdo. Za sebe musím říct, že vážně stojí za to, když se kouzelníci, kteří bydlí v okolí fjordu, sejdou na jednom místě a spolu se vrhnou do vody. Třeba tam, kde jsem byla já, se to nakonec zvrhlo ve vodní bitvu všichni proti všem, od pětiletých děcek přes dospěláky až po důchodce . Člověk si akorát musí dávat pozor na to, aby se nedostal mimo očarovanou vodu, ta normální totiž pěkně studí. A kdyby někdo chtěl zajít na stejné místo i první týden v lednu, tak to je možné, protože kouzlo se prostě nechá, aby samo vyprchalo, tudíž je dalších pár dní očarované místo ještě použitelné. Vzhledem k tomu, že se na tyto koupačky vybírají místa dál od civilizace, ani není moc pravděpodobné, že by si mudlové klepali na čelo nad takovým počtem otužilců.

 

Runové knihovny

Většina písemných pramenů, které se týkají rané historie Norska, pochází z dob, kdy tuto zemi ještě obývali Vikingové. No a protože je někde potřeba různé historické záznamy někde skladovat, tak po celém Norsku vzniklo několik knihoven. Nebylo by nic zvláštního mít jen tak obyčejné historické knihovny, jenže ty norské schraňují záznamy psané runami. Samozřejmě to jsou jenom kopie skutečných knih a kronik, ani tak však nejsou přeložené, prostě půjčují kouzelnické spisy psané runami a navíc ve staré norštině, jež se zde používala. Kupodivu mají tyto knihovny docela velkou návštěvnost a jejich průkazku vlastní kolem pěti tisíců kouzelníků z celé země, což není zrovna málo na to, kolik kouzelníků v Norsku žije (něco kolem stovky tisíc, ale je to dost hrubý odhad, kouzelníci se prostě sčítají hůř než mudlové). Ale tak když mají malí kouzelníci ve škole runy jako povinný předmět, tak se není moc čemu divit.

*

Překladatelé starých kouzel

U run a historických písemností bych ještě chvíli zůstala, protože se k nim váže další zvláštnost, která se dá najít snad jenom v Norsku, a tou jsou překladatelé starých kouzel. Když kouzelníci před většími zkouškami ve školách dostávají různé brožurky, aby těm nerozhodným něco pomohlo ve výběru budoucí kariéry a tím i zkoušek, které je potřeba mít na danou práci (případně další studium) složené, tak vedle obyčejných povolání, jako jsou lékouzelníci a různí zaměstnanci ministerstva, tam je i letáček o překladatelích starých kouzel. Ti, kdo se rozhodnou pro toto povolání, mají „zaručenou zajímavou práci v oboru staré norštiny a runového jazyka“. Práce těchto lidí spočívá v louskání starých kouzelnických knih a překladu kouzel, což sice zní jednoduše, ale tak snadné to není, protože v dobách dávno minulých se kouzla zapisovala jednak dost složitě a jednak hodně záleželo na intonaci a výslovnosti, právě tomu se snaží překladatelé starých kouzel přijít na kloub a když se jim to povede, tak přispějí svým kouskem do databáze původních norských kouzel. A tím se nemůže chlubit každý.

*

Chytání zbytků syrové magie

Na severu jsou polární záře téměř na denním pořádku, ne že by tam sice byly tak moc často, ale už moc lidí nefascinují a ta troška stálých obyvatel řekne maximálně něco ve smyslu „jé, venku zase svítí polární záře, miláčku, co si dáš k večeři?“ a považuje to tak za ukončené. Jenže se vždycky najdou nějací blázni, jimž nestačí ta podívaná, a snaží se z toho vytěžit co nejvíc, což jsou zbytky syrové magie. Každá polární záře po sobě nějaké ty kousíčky zanechá a na severu Norska je možné narazit na skupiny většinou mladých lidí, ti často rozbalí stany na místech, kde se záře vyskytne a pak se tam věnují meditacím, aby se s magií dostali do kontaktu, občas se dokonce někde objevují různé letáčky, aby se k nim připojili další kouzelníci, kteří se chtějí dostat do kontaktu s touto magií, za týden na lovu polárních září si tyto skupiny účtují něco kolem dvou galeonů, ale jídlo i stan by měl mít dotyčný vlastní. Tyto akce se do Norska dostaly ze sousedníhoo severního Finska a rychle se uchytily – pravděpodobně proto, že norská území se nacházejí o něco severněji než ta finská, takže se tam záře objevují častěji.

*

Nordic Metalfest

No a na závěr by to chtělo něco extra, takže si nemohu odpustit zmínku o norské hudbě. Na severu Norska, kde se toho času zformovalo několik různých skupin, které se během několika týdnů proslavily po celém světě, pravděpodobně vzniklo tvrzení, že tato země je kolébkou metalu. Náhodou se o tom doslechli mudlové a začali se věnovat něčemu podobnému, takže se v Norsku začaly skupiny hrající tento žánr rodit jako houby po dešti (a to je docela trefné přirovnání, hub je v Norsku totiž hodně, nikdo je tam totuž nesbírá), protože prostě mudlové museli taky přispět svou troškou do mlýna. Ty kouzelnické ale nebyly tak nudné jako mudlovské, jejich specialitou bylo (a stále je) zpívat v kouzelnické staronorštině písně o tom, jak strašní jsou mudlové a prostě v textech vychvalovali kouzelníky až do nebe. Po několika letech napadlo jakéhosi chytrého kouzelníka, že by se mohl pořádat velký festival se zaměřením právě na tento žánr a okamžitě se to chytilo, na severonorský Nordic Metalfest jezdí každý rok tisíce kouzelníků z různých částí světa. A nenechte se odradit, že byste tam našli jen týpky s dlouhými černými vlasy v tmavém oblečení, právě naopak, většinu fanoušků tvoří lidé, do kterých byste to nikdy neřekli, klidně i ministerští úředníci z odboru dodržování kouzelnických zákonů nebo studenti lékouzelnictví. Festival se koná zhruba na přelomu července a srpna a místo se většinou mění, ale obyčejně to je někde na severu Norska. Pokud byste náhodou uvažovali o návstěvě, tak už je nejvyšší čas rezervovat lístky, protože ty nejlepší bývají poměrně brzo vyprodané.

*

Samozřejmě toho je ještě víc, ale tohle jsou opravdu ty nejzajímavější věci, kterých se norští kouzelníci účastní, a abych pravdu řekla, tak mi přijde, že by to všechno stálo za vyzkoušení. Uvidíme se na Nordic Metalfestu. Já budu ta se stanem plným runových knížek.

* * *

Sice jsem neodhalila takové pikantnosti, jako jste zmiňovala v zadání eseje, ale i tak mi přijde, že jsem vyšťárala docela zajímavé informace o tom, čemu se ve volném čase věnují norští kouzelníci. Děkuji za další skvělý ročník Kouzelnického zeměpisu a doufám, že se příští nebo rok potkáme ve čtvrťáku, aspoň pokud mi to vyjde s časem a zkouškami :))