Zadání domácího úkolu

Vyberte si jednu z probraných formulí v tomto roce a...

Možností je jistě spousta, záleží jen na Vaší fantasii. Můžete napsat příběh (jakýkoliv literární útvar!), v němž je daná formule „hlavní hrdinkou“, můžete napsat vědecké pojednání o historii formule, jejím vývoji, atd. Prostě co Vás jen napadne.

Ale neodfláknout a dostat se alespoň na devět palců!

 

 

Vypracování

"Ale Lily! Co na tom Potterovi vlastně vidíš? Vždyť je...zlý! Divím se, že není ve Zmijozelu..." Nešťastně líčil Severus své jediné kamarádce při hodině přeměňování. "Vždyť se podívej, jak se předvádí!" Ukázal na černovlasého kluka, obklopeného hloučkem ostatních studentů. V tom samém momentě se ten otočil a namířil hůlku na Snapeův sešit, který se ve chvíli proměnil v myš a zmizel. "Vidíš?" Otočil se k Lily. "Nezaslouží si tě, pochop to!"

"Hele, Srabusi, ruce pryč od mojí holky!" Zachechtal se James a popošel blíž. "Nebo bys rád, aby z tebe byla taky taková myška?" Pohodil v ruce hůlkou a namířil ji na Severuse. "Když si ji nezasloužím já, tak kdo? Ty?" Zlomyslný chechot provázel Severuse ještě dlouho potom, co vztekle utekl ze třídy.

 

********

 

"Za to Přeměňování se ti moc omlouvám, Severusi." Lily jej opatrně pohladila po ruce a smutně se usmála. "On je milý, vážně. Jen se pořád předvádí. Ale já s ním nechodím, ani nechci, a taky jsem mu to řekla. Ale je to nejlepší školní chytač, nikdo mi to nevěří!" Nervózně se zasmála. "Vlastně ani on sám, víš, na to je asi moc namyšlený."

I když se to snažil nedat najevo, nepatrný úsměv prozradil, že ho její slova potěšila. "Přál bych si, abychom se nemuseli scházet jen takhle, Lily." Ukázal na ztichlou půlnoční Komnatu nejvyšší potřeby.

"Já vím, Seve. Potter s tím jeho Plánkem. Už takhle ti dělá ze života peklo, nepotřebuješ, aby to bylo ještě horší."

"Takhle jsem to nemyslel. Nebo aspoň ne jen takhle. I kdybych si troufl tě oslovit třeba ve velké síni, on by se vždycky dozvěděl, co jsem ti chtěl říct. Jako by měl uši všude. Rád bych s tebou mluvil otevřeně, bez strachu, a  nejenom tady." Zatvářil se smutně.

"Však ty něco vymyslíš. Já ti věřím, Seve, vždycky jsem ti přece věřila." Chvíli koukala do země, jako by se neuměla rozhodnout, pak mu dala rychlou pusu na tvář a zmizela.

 

********

 

Tohle se stalo, když jim bylo 13 a měli život ještě před sebou. Já jsem se narodila až o dva roky později. Byla jsem vytvořena obrovským vztekem a nezměrnou beznadějí, s myšlenkou na Lily Evansovou. Byla jsem výsledkem pěti let šikany a dvou let usilovné práce.

V té době už to bylo jiné, v něčem. Lily už s Jamesem opravdu chodila, a on na její přímluvu nechával Severuse být. Před ní. O to hůř ho tyranizoval, když to vidět nemohla. A chudák Sev vkládal veškerou svou beznaděj a samotu do mě. O své půlnoční schůzky v komnatě nejvyšší potřeby s Lily přišli, když ji začal James až příliš hlídat a jediné co jim zbylo, byly vyučovací hodiny. Jenže kolem bylo až příliš Potterových obdivovatelů, ochotných přetlumočit svému vzoru každé slovíčko, které si vymění.

A tak jsem se nakonec po těch letech narodila, protože ano, i formule se rodí. Rodí se z něsmírného úsilí, které do ní někdo vloží, a přesně to Severus udělal. Od té doby, co poprvé zašeptal *Ševelissimo*, jsme byli navždycky spojení, on a já. Věděla jsem přesně, proč jsem tady, proč mám být jeho prvním uměleckým dílem, a sloužila jsem mu tak věrně, jako už nikomu potom.

Nesuďte nás ale předem. Já nejsem zlá, protože ani on nikdy nebyl. A protože mě nevytvořila jen jeho samota a vztek, ale hlavně jeho láska k Lily, kterou, jak už věděl, nemohl nikdy mít. Tak jsme oba klouzali po hraně. Jemu chybělo tak málo, aby propadl zlu. A já jsem byla odjakživa nejlepší přítel studentů, na samé hranici školního řádu.

Balancovali jsme spolu na hraně téměř dva roky. Nejdříve Lily nic neřekl, ale brzy jí začalo být divné, jak se najednou otevřel, jaký je upovídaný. Později už mě tajit nemohl, a tak se stalo, že jsem skončila zapsaná v jeho učebnici lektvarů, kde mě mohly objevovat další generace upovídaných studentů.

Po škole na mě zapomněl. Byla jsem opuštěná. A protože jsme byli spojení, vím, že on taky. Jak paradoxní je, že ten, kdo mě z mé osamělosti vysvobodil a znovu použil, jako by z oka vypadl tomu, koho jsme se Sevem tak nenáviděli.

Stejně jako každému, i jemu jsem sloužila, jak nejlépe jsem uměla. Vlastně jsem neměla na výběr. A začala jsem jej mít opravdu ráda. Díky němu jsem se dostala do podvědomí kouzelníků, díky němu jsem mohla spatřit znovu světlo světa, cítit se konečně znovu využitá!

Nemyslete si ale, že jsem to necítila. Víc než nikdo jiný. Příšerný pach zla, pach smrti, který se kolem Severuse stahoval. A když umřel, umřela jsem s ním. Existovala jsem dál pomocí těch, kteří si mě přivolali na pomoc, ale nikdy už to nebylo jako dřív. Už nikdy jsem s žádným kouzeníkem nebyla spojená. Žádné trvalé pouto, jen užitečná formule. A takhle budu existovat už napořád, dokud jednou nedojdu zapomnění.

 

Lilly M.