Zadání semináře

Druidové byli mocní a mohli mnoha lidem pomoci, po vás chci, abyste mi svým brky sepsali příběh, kdy druid pomůže lidem z nějaké nesnáze. Měl by při řešení použít buď věštění, nebo nějakou báseň, díky které přijde na správný postup :)

Délka minimálně 4 palce

Vypracování

Camran se procházel po lese a sbíral byliny. Za pasem měl pověšený zlatý srp, který se pohyboval v pomalém rytmu jeho kroků. Jeho plnovous už splýval pod pás.
Zrovna se ohýbal pro jednu z mnoha bylinek, které mu už v jeho sbírce docházely, když zaslechl své jméno.
"Camrane! Druide Camrane!"
Byl to dívčí hlas, Camran se rozhlédl. K němu se blížila pěkná blonďatá dívenka, vlasy zapleteny v copy, tvář pokřivenou rozčílením.
Za ní běžel chlapec, nemohl být starší než ona. Vypadal jako její bratr, stejné modré oči, stejná barva vlasů.
"Ceano!" křičel za ní pořád. A ona se dál blížila ke Camranovi.
"Dobrý den vám přeji, druide Camrane," řekla rázně, když došla až k němu. Camran nestihl ani otevřít pusu a chlapec, který právě doběhl ke své sestře, na ni spustil.
"Ceano, nemůžeme po tom druidovi cokoliv chtít. Není přeci povinen nám pomoct," mluvil, ale sestra si ho nevšímala. Propojila svůj pohled s pohledem Camranovým a mluvila dál.
"Prý jste nejmoudřejší druid široko daleko. Potřebujeme pomoc."
Camran přikývl a dál se díval do očí Ceany.
"Jmenuji se Ceana, tohle je můj bratrBrian. Naše matka byla zabita a já bych ráda věděla, kým."
"Vždyť ani nevíme, jestli ji někdo zabil. Třeba skočila sama!"
"Spadla ze skály. Z útesu za naší vesnicí."
"A vy jste přesvědčena, milá slečno, že by neskočila."
"Nikdy by nás nenechala napospas. Někdo ji shodil."
"A kdybych přišel na to, kdo je vrahem, v čem by vám to pomohlo."
"Matčina duše by mohla pokračovat dál. Měla by klid. A já bych mohla odhalit vraha."
"Jak byste to chtěla udělat, má milá?"
"Zeptám se ho přímo, před lidmi. Lhář se vždycky pozná."

Ten večer seděl Camran ve své chajdě a přemýšlel nad starodávným kouzlem, které by mohlo té zoufalé dívce pomoci.
"Ach, bratře, škoda, že jsi už mrtev. Potřeboval bych radu moudřejšího, než jsem já sám."
Vstal a došel k veliké knize plné zvláštních znaků, zaříkadel a zaklínadel, plné říkanek i pouček. Chvíli v ní listoval, až konečně našel, co hledal.

Trochu pokory a duše vně,
dozvím se, co nastane,
já chci odhaliti pouze,
vraha, co vraždí i z nouze,
vraha, který zabil matku,
dvěma dětem, zabil bez taktu.
Odpověz mi, Luno zrádná,
kde skrýváš svého kamaráda?

Najednou se začaly rychle pohybovat mraky. Camran okamžitě vyběhl před chajdu a pozoroval je. Na obloze se objevil dlouhý štír, poskládaný z mraků a mráčků.

Na druhý den se znovu setkal se sourozenci.
"Víte, kdo ji zabil?"
"Ano. Někdo, kdo nosí na svém těle znamení dlouhého štíra."
"Ach bože!" vykřikla Ceana. Brian se jí chytil za rameno a podíval se zaraženě do země.
"Takové znamení," mluvil potichu, "měl náš otec. Matka tvrdila, že už je několik let mrtvý."
"Tak asi nebyl," poznamenal druid suše. Ceana se vzpamatovala a uchopila ho za ruku.
"Děkuji vám. Pravda je osvobozující."
"Vaše víra v to, že matka neskočila sama byla neotřesitelná. Nedokázal bych odmítnout."

Camran ještě dlouho pozoroval odcházející sourozence. Pomohl k tomu, najít vraha, to jistě. Ale stejně tak se zasloužil i o to, aby si byli tito sourozenci blíž. Mají teď jeden druhého a konečně to ví.
Camran se usmál a za měsíčního svitu odešel do lesa, pohrávaje si se zlatým srpem.