Soutěže 1916
Výuka 2216
Semináře 753
Mrzimor

Autor: Ines Cros Palantýr
Práce odevzdána: 5. 3. 2015 20:12
Předmět: Upíři tak, jak je neznáte, 1. A
Termín: 2. termín

Zadání domácího úkolu

Dnešním vaším úkolem bude se zamyslet nad tím, jak upíři k takovýmto zvláštním schopnostem přišli. Můžete vytvořit neuvěřitelnou teorii o buněčných rozdílech, nebo popsat pomalou a složitou přeměnu. Buďte pečliví. :) V pozdějších výkladech se vše dozvíte. Rozsah minimálně 3 palce!

Vypracování

Jak se upíři stali tím, čím jsou?

Na počátku všeho byla touha. Ta touha se zrodila v hlavě mladého muže. Tak miloval svou Pasiens, že byl ochotný udělat cokoliv, jenom aby mohl být s ní.

Pasiens jeho city sdílela a proto spolu trávili dlouhé hodiny a čas tak rychle utíkal. Amare byl šťastný za každý pohled, který patřil jen Pasiens.

Ona však byla bláhová a nestálá, jak polní kvítí. Ani jeho láska ji nedokázala udržet. Měla mnoho tužeb a Amare ji přestal stačit.

Byl zoufalý. Utekl od ní, aby navždy zapomněl. Hledal smrt a vysvobození.

Myslel si, že když půjde do velikého města, tak určitě zapomene. Odjel tedy do města, které se jmenovalo Immerationis a bylo jedním z největších na světě. Tam si užíval a zkoušel všechny možné věci.

Jeho počínání ho dohnalo na sám okraj tohoto města. Bezvládně ležel v troskách opuštěného domu a čekal na smrt. Ta však stále nepřicházela. Vyzkoušel všechno až svoje tělo dovedl až sem, ale bolest tam stále byla a nedala mu umřít.

Stála tam nebo to byl jenom sen? Uviděl jenom její vrásčitou tvář a temné oči. To bylo to jediné co si pamatoval, když se probudil. Nevěděl kde je. Byla tam tma a ticho.

Myslel si, že už asi umřel, ale takhle si smrt nepředstavoval.

Naopak se cítil až moc dobře.

Uvědomil si, že leží v peřinách v posteli pod nebesi.

Pak ji zase uviděl. Vyskočil z postele jak nejrychleji uměl a přitiskl se ke stěně, jako by ho snad mohla nějak zachránit.

Jen tam tak stála a usmívala se.

Já jsem Spea. Tiskl se ke zdi a třásl se.

"Už se cítíš lépe?" zeptala se sytým hlasem. "Kdo jste a co chcete!" řekl snad až příliš prudce.

"Posaď se a nemusíš se bát. Jak jsem řekla, jmenuji se Spea."

Její slova ho uklidňovala. "Už delší dobu Tě sleduji." pronesla jakoby mimochodem.

"Mám pro Tebe nabídku. Já ti pomůžu od bolesti a ty mi to pak oplatíš." "Jakou službou?" Vykoktal se zebe aniž by přemýšlel o čem to vlastně mluví.

"Zůstaneš tu se mnou jednu noc?" "Jednu noc?"

"Nevím, jak to chcete udělat, ale jestli to dokážete, protože já jsem to nedokázal, tak tu s váma zůstanu klidně i dvě noci".

"Dohodnuto tedy?" "Dohodnuto!"

Odešla a vzápětí se objevila v pokoji znovu a nesla v ruce jakýsi pohár naplněný tekutinou.

Měl se napít a díky tomu zapomenout na trápení, které mu dělalo společnost tolik let.

Bez váhání to udělal. Bylo to opravdu neuvěřitelné protože nečekal ani chviličku a bolest byla pryč. Nevěřil tomu a snažil se připomenout ji , ale nic. Už to nebolelo.

A jenom jednu noc s tak krásnou paní? To se mu zdálo opravdu málo nebo dokonce naprosto naopak. Spíše jako odměna než způsob odplaty.

Jenže ta noc mu měla naprosto změnit život.

Dům byl krásný i když ve starém stylu. Večer začínal jako jiné večery, které chcete ztrávit s někým blízkým. Večeře, víno, svíčky a praskání v krbu.

Už si myslel, že ta noc bude stát za to.

Jenže pití a vůbec celá ta atmosféra v něm vzbudila touhu. Začal Speu svádět a opravdu si večer začal užívat. Zdálo se, že i Spea se dobře baví.

Probudil se ráno. To se tak normálně stává, ale on se probudil ve starém rozbitém baráku uprostřed odpadků.

Nepamatoval si vůbec nic. Rozhlížel se a snažil se na vše vzpomenout. Byl to snad všechno sen nebo jenom nějaké mámení? To asi ne, protože bolest už necítil, ale něco bylo jinak. Po něčem toužil, ale nevěděl po čem. Jak se tam přehraboval v myšlenkách, tak si začal vzpomínat na včerejší večer a začalo se mu vše vybavovat. Jak pili a bavili se. Pak ho Spea vzala do jakési podivné místnosti, kde se na ni vrhnul, ale ona se nedala a pak...přemýšlel co bylo pak?

Pak se ta vzpomínka vynořila jako džin z láhve. Tak po ni toužil, jakoby to už ani nebyl on. Ta touha, které se zbavil se změnila. Dostala se mu nějak do srdce a změnila ho. Už netoužil po dávné lásce, ale po životě v jeho nejčistší formě. Toužil si užívat. A užíval si s ní. Nakonec mu nabídla, že když se nechá zabít, tak bude žít navždy.

Jak to udělala nevěděl, ale věděl, že umřel a zase žije.

Vše co se odehrávalo v jeho životě už si každý představí. Objevoval svoje schopnosti, ale bohužel také žízeň po krvi.