Zadání soutěže

Jednoho dne na hradě došlo kafe. Situace prý byla natolik vážná, že se Ministerstvo následně rozhodlo celému hradu vymazat paměť. Zachovalo se ale pár kusých poznámek, které o tomto dni informují. Uvádí se v nich jen to, že nejhorší situace byla ve sborovně a je tam také uvedeno mé jméno.

 

Ráda bych se dozvěděla, co se vlastně dělo. Zkuste to tedy zjistit a formou povídky sepsat.

Vypracování

Hezký den přeji =)

Ve Velké síni probíhala normální termínová sobota. Někteří psali úkoly, až se z nich kouřilo, druzí všechny povinnosti  přesunuli na neděli a vesele štěbetali a třetí si s nohama na stole užívali to, že mají všechny úkoly zvládnuté a čeká je tedy volný celý víkend. Profesoři na celou situaci od svého stolu dohlíželi a někteří uhýbali pohledům studentů a snažili se schovat ty hromady neopravených úkolů a soutěží, co se před nimi vršily. Na všech stolech ještě leželo zbylé jídlo od snídaně, které tam čekalo na sobotní sedmispáče.

Jedna ze studentek, která už během rána stihla na úkoly vypotřebovat lahvičku inkoustu, se natáhla pro konvici s kávou, která na stole stála také.  Nepřestala psát, zatímco si poslepu nalévala nápoj do hrnečku. Jenže když se pak chtěla napít, uvědomila si, že hrneček je prázdný. Jak to? Vždyť všechny konvičky se pravidelně kouzlem doplňovaly ze zásob z kuchyně, které byly, aspoň podle lidí, co tam zavítali, opravdu obrovské. A skřítci se vždycky pečlivě starali o to, aby studenti i profesoři měli všeho dostatek. Takže tohle byl skutečně ošklivý šok. A byla to tato studentka, jejíž jméno bohužel neznáme, ale každopádně vešla do dějin (aspoň na několik hodin) zoufalým výkřikem, který se rozlehl po celé síni: „Není kafe!“

Celá síň ztichla a všichni zvedli hlavy. Mnozí vůbec netušili, co se děje, neboť přesně nerozuměli tomu, co dívka křičela. Jenže ta onu smutnou větu několikrát zopakovala, a tak nemohlo být pochyb o tom, co se děje. Všichni v místnosti začali překotně kontrolovat obsahy konviček a občas se ozvaly radostné výkřiky, že byly nalezeny plné konvičky. Ihned se ale ukázalo, že konvičky jsou sice plné, ale čaje anebo horké čokolády, zato kafe nebylo v celé Velké síni k nalezení, nikde ani kapka. Studenti i profesoři si mezi sebou trochu nejistě šeptali a vypadali šokovaně. Tedy až na několik výjimek, kterými bylo několik osob napříč barvami, které kafe nepili a  tudíž ho také nijak nepostrádali . Nutno přiznat, že jim celá situace zřejmě přišla spíše komická.

Po několika minutách vzrušeného hovoru se u profesorského stolu vztyčila madam Aki san Marino a prohlásila, že přece není možné, aby všechno kafe v kuchyni došlo, patrně tedy selhalo ono doplňovací kouzlo a je tedy třeba se do kuchyně vypravit, čehož se ujme sama, pokud to ovšem nikomu z jejích kolegů nevadí. Nikdo protest nevznesl a ani se nikdo další neúčastnil cesty za skřítky do kuchyně, částečně asi proto, že většina lidí si celou situaci teprve pořádně uvědomovala. Madam Aki vyšla rychle ze síně a zamířila směrem ke kuchyni.

Když se vrátila zpátky do síně, všichni okamžitě zmlkli a dychtivě profesorku sledovali. Ta ostatním s ponurým výrazem ve tváři sdělila, že celá situace je bohužel realitou. V kuchyni jí sice skřítci nedokázali vysvětlit, jak to, že kafe tak najednou došlo, nicméně prostě není. Na toto prohlášení reagovali přítomní různě. Některé slečny omdlely, buď hrůzou, nebo chtěly demonstrovat to, že bez kafe budou kvůli nízkému tlaku pravidelně upadat do bezvědomí. Jiní začali okamžitě hledat pergameny s úkoly, neboť jim bylo jasné, že bez dopingu kávou termínovou neděli nemohou přežít. Další jen němě seděli a zírali, zatímco někteří jiní urychleně psali dopisy domů, protože si nebyli jistí, za jak dlouhou dobu upadnou do kómatu.

V tom největším zmatku přišel do Velké síně jeden ze skřítků, došel až k profesorskému stolu a na něj, přímo před strnulé postavy paralyzovaných pedagogů, postavil obrovskou ceduli, na které velkými písmeny lakonicky stálo: Kafe není. Jeden ze zdravotníků, profesor Whitecrow, se najednou vzpamatoval a chytnul odcházejícího skřítka za ruku. Nezvykle vysokým a třaslavým hlasem se skřítka optal, zda už na hradě opravdu není vůbec žádné kafe. Skřítek smutně zakýval hlavou. Profesor se nadechl a z posledních sil se skřítka ještě zeptal, kdy tedy zase bude. Skřítek jen pokrčil rameny, uklonil se profesorovi a pak i směrem ke všem stolům a potom se vytratil.

Profesor Whitecrow zdrceně dosedl zpátky na svou židli a bezradně se rozhlédl po ostatních členech profesorského sboru. Ti všichni se ale dívali s nadějí právě na něj, protože vzhledem k nepřítomnosti ředitele byl momentálně nejvyšším školním představitelem právě on, a tedy se od něj očekávalo nějaké konstruktivní řešení. A pokud možno také rychlé, protože někteří studenti se už dostali na pokraj hysterického záchvatu, zatímco jiným zatím jen cukaly ruce a snažili se oklamat sami sebe tím, že do sebe lili horkou čokoládu. To ale samozřejmě nemělo vůbec žádný efekt.

Profesoři se nakonec přesunuli z nepřehledné Velké síně do klidnější sborovny na poradu, co s nastálou krizí na hradě mají dělat. Nikdo ale nepřišel s žádným spásným nápadem, neboť hysterie začala pomalu propukat i mezi profesory, k čemuž určitě přispěla i madam Aki svým sugestivním líčením prázdných kotlů ve školní kuchyni. Profesorka Anseiola Jasmis Ravenclaw nakonec vyběhla ze sborovny na ošetřovnu, kde se prohrabávala všemi lektvary, které tam zdravotníci měli uložené. Hledala nějaký, jakýkoli, který by obsahoval kofein. Sborovna za ní vyslala profesora McElena, aby ji přivedl zpátky. To všem vyslali toho pravého, neboť se k madam Anseiole připojil a když ani po několika rozbitých lahvičkách a převrácených postelích nebyl kofein nalezen, oba dva se vydali hledat pomoc do knihovny.

Ve sborovně se zatím bouřlivě diskutovalo o tom, kdo za školní katastrofu může, zatímco někteří jednotlivci z řad profesorů se uchylovali k zoufalým pokusům o napravení situace. Novopečený profesor Oliver McCollin si ve svém kabinetě vyzvedl veškeré své alchymické poznámky a vydal se do laboratoře, aby se zde pokusil vytvořit kávu nebo alespoň jakoukoli dostačující náhražku. Madam Niane zase chtěla zúročit své mistrné umění v kouzelných formulích a přeměňování, ale káva jakoby se svému magickému zhmotnění usilovně bránila. Profesor Whitecrow už dávno omdlel vyčerpáním a zatímco se ho hlavní zdravotník pokoušel pomocí všemožných dryáků vzkřísit, jeho manželka na něj křičela, že slíbil, že jí bude oporou v těžkých chvílích a že podá žádost o rozvod. Madam Elle jen rezignovaně seděla u stolu a pokoušela se věštit z nepřítomné kávové sedliny, kdy zase bude káva.

Náhle do sborovny plné zoufalství vešel pan ředitel a udiveně se rozhlédl. Pak si odkašlal a všem oznámil, že byl bohužel nucen zrušit stávající smlouvu o dodávkách kávových a kakaových zrn, neboť dotyčná firma bude brzy vyhlašovat bankrot a skřeti u Gringottů se moc netvářili na to, že by chtěli někomu něco platit ze svého. Hlavní zdravotník Martin Javor, který už přestal kolegu křísit, se šeptem optal, kdy tedy bude uzavřen další kontrakt a tzv. období bezkafí konečně skončí. Ředitel se na něj blahosklonně usmál a pravil, že nová smlouva už je uzavřena a první dodávka kávových zrn dorazila na hrad spolu s ním.

Po oznámení této skutečnosti vyvinuli členové profesorského sboru vskutku nevídanou aktivitu, když se hlava nehlava řítili do Velké síně. Dokonce i profesor Whitecrow se náhle probudil a do síně vbíhal jako jeden z prvních. Všem bylo okamžitě jasné, že krize je zažehnána, neboť studenti klidně seděli u stolů, psali úkoly a popíjeli z hrnečků, zkrátka jako každou normální sobotu. Jedinou stopou po nestandardních událostech byly možná obrovské louže horké čokolády, rozlité různě po stole i po podlaze.

Zoufalých několik hodin ale pro většinu jedinců znamenalo velice ošklivé vzpomínky. Proto se pan ředitel, po dohodě s profesory, rozhodl všem obyvatelům školy vymazat paměť. Ale ještě před tím, než k tomu dojde, je třeba dodat, jak skončili profesoři, kteří opustili sborovnu. Profesor McCollin byl nalezen v kotlíku v laboratoři, neboť se pomocí kombinace různých lektvarů a dryáků přeměnil na trpaslíka. Madam Anseiola a pan Nicholas v knihovně poškodili několik vzácných svazků, protože bezhlavě hltali všechny stránky, které byly polité. A madam Niane? Tu našli až jako poslední, poněvadž trvalo nějakou chvilku, než se zjistilo, že při tom všem možném čarování vyčerpala skoro všechnu energii a proměnila sama sebe v nebelvírskou famfrpálovou šálu.