Zadání domácího úkolu

Vaším dnešním úkolem mi bude napsat, jak si představujete ustívání bohů. Můžete si vybrat jednoho ze čtyř již probraných bohů a využít informace, které jsem vám poskytl, i vymyšlené teorie.
Jde mi o váš nápad a originalitu, pokud napíšete, že součástí uctívání byl i myšák Mickey, zlobit se nebudu. :)

Úkol by měl být zhruba na 4 palce, vyší fantazii zdar!

Vypracování

Byl další z temných dní. Poslední dobou jich bylo víc a víc. Slunce se neukázalo a těžké mraky se po nebi valily jako zkáza. Lidé na to hleděli v obavách, věděli, že Perun se mračí a až se začne skutečně zlobit, bude zle. Bylo potřeba si ho udobřit…

Pod obřím posvátným dubem u obětního kamene se sešli kněží a snažili se vyčíst ze znamení, co Perun požaduje. Ale znamení nebyla přesná a oni se nemohli shodnout. Zkusili tedy přinést nejlepší ovoce a víno, které se urodilo. Bez výsledku. Bůh dar nepřijal a obloha ještě víc potemněla.

„Perun se zlobí a potrestá nás!“ neslo se od úst k ústům a s ještě větší nadějí vzhlíželi lidé ke kněžím.

„Nejspíš ovoce a víno byla malá oběť. Dejme mu vola!“

Lidé neváhali a dotáhli z pastvy nejsilnějšího vola. Na obětním kameni jej podřízli a čekali, až zvíře vykrvácí a odevzdá Perunovi svou duši a sílu. Kněží kolem zvířete mávali zapálenými loučemi a odříkávali tajné formule, kterým měli rozumět jen bohové.

Zdálo se, že vítr utichá a lidé zajásali. „Oběť byla přijata! Poděkujme Perunovi!“ volali a vzpínali ruce k nebesům. Jenže klid netrval dlouho…

Nebe opět těžklo temným příkrovem a dusné ovzduší zabíjelo starce a malé děti. Když pak z vedlejší osady přijel posel, aby oznámil, že sousední král proti nim vytáhl do války, bylo kněžím jasné, že je třeba sáhnout pro oběť největší. Která z dívek ale byla nejvhodnější? Pro jakou se rozhodnout, aby byla tou pravou a boha udobřila a postavila na jejich stranu.

Volba padla na Kilianu. Děvčátko sotva třináctileté, ale jako jediné z osady narozené ve čtvrtek.

Znamení ukazovala na správnou volbu a zároveň kněžím prozradila, že nejlepší den obětování bude novoluní, které mělo nastat za dva dny.

Matka Kiliany umírala žalem, prosila kněží, aby se znovu podívali, jestli znamení nepřečetli mylně, ale kněží ji ujistili, že znamení hovoří jasně a ona by měla být pyšná, že právě její dcera bude patřit nejmocnějšímu z bohů.

Těžko láska k bohům překoná lásku k vlastnímu dítěti. Matka si zoufala. Věděla, že se nedočká slitování pro svou dceru a tak se odhodlala k činu nevídanému…

Přišlo novoluní. Od rána hřímalo a zem se chvěla. Perun si žádal svou oběť!

V podvečer si kněží přišli pro Kilianu. Divili se, že je nikdo nevítá, a že matka děvčátka není doma. Oblékli ji tedy do bílého roucha a dovedli k obětnímu kameni. Chvíli se dohadovali, který z nich děvčátko podřízne, ale ani jednomu se do toho nechtělo. Zatím se obloha zatáhla a z nebe se krom dunění začalo blýskat. Nebyl čas. Rychle se shodli na tom, že znamení nejspíš ukazují, aby byla dívka přivázána k posvátnému dubu, a bůh si ji odnese sám. Jak znamení přikázala, oni vykonali. Přivázali Kilianu pevnými provazy ke kmeni a odešli se modlit.

Žádný z nich si nevšiml tmavě oblečené postavy, skrývající se ve tmě. Matky připravené vzít bohovi jeho oběť…

Sotva kněží odešli, připlížila se a začala ostrým nožem provazy přeřezávat. Šeptem uklidňovala Kilianu a slibovala, že ji zachrání. Ale dřív, než mohla dokonat své dílo, modrý blesk rozčísl oblohu a sjel po kmeni dubu stejně hladce jakoby nůž zajel do másla. Ozvala se ohlušující rána a vzápětí praskot, jak kmen dubu pukl a padl na zem ve dvou půlkách.

Ráno přišlo svěží a čisté. Obloha se modrala, slunce hladilo zpocená čela a vzduch v sobě nesl příslib života.

Kněží pospíchali k dubu, aby se na vlastní oči přesvědčili, že oběť byla přijata.  Pod rozložitými větvemi mrtvého dubu našli tělo Kiliany a její matky. Došlo jim, co se žena chytala spáchat a že bůh ji nejen potrestal, ale vyžádal si na usmíření dvojí oběť.